Whity

Film dlouhých záběrů a dlouhých pohledů. A také film o vzpouře, byť by se dalo primárně uvažovat snad pouze o vzpouře zneužívaného a (polo)zotročeného černocha proti jeho bílým pánům. Není to ale podle mě vzpoura jediná. Stejně tak by se v příběhu sluhy Whityho a jeho "chlebodárců" mohlo uvažovat o vzpouře sociální či třídní (exploatace zaměstnance neproduktivní, v tomto případě i naprosto zbytečným a perverzním zaměstnavatelem) nebo o odporu "černé ovce" rodiny proti jeho rodičům a sourozencům spojenou s častým motivem zakázané lásky. Jsou to vzpoury a odmítnutí o to intenzivnější, o co více se předtím snažil o překonání a sladění rozporů, které k jeho revoltě nakonec vedly. Ale protože takto radikální negace nikdy nemá naději na trvalý úspěch, nezbývá než vystřílet prvních pět kulek a tu poslední si nechat pro sebe... (26.06.2013)

(LFŠ 2010) Spojení Fassbinder a žánrový film dle západního vzoru může na první pohled vypadat netradičně, ale to až do té doby, než si divák uvědomí, že jeden z předních představitelů Nového německého filmu má ve své filmografii i svébytnou variaci na noir, sci-fi, paranoidní politický thriller ad. WHITY spadá do subžánru tzv. acid westernu, čemuž nasvědčuje jak jeho ambiciózní významová rovina, u které nejde primárně o rasismus, nýbrž násilí tolerované společností a schopnost integrace, tak i výstřednost stylu, kdy jsou postavy - včetně té titulní - nalíčeny výrazným bílým make-upem a užívá se divadelního - přednesového - typu řeči. Přes všechnu podvratnost vůči westernu se ale snímek nevyhýbá klišé, která jsou spojena s uměleckým filmem, jako je retardovaná postava, jež je nezkažená, přestože jde o jinak svobodomyslné dílo, které - stejně jako hlavní postava - nerozlišuje mezi barvou pleti či lidskou sexualitou, i když zůstává v zajetí a podřízenosti jedné sociální třídy vůči druhé. Následující VAROVÁNÍ PŘED SVATOU DĚVKOU, které tematizuje problematickou produkci prvního zahraničního Fassbinderova filmu, je dobré zhlédnout k obeznámení se s obtížným procesem vzniku (nedostatek peněz, přestože byly přislíbeny, herci a štáb si navzájem nerozumí, poněvadž každý mluví jiným jazykem, režisér je neurotik a původně divadelní skupině hrozí rozpad kvůli napjatým vztahům) a k "dopochopení" významu, jenž se vztahuje k dobovým náladám v Německu. (14.08.2010)

S Fassbinderem se potkávám často. Strávíme spolu hodinu až dvě, rozejdeme se s úsměvem a dál nevím, protože pak už jsem sám. To si pak říkám: co mi to ten divný chlapík chtěl říct ? Whity vypráví o rasismu, říkám si, ale co přesně, tomu nerozumím. Já se na to chtěl dívat, protože jsem chtěl vidět fassbinderovský western a ne si potom dva dny lámat hlavu nad tím, kdo chce koho zabít a proč. Hana Schygulla v dalším fassbinderovském příběhu o nenávisti. Další divák s pokroucenou hlavou. (06.02.2009)

Uživatel Pafl napsal hlavní část mých myšlenek - akorát s tím rozdílem, že Whity byl mým 2. setkáním s Fassbinderem a nejspíš i posledním, protože ani tohle naše 2. setkání jsem prostě nebyla schopná přežvýkat. Mám pocit, že tady nic nefunguje, že je tu všechno špatně a ještě k tomu chybí myšlenka - tedy nějaká podstatnější než ta, že bílí utlačovali černochy. Celou dobu jsem měla pocit, že se v tom filmu nehne ani stéblo trávy, štronza a zpomalené pohyby (které asi měly vyvolat nějaké emoce) na mě bohužel nefungovaly a ke všemu pozorovat herce napatlané zeleným make-upem, to už mi přišlo až komické. A nesnažte se to svalovat na dobu natáčení - vznikaly i jiné filmy v té době a pouze v tomhle jsem zaregistrovala zelený make-up! Na letošní LFS je Fassbinderovi věnován cyklus "Neznámý Rainer Werner Fassbinder" - obávám se, že i po skončení 36. LFS UH pro mě Fassbinder neznámým zůstane. (24.07.2010)

Tak z tohoto zážitku jsem opravdu zmatena! Ale v pozitivním smyslu. Ze začátku jsem byla nedůvěřivá, ale na konci se můj mozek nevšedním výrazovým prostředkům přizpůsobil:) Natolik umělecký film jsem dlouho neviděla. Tenhle film je přesný příklad toho, že názvy stylů filmu (jako tady "western") nemají žádný smysl. Ale to se mi líbí, když se autor nesnaží vecpat do určitého žánru, ale jede si po svém. Rozhodně doporučuju nevzdávat to a dodívat až na konec! (09.06.2012)