Lili Marleen
Lili Marleen
Režie:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenHrají:
Hanna Schygulla, Giancarlo Giannini, Mel Ferrer, Karl-Heinz von Hassel, Erik Schumann, Hark Bohm, Gottfried John, Karin Baal, Christine Kaufmann, Udo Kier (více)Obsahy(2)
Drama odehrávající se během druhé světové války o vzniku titulní slavné písně a o vztahu mezi německou zpěvačkou a židovským skladatelem. Německé drama líčí vztah mezi německou barovou zpěvačkou Willie a jejím milencem, židovským skladatelem Robertem. Nadchází začátek druhé světové války a pár se musí rozdělit. Brzy nato Willie nazpívá melancholickou píseň Lili Marleen, jež se stane oblíbená u německých vojáků. Když se pak partneři znovu shledají, je už všechno jinak… Drama Rainera Wernera Fassbindera se volně inspirovalo memoáry reálné německé umělkyně Lale Andersenové, která píseň ve 30. letech minulého století interpretovala. Pojetí snímku staví především na výrazné, podle některých kritiků a kritiček až kýčovité barevnosti a opulentnosti. Ta je pak v kontrastu s pochmurnými scénami zachycujícími odjezd vojáků na frontu či samotný boj. Kromě motivu nešťastné lásky se ve filmu výrazně řeší také otázka uměleckého svědomí, zodpovědnosti či snahy zavírat nad některými mimořádně znepokojivými skutečnostmi oči. Česká televize poprvé uvádí film v původním anglickém znění. Ačkoli se jedná o německou produkci, kvůli distribuci v zahraničí se film natáčel v angličtině, což dokládají i synchronní anglické dialogy, zatímco německá verze vznikla až posléze předabováním anglických dialogů. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Tak tohle mě hrozně sedlo. Vlastně by se dalo říct tuctový románek v nepravým místě a především v nepravou dobu, ale takhle lehce na to flusnout nechci. Je to ukázka skvěle udělané atmosféry doby, života němců za války bez všech těch hrůz, ale s tím, že to zlo smrdí z každého rohu. No a Hanna tak je nevysloveně krásná stejně jako její písnička. ()
Zvláštní Fassbinderův pohled na Třetí říši. Podmanivý příběh netuctové lásky, které stály v cestě všechny možné překážky. Naprosto kouzelná atmosféra, za níž může v prvé řadě ona podmanivá píseň Lili Marleen, kterou zamyšleně hltali němečtí vojáci od Nordkappu po Benghazi. Snímek je věrný v portrétu hvězdy nacistické kulturní scény, mnovrstevný ve vykreslení nejrůznějších postav této dekadentně beznadějné epochy. I ten u Fassbindera ne nejočekávanější happyend nakonec krásně ztrpkne. Fassbinderovo vyzrálé, neobvykle výpravné dílo. ()
Tady se nám slovutný RWF dopustil téměř životopisu. Ale nebyl by to on, aby se to dalo usledovat bez újmy, takže se kochám neopodstatněným výkonem a nesmyslnou vyzáží Schygully (bože to osmdesátkové líčení, au) a lomím rukama nad vším ostatním. Tudy cesta nevede, ať už je ta pseudotrilogie vedle tohoto solitérního dílka jaká chce. ()
Reiner Werner Fassbinder, v podstatě stěžejní persona nové vlny německé kinematografie, za svůj velice krátký život, a ještě kratší časový interval své kariéry, natočil nespočet snímků (ať již více či méně kvalitních), za což se mu musí smeknout das hütchen – no a Lili Marleen želbohu spadá do té druhé kategorie.... ()
Příběh Lili Marleen je vcelku dost jednoduchý a poměrně známý. Zde se však na jeho pozadí zjevuje, jak žili Němci za války (ne na frontě, ani v koncentráku). Právě ona atmosféra prostředí, v nichž se film děje, která se mi zdála velice autentická, je asi tím nejlepším, co se zde nabízí. ()
Zhlédnuto v německém znění s anglickými titulky (bohužel zcela příšernými). Ačkoli se považuji za Fassbinderova fandu, tato melodramatická koprodukční podívaná z jeho pozdního tvůrčího období se mi bohužel příliš nelíbila. Totéž už naštěstí nemohu říct o titulní písni, která zde opakovaně zazní (a která nejvíce proslavila německou šansoniérku Lale Andersen, na jejíž autobiografii Der Himmel hat viele Farben je tento film volně založen) - je to skvělá píseň s neoddiskutovatelným historickým významem. Dějová linka sledující vývoj lásky mezi zpěvačkou Willie a švýcarským židovským skladatelem Robertem Mendelssonem je zde filmařsky zpracována stylem, k němuž jsem si nenašel cestu, a po většinu doby sledování tohoto snímku jsem se docela nudil, nemohu jít proto nad 3*, ačkoli jsou v tomto filmu skoro jistě přítomny i momenty silně nadprůměrné. Kamerou i atmosférou mi "Lili Marleen" trochu připomněla jiný film ze stejného období, a sice "Kabaret" Boba Fosseho - ten však mému diváckému vkusu, přiznám se, konvenoval o poznání více. A stejně tak jsem toho názoru, že jsem již viděl lepší filmy, které rozvíjí téma umělcova svědomí a otázky morálního ospravedlnění tvorby posvěcené přízní odsouzeníhodného politického režimu. ()
Fassbinderove spojenie zámernej glitter gýčovitosti, melodrámy a umeleckosti. V jeho prípade to však nemohlo dopadnúť zle, keď sa to točí takýmto štýlom zámerne. Širšia európska herecká smotánka na čele s Rainerovou obľúbenkyňou Hannou Schygulla a o cca 30 ročnom veku sa snažiaceho Giancarla Gianniniho, ktorému sa to však už veriť nedá. Rýchlo ubiehajúca dráma je najsilnejšia v paralelnej montáži spievania ústredného songu (bolo ho až príliš) a drastických záberov z bojov na fronte. V porovnaní s Manželstvom Márie Braunovej o niečo viac zmätenejšie a emocionálne slabšie, stále však poriadne zvládnuté remeslo. Možno ale trochu bez určitej vnútornej zainteresovanosti samotného režiséra. Herci sa snažia, čo im sily stačia. ()
Můj NEJ Fassbinder. ()
Nudný a zbytečně dlouhý snímek, který se snaží být něčím velkým ale vůbec se mu to nedaří. O židech v Německu za druhé sv. války bylo natočeno mnoho lepších a silnějších filmů než je tento o náně, která neumí zpívat ale všichni jí milují. ()
Hlavní slabiny vidím dvě: Prvoplánové používání laciných hudebních podkresů v mnohých chvílích (čímž nemyslím titulní píseň - i když i ta začně lézt po dvacáté poněkud na nervy :o) a dosti chaotickou střihovou skladbu. Také si příliš nepotrpím na Fassbinderovu/kameramanovu zálibu v zoomování - ale to je asi třeba brát jako otázku dobové módy. Je nutné ocenit pečlivé kostýmy a výpravu, a herecké výkony většiny zúčastněných (v drtivé většině jde ostatně o osvědčenou starou fassbinderovskou partu). ()
Trochu jsem se v příběhu ztrácela, kdo je ve Švýcarsku, kdo v Berlíně, kdy, s kým a proč. Velmi zvláštní film, válečné drama spojené s romantikou i příběhem o Popelce, které tři oříšky štěstí nepřinesly. Nejvíce mě zarážely oddělené světy bohatých Němců a bohatých Židů, jichž se válka příliš netýkala. ()
Výborně natočený film. Píseň byla za války tak populární a charismatická, že si ji zpívaly i děti ve škole. Vzpomínám si, že jednu dobu asi byla skutečně zakázána, protože se v obchodech s gramofonovými deskami ztahovala z prodeje. Ale PRÝ to mělo na vojáky na frontě tak negativní dopad, že opět píseň povolili. Fakt je ten, že píseň má nevinná slova a každý voják se viděl stát pod tou lucernou a loučil se v duchu se svou dívkou. To bylo jejich spojení s domovem. To, co se děje ve filmu kolem té písně, věřím, že tak to bylo. Včetně "handlu" s bohatým Švýcarem za záchranu několika Židů, kde byl i jeho syn. Za film ? Ale kdepak ! To bylo za zlato a brilianty. Jiné úplatky tehdy neexistovaly. ()
Lehce pompézní, strojené, schematické, umělé, kýčoidní a ještě k tomu v angličtině. To se moc nedá... 1) 36letý Rainer Werner Fassbinder (scénář, režie, malá role) si vždycky dělal vše po svém. Není tomu jinak ani v tomto melodramatickém žánrově neuchopitelném úmyslně kýčovitém snímku._____ 2) Vadilo mi nadužívání záběrů vojáků poslouchajících Lilli Marleen._____ 3) Na snímku je znát omezený rozpočet._____ 4) Pěkný je 26letý Reiner Will (Bernt)._____ 5) Podle titulků vznikl film v roce 1980._____ 6) Nejslavnější válečná píseň všech dob v podání Lale Andersenové bořila, řečeno dnešním slovníkem, rekordy všech hitparád a stala se symbolem německých i spojeneckých (!) vojáků za druhé světové války. Mimořádně zajímavá stránka nabízí kromě mnoha informací asi 18 zvukových verzí v různých jazycích z válečné doby. _____ 7) Vor der Kaserne / Vor dem großen Tor / Stand eine Laterne / Und steht sie noch davor / So woll'n wir uns da wieder seh'n / Bei der Laterne wollen wir steh'n / Wie einst Lili Marleen. ()
Celkový velmi dobrý dojem z tohoto zajímavého filmu mi kazila Hana Schygulla svým dosti otravným hereckým výkonem, kdy působila jako unylá zfetovaná figurína. Jinak je toto drama velice působivé a Fasbinderova režie excelentní. ()
Tohle bych na Fassbindera mohl tipovat jedině podle hereckého obsazení. Tady sešel hodně nahoru nebo dolů, podle toho, jak to kdo chápe. A taky ta nepříjemná odrhovačka (Gassenhauer / Schlachtfeldhauer) "Lili Marleen" na báseň Hanse Leipa z roku 1915, člověku moc nálady nepřidá - už ta "laterna" nahání zlou předtuchu, a rýmovačky typu "Aus dem stillen Raume / Aus der Erde Grund / Hebt mich wie im Traume dein verliebter Mund / Wenn sich die späten Nebel drehen / Werd' ich bei der Laterne stehen"..., divím se, že je Frank Farian nenabídl své skupině Boney M., do jejich stylu by to určitě sedlo. Tři hvězdy dávám jen z úcty k režisérovi. Pozn: Film byl promítán v TV v rámci cyklu "Příběhy slavných". Nedozvěděl jsem se ale, koho česká TV považuje za slavného: Fassbindera, Schygullovou, Leipa nebo tisíce německých vojáků zblblých touhle písničkou. ()
Přespáno v lednu 2020. Lili Marleen je melodramatem v cynickém rozpoložení barevného hemžení. Film je sice založen na realitě německé zpěvačky Lale Andersen a švýcarského skladatele Rolfa Liebermanna (byť tehdy ještě skladatelem nebyl), ale žije si svým vlastním životem dle ideového přesvědčení Rainera Wernera Fassbindera. Přehlídka je bohatě kašírovaná, vychutnává si rozpolcenost doby, stavů i pocitů a sarkasticky se pochechtává nad zdánlivou nepřízní osudu. Ale ani přímé kontrasty nedokáží vyvolat niternou rozervanost, nebo beznaděj, atmosféra se blíží nostalgické vzpomínce a samovolnému dráždění morálky společnosti, vždyť nenaplněnost vlastní lásky není způsobena děsem a zkázou historických přelomových událostí druhé světové války, ale třídními rozdíly a buržoazní povýšeností. Hlavní postavou barevnými pentlemi zdobeného melodramatu je Willie (velmi zajímavá Hanna Schygulla), kabaretní zpěvačka nevalné úrovně. Osud má ale své zvrácené vrtochy a zahrne jí slávou po unylejším přezpívání německé písně. Motivací je spokojený život a láska, v jejímž jméně trpí dobrovolně každý romantický idealista. Hlavní mužskou postavou je zde Robert Mendelsson (příjemný Giancarlo Giannini), mladý curyšský pianista židovského původu z buržoazního prostředí. Láska a hrdinství jdou životem ruku v ruce a touží po své svobodné volbě, leč doba a nejbližší okolí mají odlišné představy. Výraznou postavou je Hugo Taschner (příjemný Hark Bohm), německý pianista, utvářející s Willie dobové populární umělecké duo, byť prodávaným produktem byla pouze píseň Lili Marleen. Důležitou postavou je Roman Henkel (zajímavý Karl-Heinz von Hassel), sám vedoucí říšské kulturní komise. Niterné toužení musí pečlivě umetat cestičku na vrchol slávy atraktivní německé zpěvačce. Z dalších rolí: Robertův třídně, vlastenecky a humanitně uvědomělý otec David Mendelsson (Mel Ferrer), Henkelův humánnější pobočník Joachim von Strehlow (Erik Schumann), Robertův švýcarský kamarád a významný člen protinacistického odboje Aaron Nolte (Gottfried John), k prvnímu výstupu svolný mnichovský kabaretiér Michael Prosel (Willy Harlander), mnichovský kontakt švýcarského odboje Anna Lederer (Karin Baal), Robertovou rodinou prosazovaná příhodnější snoubenka Miriam (Christine Kaufmann), berlínský kontakt odboje Heinrich Drewitz (Udo Kier), šéf gestapa Christoph Kauffmann (Roger Fritz), rozverný Annin syn Edgar Bernt (Rainer Will), spolehlivě hlídající gestapák Emil Blonsky (Raúl Gimenez), či samotný šéf německého odporu Günther Weissenborn (sám režisér Rainer Werner Fassbinder). Film Lili Marleen je pouze melodramatem sarkastického vyznání. Smyslné, barevné a zářivé, ale zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu z filmových výtvorů německého provokujícího exhibicionisty. ()
O prosté, leč podmanivé písni, která se dostala na výsluní víceméně díky náhodě - aby přinášela útěchu i bezděčně měnila lidské osudy .... podobně, jako lidé v souladu se svými momentálními potřebami či ambicemi měnili osud písně. O upřímné lásce, která vykvetla všem protivenstvím navzdory ... ale nemohla se od oněch protivenství oprostit, neboť doby temna obvykle vyznávají hrubou sílu, vládnou tvrdou rukou, na city se neohlížejí ... a přímo i nepřímo tak nutí k opatrnosti a k nelehkým rozhodnutím všechny, kdo v nich přebývají. O ženě, která "jenom zpívala písničku" ... ve skutečnosti prokázala značnou odvahu - přestože ovečky ani beránci obyčejně nemívají šanci ... uprostřed vlčí smečky. ()
RWF chrlil filmy tak rychle, že mu nejspíš nezbýval čas zabývat se detaily, jako třeba jestli vizáž hlavní postavy zapadá do zobrazované doby. Nebo mu podobné věci byly prostě fuk. Tak či onak na mě většina jeho kousků působí v nejednom ohledu neopracovaně, na povrchu drsně – ne nedodělaně, spíš jako když sochař nechá plochy schválně nezačištěné, aby využil strukturu a masivnost materiálu – a vždycky mi chvíli trvá, než se přes ten drsný povrch prokoušu dovnitř filmu. Lili M. za to ale stojí, kromě přesvědčivé melodramatické linky nabízí třeba obrázek se silou podobenství o tuctové holčině a nijak mimořádné zpěvačce, které osud dopřál skrz jednu jedinou písničku dosáhnout princeznovského statusu a zároveň ji tak odsoudil k celoživotnímu soužití právě s tou jednou melodií, nevyhnutelně po čase proměněnou v kouli na noze a mučicí nástroj v jednom. A hlavně je tu nezvyklý pohled na 2. světovou válku z německého civilního zázemí s mnoha dílčími motivy a vrstvami a specifickou atmosférou – Fassbinder důslednost v dobových detailech vlastně nepotřebuje, i bez ní dokáže evokovat dobový pocit, který z hlavy hned tak nevyvane. ()
Komorně líbivá pin-up girl, afrodiziakální femme fatale. Lék marasmu. Mocný hit. Svůdný ploužák. Čas na chvíli zastavit. Neoficiální slast oficírů. Oficiální hymna vojáků. Ambrozie v temnotách. ()
Související novinky
Gottfried John 1942 - 2014
Herec Gottfried John zemřel nedaleko Mnichova, kde dožíval svůj život po boku své ženy a kde prohrál svůj boj s rakovinou. Narodil se v Berlíně během bouřlivých dnů války. Otce nikdy nepoznal a… (více)