Fontaneho Effi Briestová
Fontane Effi Briest
Effi Briestová
Obsahy(1)
Filmová podoba diela nemeckej literárnej klasiky rozpráva životný príbeh mladej Effi. Vo veku 17 rokov ju vydajú za baróna Instettena, a ten si ju odvedie do pomoranskej provincie, prostredia, ktoré jej je úplne cudzie. Hoci sa snaží prispôsobiť sa svojej novej pozícii, predsa sa cíti osamelá a od svojho o generáciu staršieho manžela sa jej veľa pochopenia či podpory nedostáva: miesto toho, aby jej dával najavo, že ju miluje, snaží sa ju neustále vychovávať. Príchod mladého majora Crampasa nadobro zmení životy všetkým trom... (florigera)
(více)Recenze (15)
Nudné romantické drama bez romantiky, podbarvené příšernou odrhovačkou (a jedenkrát zazní sonáta Měsíčního svitu). Ztráta času. BTW, podle IMDB zní celý název filmu "Fontane - Effi Briest oder: Viele, die eine Ahnung haben von ihren Möglichkeiten und Bedürfnissen und dennoch das herrschende System in ihrem Kopf akzeptieren durch ihre Taten und es somit festigen und durchaus bestätigen," což je snad ještě horší než samotný film... ()
Doporučuji všem, kteří tento film pokládají za "nudné romantické drama bez romantiky, podbarvené příšernou odrhovačkou" či za "ztrátu času", aby přesto ztratili čas a zhlédli jej pozorně ještě jednou (nebo klidně i 2x) a spíše než na prosté dějové peripetie se v první řadě soustředili na to, jakým způsobem a jakými prostředky je tento příběh vyprávěn. Kdo bude mít bystrý zrak a skutečnou trpělivost, bude neskutečně okouzlen! ()
Effi Briestová je v německé literatuře pojmem. I když (to) vypadá celkem nevině, je (to) rána, která štěpí celou dosavadní společnost; hlavně německou, ale nejen jí. Časté filmové adaptace upozorňují na to, že Fontanova výzva byla přijata, ale boj není dosud dobojován. Bylo by spíš divné, kdyby si tohoto fenoménu (umělecky) nevšímnul i Fassbinder (obrazy odrazů zrcadel). Ale je to ještě složitější, přestože systém není úplně dokonalý: určité děje jsou "im Spiegel", jiné "vor dem Spiegel", jiné "hinter dem Spiegel", ale mnohé též "gespiegelt im Spiegel". Redukovat toto dílo na "kostýmní selanku" či "červenou knihovnu" je pohledem nepřípustně zužujícím. Uznávám sice, že v této době a na tomto místě se to tak může někomu jevit, ale "nyní a zde" je problémem meditace a nikoli reflexe. Stejně tak dílo není možno redukovat na "pokrytectví vyšších tříd"; nejdřív by mi musel někdo říct, kdo se tu převařoval a v čem. Pokrytec je herec, který mění masky a hraje různé role v jedné hře - nepozoroval jsem, že by tam byl někdo takový (ani ve vedlejších rolích). Mně se spíš jeví podnětné. že se Fassbinder, který většinou zobrazuje události ve své upřímné nahotě, důsledně vyhýbá zpřítomnit Effi o samotě s Majorem Crampasem; jakoby k jejich intimnímu setkání nikdy nedošlo. ()
Neotřelá a bravurní režie založená na ironii a na přiznání literárnosti adaptované látky (bílé "zatmívačky" připomíkající otáčení stránek knihy, samostatné psané citace z předlohy, mnohost dialogů). Je málo filmů kritizujících pokrytectví vyšší společnosti 19. století, které si z toho zároveň dokáží dělat srandu, ale na druhou stranu i soucítit s postavami. Akorát člověk musí zavčasu pochopit, o co vlastně ve filmu jde a pak si to jen užívat (a jistě nejde o romantiku a ani o drama). ()
Zhlédnuto v původním znění s anglickými titulky. Ač nedotčen stejnojmennou literární předlohou Theodora Fontana, soudím, že se s ní Fassbinder vyrovnal osobitým způsobem, který dal vzniknout výjimečnému filmu. Který pravděpodobně balancuje někde na pomezí mezi vznešenou nudou a strhující intelektuální podívanou - výsledný dojem se asi bude odvíjet od individuálního diváckého vyladění. Osobně se, mimo jiné díky respektu k formálnímu zpracování tohoto snímku a hereckému výkonu mé oblíbenkyně Hanny Schygully, decentně kloním spíše k druhému náhledu. ()
Galerie (39)
Photo © Tango Film
Reklama