Privatleben
Private Lives
Obsahy(1)
Mnohé z autorsky mužských výpovedí vypovedajú o ženskom svete aspoň s takou vnímavosťou ako samotné ženské autorky. Na hranice územia slovenského ženského filmu vstúpil tematizáciou ženy aj režisér Dušan Hanák predovšetkým svojimi projektmi Tichá radosť (1985) a Súkromné životy (1990). Hanákove filmové ženy sa vo väčšine prípadov ukrývajú vo svojich nie veľmi stabilných, malých, uzavretých svetoch. Ticho sa bránia, vylúčiac zo svojej tesnej blízkosti mužov, cez ktorých sa stávajú príliš zraniteľné. Súkromné životy - je psychologický príbeh o životných osudoch dvoch nevlastných sestier, herečky Eleny a psychologičky Nadi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Z nemnoha celovečerních filmů Dušana Hanáka jsou zejména poslední dva vynikajícím zážitkem. Zde v Súkromných životech opakovaně spolupracuje s Magdou Vášáryovou po Tiché radosti. Hereckou partnerkou Vášáryové je Šulcová a jejich společným osudem Helšus. Sestry jsou každá jiná, starší se právě vyrovnává s tím, že už nikdy nebude mít další děti, a ta mladší se stává matkou poprvé. Ta starší pěčuje o jiné, ta mladší je herečkou. Jejich matka jim jasně dává najevo, kterou z nich považuje za slabší. Obě navzdory svým profesím a rolím ve společnosti žijí velmi obyčejný život, na jakýkoli přepych není kde brát... zvlášť, když jejich muž odmítá psát prorežimní objednávky. Hutný civilní film o generaci, která mohla mít všechno. ()
Dvě sestry, dva osudy. Co jedné chybí, druhé přebývá. Zajímavá osobní sonda do nitra dvou žen. ()
Hanák v niektorých aspektoch uspel, v iných nie. Keď už sa tu porovnáva s Bergmanom, tak v tom pokračujme. Hanákovi sa podarilo zachytiť útrapy strednej generácie myslím celkom vierohodne a tomu zodpovedajú aj fajn napísané postavy. Horšie sú už napísané dialógy, ktoré častokrát s autenticitou života nemajú spoločné zase nič. Na otázku sestry, že čo to bude, tá druhá s vážnosťou odpovedá, že chlapec....tí sú úprimnejší....Helšus vstupujúci do jazera v šatách, uf...a tak podobne. Rodičia neprejavujú žiadnu radosť z narodenia dieťaťa, všetci vo filme sú permanentne v ťažkej depresii. Čo je ale najväčšia škoda, tak to je Helšusova postava a jej "neaktivita." Je to proste idiot na pohľadanie a niet dôvodu s jeho vnútornými démonmi súcitiť. Práve preto, že svoje životné sklamanie prenáša aj na ostatných a spôsobuje im ešte väčšie problémy. Hanák nakrútil ťažkopádny film, ale dokázal niekedy úspešne rozprávať obrazom. Keď sme v jednej scéne akoby mimochodom svedkami troch postáv rozdielnej vekovej kategórie v mizanscéne, vydá to viac, ako ďalší kvázi trefný životný bonmot. ()
Dušan Hanák si ma získal svojimi tromi filmami a nad nimi čnejúcimi Obrazmi starého sveta. Jeho film 322 ma nezaujal a rovnako to bolo aj so Súkromnými životmi. Som citlivý na neprirodzene znejúce dialógy, na dokumentaristický prístup aj tam, kde nie je vhodný a najmä na to, keď nedokážem identifikovať zámer režiséra, pretože sa mi jeho film rozpadá na sled obrazov a scénok. Takže tento film považujem iba za priemer, u ktorého som sa nevedel dočkať konca. ()
Pokus zachytit něco ze života vybraných jedinců jak je vidí režisér Dušan Hanák. Ber nebo nech tak, říkával jiný pan režisér a já už nemám víc co dodat. ()
Film je na www.dafilms.cz ()
Je veľmi prekvapujúce, že Dušan Hanák neprispel ( okrem dokumentu Papierové hlavy ) do porevolučnej súčasnosti žiadnym filmom. Súkromné životy sú jeho zatiaľ posledným filmom a rozpráva o dvoch odlišných sestrách, ich mikrosvetov a zraniteľnosti. ()
Magda v převážně negativní roli (to jsem ještě neviděl! - ale sympatické je, že i jí lze chápat...). Šulcové sametový smutek. Krátké scény s pointou, skvěle prokomponovaný scénář – obrazové narážky na druhé významy replik, civilnost, přesnost. Ztvárnění porevoluční šedi - i v obrazu, výběru lokací... Celkově redukcionismus – Hanák od Růžových snů stále kontemplativnější. Zde dvě roviny příběhu – ženy / tvorba – „súkromné“ osamění / apartní svět umění – klamavá odposlouchaná literatura a herectví. Je to i v hudbě (modalita/jazz). A naopak: hudební zacházení s filmovými motivy – nakousnutá houska, jojo – vrací se v různých kontextech… A pak odkazy na nedávnou minulost – to mi trochu zestárlo – cenzura – dnes je jiná doba – cenzura penězi. Hanák si asi zažil své, že to musel ještě glosovat. Dnes už kotelny neživí intelektuály – obstarávají je firmy. Jediná scéna, které jsem nevěřil - "bujará" párty a telefon o Helšusovi.. Ale zářezy: „Bojím se, že už nebudu schopný psát…“ „Tak nepiš – kdo ti slíbil, že budeš spisovatel?“ – poslední Hanákův hraný film. ()
Přestože mě "Tichá radost" zaujala více (před chvílí jsem musel pro odlišení zvednout její hodnocení na 5), považuji i "Soukromé životy" za velice zdařilý film. Výseč, kterou si Dušan Hanák zvolil pro popis soukromého života v "(r)evoluční" době, je pesimistická, nejen co do hradu z paneláků, omšelé nemocnice (snad jen děcká vanička byla trochu k světu) atd., ale především co do lidských aktérů - ani jedna osoba nebyla spokojená, neřku-li šťastná (ani tu holčičku zřejmě nečeká mnoho dobrého). Navíc se Hanák přichyluje k suché deskripci, nehledá žádná (pokud, tak jen virtuální) řešení, jakoby postavy režírovaly jeho a nikoli on je (možná právě tomu se říká "režisérský um"). Všechny postavy by se chtěly "darwinovsky" vyvíjet, ale jsou bez vůle (odpor je pouze kapricem), bez šťávy a jsou sexuálně apatické. - A tak jsme i já pochválil tento negativní film jen samými negacemi. ()
Filmarsky pokus zachytit nieco z obycajneho ludskeho zivota ....... a pre mna priserna nuda a la Hanak. 5 % ()
Místy je to těžkopádně pojaté a i dialogy jsou občas nedůvěryhodně napsané, ale i tak se podle mě jedná o celkem povedené psychologické drama. Sice takové nenápadné a pro někoho s uspávajícím tempem, ale určitá propracovanost v tom je, psychologie postav také a naštěstí se tu ani Dušan Hanák se svým stylem nezapřel, takže to pořád znatelně je jeho autorské dílo, byť ne tak poetické nebo experimentální jako jeho nejslavnější díla. Hodně blízko to má ke stylu Tiché radosti, který je víceméně klasický lehce artovější československý psychologický film, ale na rozdíl od ní mě tu víc zajímaly postavy, přišlo mi to mírně propracovanější a také mě víc pohltila ta specifická atmosféra. Jen mi to tak trochu přijde jako spíše ženský film, který víc pochopí právě ženy, ale není to až takové, že by to nemohl pochopit i muž. Hanák má i povedenější filmy, ale tenhle jeho poslední (když nepočítám dokument Papírové hlavy) za pozornost podle mě taky stojí, i přes to, že má výrazně nižší hodnocení než ostatní. A možná i chápu, že už pak nikdy nic jiného nenatočil - je tu totiž trošku poznat, že už řekl světu všechno, co chtěl a zůstat u psychologických dramat do konce života nechce. Ale stejně by mě zajímalo, jak by vypadal jeho další případný film, protože se zároveň nedá říct, že by se úplně vyčerpal... Slabé 4* ()
Dvojice Sulcova-Vasaryova nezklamala. Podle nametu jsem se na film tesil, tezkopadne zpracovani me ale zklamalo. Alespon me pobavilo mineni dvou uzivatelu, kteri Hanakovu tvorbu srovnavaji s Bergmanem, jen s tim rozdilem, ze se slovensky reziser "vyhnul svedske nude", to mi ho hosi zase vyndejte... ()
Snímek patří k tomu nejlepšímu své doby... Šulcová skvělá ...akorát jako obyčejně nechápu proč obsadit české herce a namluvit je slovenskými... ()
Pomaly, tizivy film, zanrove bych ho zaradil jako existencialni drama. Vnitrni pocity dvou zen, jejich partneru apod. Za jednu projekci rozhodne stoji. Silnejsi prumer. ()
Nejsem zrovna fanouškem Jany Šulcové. Ona hrála vždycky takové hodně upjaté ženy, co se pořádně neusmály, za to mračit se uměly skvěle. Ani Soukromé životy mne proto nijak nenadchli. ()
Také tam vidím toho Bergmana, je to opravdu niterný a velmi smutný film. Scénář psala žena, ale předchozí taktéž ženský film, psal s Hanákem další muž a proto si říkám: jak to ten pán dělá, že se dokáže zcela oprostit od mužského pohledu na svět. Škoda, že ten film tak zapadl, rozhodně ho řadím k tomu nejlepšímu, co Hanák natočil a je tedy jedním z mála režiséru Nové vlny, který po pádu režimu umělecky nevyhořel. ()
Námet jasný a chvályhodný na sfilmovanie, avšak prevedenie ťažkopádne a herecky strnulé, miestami teatrálne. Lokácie však výborné, dostatočne depresívne pre vyznenie charakteru postáv. Niektoré dialógy svojské a vďačné pre publikum, iné čistý odpis. ()
S odstupem doby hodně vyvanulo. Scénář slabý, nepřesvědčivé situace, jen dobré herečky - za ně hvězdička navíc. ()
Súkromné životy v súkromných vojnách, ktoré sa v nich odohrávajú. Dušan Hanák točí naše Bergmanovské zápletky (v tomto prípade zo života štyridsiatnikov), ale má jeden veľký bonus navyše - darí sa mu vyhýbať švédskej nude. Film pre fajnšmekrov. ()
Jako všechny Hanákovy filmy, i tento otevírá čas a prostor současné době, reálnímu životnímu dramatu. Nenabízí jednooký pohled na to, co předkládá před diváka. Není to pohled klíčovou dírkou, poskytuje výhled hned z několika oken. Tři životy zpleteny do jednoho vrkoče příběhu. V Hanákových filmech nic není jednoduché, nic není "jen tak". Divák není vtažen do příběhu, aby se musel rozhodnout, kdo je dobrý a kdo zlý. Ukazuje různou sílu osobností a nastěhuje se do mysli. Hluboce a živě. Až tak, že po vzhlédnutí filmu jsem si chtěla sednout do tichého tmavého koutku, popovídat si sama se sebou a znovu se najít. ()