Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    "Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik(5.6.2005)

  • Isherwood
    *****

    Harlin to vzal za správný konec a jeho podání „diehardovské poetiky“ je oproti předchozímu dílu úplně jiné, dějově rozprostřenější a formálně mnohem rozmáchlejší, než jak tomu bylo v předchozím díle. Akce v jeho podání sice notně ztratila z elegatní realističnosti McTiernana, ale kvantita protentokrát boduje na plné čáře a McLane je poslán do akčního nášupu, který nemá na míle daleko protivníka. Na druhou stranu však nutno podotknout, že John McLane už přece jenom ztratil to prvotní své kouzlo osobnosti, kterým svého času oslnil fanoušky akce, ale Bruce Willis je prostě frajer no. 1, který když ze začátku nevěřícně pronese „How the same shit, happened the same guy twice?“, musí každému dojít, že Harlin to všechno bere se zdravým nadhledem, občas na správně naladěného diváka ironicky zamrká a s plným hodnocením tak není třeba váhat.(24.9.2006)

  • Sarkastic
    ****

    Dvojka je dost podobná jedničce, avšak přece jenom ji něco málo odlišuje. Je zde více akce (někdy trochu méně snesitelné), humoru, John dokonce i jednou selže (sice to nebyla jeho chyba, ale i něco takového u zpravidla bezchybného akčního hrdiny mile překvapí), na druhou stranu záporáci, přestože je jich zde byla pěkná řádka, se ani všichni dohromady nedokážou vyrovnat Hansovi z prvního dílu. Celkově tedy hodnotím znovu 4*.(24.3.2013)

  • mzss1
    *****

    Ze začátku musím říci, že akce je relativně méně jako v jedničce. Ale nenechte se scézt z cesty, akce, přestřelek, soubojů i ten nějaký výbuch v tomto pokračování rozhodně najdete. Ztrácí to pouze velkolepost jedničky. Je to ale poze detajl. Skvělá hlášky postavy Johna McCleana tu jsou. Záporáci taky slušní. Hudba rovněž dobrá. Konec moc zjednodušenej, ale přesto je to skvělej díl. 90% = *****(9.10.2012)

  • lamps
    *****

    Devadesátkově ukázkový příklad věrné žánrovky, která pod zajetá schémata přikládá novým střelným prachem. Ať už samotnými narážkami na nové technologie a zastaralost McClaneových postupů, tak i přímým střetáváním staré školy (zastupované jednak McClanem uvnitř dění, jednak akčním drajvem osmdesátek na povrchu) s těmito novými vzorci (složitá hackerská hrozba - sebereflexní pomrkávání a vzdávání holdu předchůdci). Vyprávění je perfektně strukturované do několika málo obměňujících se prostorových bloků, takže dojem ze soudržné jedničky se daří zachovat, akční scény jsou tentokráte veskrze zábavné (až na pár poměrně překvapivých výjimek), rozvíjení záporáckých motivů dává smysl a boží Willis hláškuje jako o život. Zlatá devadesátá ve špičkovém, jen lehounce oprýskaném balení. Harlin uměl. 90%(10.4.2019)