Katzelmacher

Pár prostředí bez objektů, které by k sobě strhávaly pozornost. Statická kamera. Jen občasné využívání přímé kauzality. Záběry končící prostým odchodem jedné nebo více postav z rámu (vzniká tak dojem, že jejich vyprázdněná existence je omezena jenom na bytí v obraze – mimo něj nejsou). Radikální odmítnutí estetiky narativního filmu není u Fassbindera samoúčelné. Formální úspornost slouží obsahu – chladnému pohledu na zamrzlost německé střední třídy. Ke svým neusazeným vrstevníkům je režisér stejně nelítostný jako k manželskému páru, jehož komunikace je postupně degradována na strohá sdělení a prudké fyzické výpady. Na agresi dřímající společně s předsudky pod laxně nahozenou fasádou Fassbinder upozorňuje s věcností tak brutální, až se film blíží absurdní komedii. Také z absence gradace je přitom zřejmé, že tohle čekání na Godota kvůli přístupu postav, jejichž neschopnost hnout s vlastními životy kulminuje stádní agresí, nikdy neskončí. 85% (05.02.2021)

Mezilidské vztahy v jedné z nejhnusnějších podob. Na jedné straně páry, kde se muž k ženě chová jako k zasviněnému hadru a žena neustále mluví o svatbě. Na straně druhé pomluvy, žárlivost, závist, xenofobie, násilí. To vše zabaleno do černobílého sterilního obalu se stužkou dlouhých záběrů jakoby "o ničem" - leč ony bohužel o něčem jsou - o nesmyslném stereotypu lidí, jejichž život je prázdný jako vyžraná konzerva. Vše zobrazeno v hořce vtipném, avšak zároveň tak bezútěšném duchu, že člověka napadají myšlenky typu "než se nedejbože někdy dostat do podobného začarovaného kruhu, to se snad radši zabít" - bylo by to méně kruté... (20.09.2007)

Katzelmacher je výnimočný film: presvedčivo ukazuje tvár prežívania drvivej časti mládeže konca 60.rokov 20. storočia. Ideály detí kvetín scvrknuté do vzájomného stretávania sa pri múriku a následného prepájania tiel: každý s každým, ale zároveň navonok utajene. Dialógy sa točia len okolo ohováračiek: kto s kým, prečo a za koľko, či ako získať prachy + okiadzanie neprítomných. Prestrihané zábery ukážu odosobnenú telesnosť , bezúčelné násilie, prchavé momenty zábavy (tanec, popíjanie, pofajčievanie). Jedna vec mi však oproti dnešku bola sympatickejšia: strohé dialógy, úsečné odpovede. Zvyšok vypĺňali dlhé momenty ticha. A tie, poskytujúc priestor k akému takému sústredeniu vlastných myšlienok, dnes chýbajú. Súhlasím s cinefobom, že dnešní mladí nie sú veľmi iní. Iná je len forma, haliaca tuposť do vševedkovského obalu. Otupnú stereotypnosť vypĺňajú rovnako stereotypné (ale zdanlivo iné) činnosti: neustále hľadenie do monitorov pc, notebookov, čítačiek, mobilov. Frázy používané v tomto type komunikácie sú tiež rovnako sa opakujúce, len podporené buď wikimúdrosťou alebo vtipmi prebranými z aktuálne šírených spamov, seriálových dialógov, či zdieľaných skratkovtipov na sociálnych sieťach. Inak sa (v závese tohto slovného a hudobného smogu valiaceho sa pre zmenu do uší zo slúchadiel) medzi mladou generáciou rieši stále toto isté: kto s kým a prečo vôbec, prečo si začala/začal s cudzincom (arabom, černochom, vietnamcom), ako nelegálne trhnúť nejaké prachy, je študentská prostitúcia až taká nemorálna?, peňažné disproporcie a vydierania vo vzťahoch sú tu tiež, hádam len tie fyzické bitky ženských sa čoraz častejšie nahrádzajú premakanejším psychoterorom (na oboch stranách) a dialógy sú obohatené o spomenuté nezmyselné množstvo totálne nadbytočných slov vyšklbnutých z kadejakej kopy lingvistického hnoja. Len nejaký ten Fassbinder 21. storočia zatiaľ chýba. (13.06.2012)

Pokiaľ vám bude pripadať tento film monotónny, tak pozor, to bol práve Fassbinderov zámer. Z tejto monotónnosti dokáže vyťažiť viac, ako keby bol viac dejový. Na druhú stranu musím priznať, že trocha nudy sa občas dostavovalo (na rozdiel od takého Prečo postihol amok pána R, kde podobné wtf situácie boli ešte lahôdkovejšie). Ale práve v malých vyrušeniach a obmenách podobných situácií je sila filmu. Mladíkom sa predsa len naruší rovnováha ničnerobenia, sexu a pitia a to príchodom mladého Gréka. Nič nerobia, pijú a sexujú aj naďalej, životy im to predsa len trochu rozhádže. Pokiaľ máte predsudky o nedostatočnom sexappeale nemeckých žien, tak Fassbinderov výber vás presvedčí o opaku. (20.05.2015)

Němec o Němcích. Možná zbytečně divadelní, ale s minimalismem naprosto výstižný. (10.11.2010)

Podle vlastní Fassbinderovy divadelní hry, za pár dní natočené formálně velmi zajímavé dílo. Časté frontální záběry: kdy se postavy koukají pasivně před sebe (promlouvají tedy přímo k divákovi, aby primitivnost jejich názorů a charakterů byla ještě jasnější), nebo konají všední běžné úkony a nemluví. Přičemž kompozice působí jako divadelní scéna (případně jako frontální fotografie). Jasná, promyšlená struktura, vtip (plynoucí z absurdity situace: do lenivého poklidu města přijíždí po čase gastarbeiter, Jorgos z Řecka ztvárněný režisérem samotným, který je trnem v oku místním dělníkům, přízemním jak poleno) a Fassbinderovo sebevědomí (i schopnost mírně provokovat - dějem, nebo též záběry nahých mužských zad). Chtěl bych zjistit, na kolik klapek Rainer Werner natáčel klíčovou scénu, kdy místní zmlátí a skopou jeho postavu... (10.11.2010)

Vynikající Fassbinderův snímek o skupince mladých lidí, kteří své prázdné životy tráví den co den stejně. Žijí naprosto bez citů, dokonce po nich ani netouží. Bití žen svými partnery nepovažují za běžnou záležitost pouze muži, ale i bité ženy. Mladíci se často scházejí venku, aby si pokecali "o ničem". Nepotřebují žádný důvod (s výjimkou toho, že je cizinec), aby jím začal vadit řecky gastarbeiter Jorgos. Jorgos je narozdíl od mladíků slušný, je schopen citu. Nejdříve je jimi jen ignorován, později všelijak napadán. Fassbinder dobře věděl, že davy, skupiny, kolektivy jsou původcem primitivních názorů. Individualismus může být někdy dosti nepříjemný, ale člověk je aspoň svobodný. Kdyby se ta banda nescházela a každý si žil dle sebe, ani u jediného z nich by nevyvstával na povrch latentní fašismus. Jorgos jím samozřejmě nic neprovádí, přesto je hlavním tématem jejich nesmyslných keců. Stačí aby jeden plácl, že Jorgos jako Řek musí být komunista a hned je pro všechny komunista. Všem vadí, že pracuje v jejich Německu, ale přesto sami na práci kašlou. Nesmyslnost jejich xenofobního smýšlení ještě podtrhuje Fassbinder tím, že si (se svou německou tváří) zahrál Jorgose sám. (26.04.2008)

Na malé ploše fragmentů mnichovské periferie se odehrává propletenec vztahů několika mladých lidí. Kdyby nestačily nepřetržité lži, promiskuita a tajná prostituce, nevyrovnanost partnerských vztahů a ze setrvačnosti společně trávený volný čas, další negativní vlastnosti postav odhalí příjezd řeckého přistěhovalce. Sterilita jednotlivých scén (ať už se jedná o statickou kameru, úsporné dialogy nebo strohost hereckého projevu) jen prohlubuje bezvýchodnou prázdnotu života hrdinů. Deziluzi naplňuje v neposlední řadě zjištění, že i mladá generace raději potlačuje individualitu, než by se vzdala bezpečí skupiny, navíc není ochotna poučit se z chyb otců a místo toho raději koketuje s nacismem zavánějící xenofobií. (08.01.2011)

Čo múdre o tomto filme povedať? Celé je to urobené na statické zábery, celky a polocelky. Neviem či tam bol vôbec niekedy použitý detail. Frontálne snímaní herci v minimalistických kulisách, ktorých výkony môžno označiť za civilné aj za divadelné zároveň. Asi štyri krát sa kamera pohne. Vždy ide o identickú jazdu v identickom prostredí s identickým hudobným motívom (optimistické klavírne akordy, ktoré ironizujú groteskný svet antihrdinov) vracajúcu sa ako refrén. Fassbinder si berie do pozornosti niekoľko párov mladých dospelákov v mestskom prostredí. Jeho hrdinovia opäť statočne fajčia aj súložia (aj chlap s chlapom). Komunikácia sa redukuje na výmenu peňazí. Jeden muž neplatí svojej domácej nájom(naopak ju využíva po všetkých stránkach), aby mohol zaplatiť za sex frajerke svojho kamoša z partie. Chlapi sú citoví kripli so sklonmi k agresii, ženy úbohé chudery márne očakávajúce opätovanie nehy od svojich partnerov. Najvzrušujúcejšou zábavou ich životov je hrať karty v krčme. Fassbinder tu hrá gréckeho robotníka, ktorý sa ubytuje u jednej z hrdiniek, inej odoprie súlož, a tá ho ohovorí, že ju znásilnil. Iná, ktorej nasľubuje, že ju vezme do Grécka, sa do neho zaľúbi. Chlapi z party vydedukujú, že musí byť komouš, kedže je z Grécka a tak ho zmlátia. Takže tu režisér okrem svojich obsedantných tém, čo sa týka problematiky moderného ľudstva, exponuje aj nemeckú xenofónosť a ohováračské malomeštiactvo v plnom rozkvete. Je to dosť sranda. Najmä absurdný záver, keď muži plánujú ako pôjdu žiť na ponorku, lebo ich už omrzel život doma a keď jedna hrdinka stále dúfa, že bude slávna herečka. Na tomto zúfalstve, beznádeji a prázdnych kecoch sa nedá nič iné, len smiať. Troška mi to pripomínalo Seidla, aj spôsobom ako to bolo natočené, aj témou. (13.06.2012)

Dokonalé zvládnutí jednoho ne příliš používaného kinematografického postupu - filmové kombinatoriky. Fassbinder totálně rozložil filmový svět na řadu jednotlivých prvků: konstantně se opakujících lokací, v jejichž hranicích se odvíjí přesně definované chování filmových postav. A samotný film vzniká právě až kombinací těchto prvků - pravidelnost sekvencí a očekávání je v první půli cílevědomě budována, a to proto, aby byla příchodem neznámého prvku, cizího gastarbeitera, restrukturována do lehce odlišného vzorce a vynikla tak samotná kostra filmového postupu. Protože podstatou změn v ději nejsou změny v charakterech postav (vyjma jediné), ale jejich přesazování z jedné předdefinované lokace do druhé, tedy opět svého druhu kombinatorika, ovšem ne prostorová (ale nezapomínejme, jak jsem viděli, že prostor definoval jednání postav, je tedy neredukovatelnou složkou příběhu), ale personální (zejm. vzájemné se podvádění ze strany oněch párečků - jejich změny partnerů suplují neměnnost a stereotypnost jejich života). (18.05.2015)

S příchodem Řeka to dostane grády. (19.12.2012)

Katzelmacher je film, který vypovídá hlavně o dvou tématech. O pozici gastarbeiterů, kterých do Německa přišly v šedesátých a sedmdesátých letech tisíce a také o povrchnosti a prázdnotě života a vztahů některých mladých Němců. Ty nám Fassbinder ukazuje v tom nejkritičtějším světle. Skupinka hlavních postav se chová jako tupé stádo, ale ani jednotlivá individua nejsou sympatická. Navzájem se podvádí (přičemž se Fassbinder nebojí ukázat ani homosexuální vztahy), pomlouvají, šíří klepy a žijí vyprázdněné stereotypní životy, což je ve filmu zdůrazněno omíláním dialogů o stále stejných tématech, případně opakováním celých vět a procházením stejných míst. Touto sociální kritikou mi Katzelmacher připomněl o něco starší Sedmikrásky Věry Chytilové, které neměly jenom podobně absurdní obsah, ale také sebevědomou a netradiční formu. Katzelmacher vychází z Fassbinderovy divadelní hry a také jeho filmová adaptace je minimalistická. Vystačí si s několika málo herci, nevýrazným herectvím, jednoduchými záběry i mizanscénou. (07.03.2011)

Z této vztahové a lidské deziluze mi občas běhal silně mráz po zádech, občas jsem se ale i bavil, zvláště v periodických špacírových scénách. Minimalistický, radikální, nedějový a přesto silný snímek, který s přehledem vystihl myšlenku zhoubnosti kolektivního uvažování, z něhož mizí jakýkoliv individuální rozměr a tím i možnost kritického uvažování nad činy. Snad jen dvě postavy znamenaly jakousi naději - zamilovaná Marie, která dokáže opustit násilnického muže a projevit skutečnou lásku, zatímco se dočká akorát opovržení, a prodejná Rosy, která se z kolektivu vyděluje svoji "prostitucí", ale také jediná hledí k zítřku, má svoji touhu a cíl. Tyto dvě postavy působí až zklidňujícím dojmem, jako ostrůvky světla v až nihilistickém pohledu na život. (08.10.2011)

Skvělá studie lidského chování potvrzující Fassbinderův přínos. Postavy vyprahlé, bez jakéhokoli směřování kamkoli, jsou snímány u holých stěn (kromě scén v hospodách, které ještě nějak fungují), opírají se o kandelábry jako hadrové panenky a začínají se chovat nebezpečně, rasisticky a násilně, když se objeví gastarbeiter Jorgos, kterému závidí schopnost milovat. Téměř statická kamera a minimalistický scénář dělají z Katzelmachera divácky celkem nevděčný film, ale k podtržení prázdnoty postav lepší forma snad nešla (btw. Katzelmacher vychází z divadelní hry). Scéna, kdy německy nemluvící Jorgos sedí v hospodě se dvěma Němci, kteří si povídaji jak mu ublíží, je pro mě nejlepší a nejsilnější moment celého filmu. (05.04.2012)

Ja nemecky viem leda tak hovno, tu sa spomina, ze Katzelmacher je nadavka pre pristahovalcov do vtedajsen NSR. Zacali tam chodit v 50.a 60. rokoch - najma Turci ako gastarbajtri 55 % (23.08.2017)

Katzelmacher je avantgardním filmovým tancem osamělostí a odcizenosti lidských niter, forma je svázána stříbrnou stuhou veršovaných slok, rýmy podkládají estetickou konstrukci, rytmus udávají refrény a kontrasty. Rainer Werner Fassbinder tu dokázal zachytit ozvěnu frustrace vnitřních světů, byť je ve svém vývoji stále ovlivněn vlastními předsudky. Osamělost se ztrácí v prázdnotě citů a hodnot, v pudu sebezáchovy je ubližováno okolním vnitřním světům, intimní rozervanost se potácí mezi potřebou a pobouřenou nespokojeností. Odcizení zanechává po sobě hluboké brázdy emočního zmrzačení, duševní letargie nachází uspokojení v požitcích a potřeba vzdálené představy opětované lásky se v osamělosti musí spokojit pouze s její mizernou napodobeninou. Nespokojenost s během života a také vlastní neschopnost k provedení změn k niternému naplnění nebezpečně hromadí žluč záští a cizorodý element v nejbližším okolí je příhodně nalezeným viníkem neúspěchů. Sounáležitost se utužuje společným cílem k uvolnění frustrací. Nespokojenost má pomstychtivé tendence. Hlavní mužské postavy jsou neurvale cynický, znuděně přehlíživý a pokrytecky prodejný Paul (zajímavý Rudolf Waldemar Brem), a jeho sobecký kamarád s násilnickými sklony Erich (zajímavý Hans Hirschmüller). Společným znakem je bigotní maloměšťáctví, živořící v hodnotové prázdnotě, vlastní neschopnost se vnímá jako životní nespravedlnost a zmrzačená nitra se hystericky brání. Mezi hlavní ženské postavy patří Paulova submisivně čekající a přelétavě třepetající přítelkyně Helga (příjemná Lilith Ungerer), a Erichova submisivně rozervávaná a něžné city postrádající partnerka Marie (velmi zajímavá Hanna Schygulla). Osamělost se spokojuje s náhražkou a nemusí mít případné výčitky svědomí. Klepy jsou jedinou možností k identifikování bídných poklesků okolních životů. K výraznějším mužským postavám tu patří nezadaný a cynicky povrchní Franz (příjemný Harry Baer), a neschopně nesamostatný Peter (příjemný Peter Moland). K výraznějším ženským postavám patří říkankou o budoucí zářné kariéře chladnokrevně se vykupující Rosy (zajímavá Elga Sorbas), a Peterova dominantní a vypočítavá partnerka Elisabeth (příjemná Irm Hermann). Důležitou složkou celé mozaiky hyzděných vnitřních světů je z osamělosti si zoufající Gunda (sympatická Doris Mattes), a omezený řecký gastarbeiter Jorgos (sám režisér Rainer Werner Fassbinder). Herecké obsazení uzavírá Paulův bohatý zdroj pohodlného způsobu živobytí Klaus (Hannes Gromball), a mihotavý závan svobodomyslného vítězství (Katrin Schaake). Katzelmacher umně poodhalil poetickou stopu odcizením zdeformovaných vnitřních světů, prázdnota bez hodnot uspokojuje své potřeby pouze náhražkami a podstata masochisticky úpí a chřadne. Jde o osobité vyobrazení vnitřních nálad, byť je i toto vyobrazení zmrzačeno vlastními zkušenostmi a očekáváním. Potěší ten konfrontačně provokativní tón a poetizující skladba! (18.12.2019)

Ty postavy byli tak odosobněné, až jsem měl chvílemi při filmu strach. (20.01.2009)

Je to bezcitné, groteskně úsměvné a navíc tak pravdivé. Krásný supermarket těl ke koupi. (01.04.2010)

Hořkosmutný sled jednotlivých scének ze života skupiny mladých lidí. Bití partnerek je tu běžné, pomluvy se jen linou, milostné scény vyznívají strnule a takřka bezcitně, jednotliví aktéři jsou nudní a chladní jako zimní noc......Statická kamera bez výrazné obrazivosti ještě zdůrazňuje celkové odcizení postav v sterilním prostoru. .... Fassbinderovský minimalistický filmový pohled je výrazně bezvýchodný a přece výrazný. Jen nevěřícně pozoruji, jak jednoduchými prostředky lze dosáhnout silného účinku. (15.12.2010)