Ich denke oft an Piroschka

Milé, ale beznadějně zestárlé. (50%) (18.02.2022)

Tak tenhle film, s milou a ještě dívčí Liselotte Pulver, byl jako pohlazení. Ač naivní, kašírované "pohádky" někde z poloviny minulého století, opravdu nejsou mým šálkem čaje. A tato z r.1955 byla přesně taková. Zatímco u nás se ve stejné době na plátnech kin vedl třídní boj a hemžili úderníci, uvědomělí proletáři a dojičky, Němci dokázali natočit film o lásce překračující hranice, o střetu rozdílných kultur, temperamentů a mentalit. A to s takovou elegantní nadsázkou, humorem a laskavou něhou, že přes celou tu naivitu mne to dohánělo chvilkami k slzám. Vše zarámováno maďarskou pustou zalitou sluncem a tklivými zvuky čardášů. A protože se na to koukal zrovna dnes (kdy celý den venku pršelo) a navíc ještě na ORF2, tedy v originální němčině, protkané základní "turistickou" maďarštinou, tak byl efekt dokonalý. Každý z nás má určitě v mysli nějakou kouzelnou pradávnou vzpomínku. A v tom je ten půvab, protože (cituji z Wiki) „… als ich am Morgen nach Hause fuhr, war ich fest entschlossen, Piroschka wiederzusehen, aber wie so oft im Leben kam es anders – wir sind uns nie wieder begegnet. Vielleicht sollte es so sein, denn wenn ich heute an Piroschka denke, ist sie immer jung und süß und 17 Jahre …“. (16.09.2017)