poster

Hořké slzy Petry von Kantové

  • německý

    Die bitteren Tränen der Petra von Kant

  • anglický

    The Bitter Tears of Petra von Kant

Drama

Západní Německo, 1972, 124 min

Scénář:

Rainer Werner Fassbinder (scénář, divadelní hra)
(další profese)
  • Pohrobek
    ****

    Úspěšná módní návrhářka Petra von Kant (Margit Carstensen) žije a pracuje se svojí oddanou a mlčenlivou služebnicí a sekretářkou Marlene (Irm Hermann) v luxusním brémském bytě. Se svým zemřelým manželem má neplnoletou dceru Gabriele (Eva Mattes), jíž je pochopitelně určen drahý internát. Druhé manželství se Petře nevyvedlo. Díky jisté přítelkyni vešla Petra - vybraně se chovající aristokratka - ve známost s ženou z dělnického prostředí, Karin Thimm (Hanna Schygulla). Petra dopomohla Karin ke dráze modelky, za což vyžaduje její lásku... Jeden ze základních kamenů evropského autorského kina. Extrémně nádherný minimalismus formou - vše se odehrává prakticky v jedné posteli; maximálně tak v ložnici. Neuvěřitelně propracovaná studie všech možných odstínů ve vztahu dvou žen. Film vychází z divadelní hry, jíž napsal sám Rainer Werner Fassbinder a patří k tomu nejpropracovanějšímu, co kdy vytvořil.(9.6.2005)

  • kaylin
    ***

    Ne, mě tohle prostě nebavilo. Ten film mi přišel až příliš statický, dělo se v něm tak málo a ty dialogy mě až tak nezaujaly, jak bych si myslel a jak bych si přál. Rozhodně to byl odvážný výkon převést divadlo do filmu, ale za mě tohle prostě tak moc nefunguje a raději bych se podíval na něco jiného, kratšího.(27.8.2015)

  • Vančura
    *****

    Intelektuální lahůdka. Kompozice některých záběrů mi brala dech. Film pro náročného diváka, dovedně rozehrávající na komorním prostoru sevřené formy velké emoce. V jistém smyslu je podobným filmem Single Man z r. 2009, který stojí za srovnání. Film zaujme i krásnými kostýmy a pozoruhodným nasazením herecké představitelky titulní role, která je v tomto filmu doslova ženou mnoha tváří.(22.8.2011)

  • Dionysos
    *****

    Není úplně od věci, že film vznikl jako zfilmování divadelní hry. Zlatá éra divadla a tragédií, baroko a klasicismus, jako by k nám z plátna promlouvala i jinak než skrze barokní obraz na zdi Petřiny ložnice. Stejně tak zde najdeme i hrdinu těchto zašlých časů - šlechtice, resp. šlechtičnu (Petra je z rodiny von Kantů). Její chování je pak reprodukcí jednání těchto lidí: bohatství a zahálky (i když verbálně je tomu naopak), svévolného ale i patrimoniálního a tudíž osobního vztahu k sloužícím, odtrženost od vlastních dětí (internát), ale také hloubka a tragická grandeur k tomu koho miluje. Její požadavek na stejně veliký cit nemůže být splněn dělnickou Karin, která nemůže dát do jejich vztahu vše, protože ve dvoustranném vztahu je nutná rovnost. A v tom je hlavní hrdinka upřímně politováníhodná - jako aristokratka je schopna dát vše (a tomu bychom měli při filmu věřit), ale jen pokud ona chce (staročesky zhruba: "když se panstvo uráčí"). Zrcadlem tohoto vztahu je pak služebná Marlene, nesoucí navíc v závěru mnohoznačné poselství.(16.3.2014)

  • Anderton
    ****

    Pokiaľ začnete pozerať tento Fassbinderov film bez znalosti faktu, že sa jedná o adaptáciu (vlastnej) divadelnej hry, tak by vám to do piatich minút došlo. Ono to nie je ani tak prepis, ako skôr divadelná hra na plátne. Máme však krásnu možnosť vidieť, v čom sú tieto dve médiá rozdielne. Kamera dokáže rámovať a vie, že tam kde je ona, sú aj divákove oči. Čiže môžeme sledovať napríklad scénu, kde je v "ráme" 5 žien a to každá v polohe, charakteristickej danej osobe ako v živote Petry (ona sama leží zničená na zemi), tak v danej situácii v deji. Diváci v divadle sú každý na inom mieste a túto možnosť nemajú. Je to síce jasné ako facka, ale aj o tomto je Petra von Kant. Nikto nerozumie ženám tak, ako homosexuáli a tak snáď iba Fassbinder a Almodovar si môžu dovoliť natočiť filmy výhradne bez mužov (alebo skoro bez mužov, toto iba Petra sa bez nich zaobíde úplne). Čo neznamená, že sa toho o mužoch z ich filmov nič nedozvieme. Práve naopak, zaujíma nás totiž, čo si o nás ženy úprimne myslia a ako v skutočnosti ovplyvňujeme ich život.(7.9.2014)

  • - Motivem tapety na stěně je zvětšený výřez z obrazu od Nicolase Poussina "Midas a Bacchus". (Gooffy)