Červená želva

Málokedy ma animovaný film "rozoberie", tentokrát sa tak ale stalo. Príbeh Robinsona zdanlivo nemôže priniesť nič extra nové či originálne, preto je veľmi príjemným prekvapením, že tento scenár to dokázal. A to aj bez slov, ktoré tu vôbec nie sú potrebné, na všetko stačia obrazy. Príbeh jedného osudu zasadený do izolovaného, ale romantického prostredia je podaný tak, že sa v istých situáciách každý nájde, pokiaľ bude na ne nahliadať, povedzme že, metaforicky. Osobne považujem za najväčšie eso rozhodnutie nechať základnú dilemu na divákovi, ktorý sa rozhodne, či sledoval fantasy, alebo ľudskú fantáziu. (10.02.2021)

Ó, tak tohle byl zase film jako víno! Ryze existenciální poezie beze slov s naprosto dechberoucí ručně kreslenou animací a výtečným hudebním doprovodem. Máte-li už plné kecky všech těch Mimoňů, Mazlíčků, Trollů a podobných žvýkačkových hovadin, popadněte drobotinu a mažte do kina... tahle Červená želva vás pohladí po duši. [Jonáš v kině / 12] (25.01.2017)

Zklamání. Vizuálně podmanivá animace filmu, od kterého byste podle traileru i celkové prezentace čekali mnohem větší filozofickou hloubku. Ale podobenství je to jednoduché, vlastně až příliš na to, že snímek má 80 minutovou stopáž. Jako krátký film geniální, jako celovečerní snímek, který se tváří, že má myšlenku, ale který ve skutečnosti celou dobu, každou svojí scénou opakuje jedno a totéž pořád dokola. Nejsem proti, když filmy mají jednu myšlenku a věnují se jí pořádně, chtějí jí jaksepatří sdělit, ale pak očekávám promyšlenější vyprávění, ne že si hraji na kolovrátek a dokola opakuji jedno a totéž, což je přesně případ tohoto snímku. Má nepochybně své kvality - v animaci i v atmosféře, ale podobenství i pointa ve stylu, objev si v tom, co chceš, je v tomto případě spíš odbytím filmu - animace na úkor scénáře. Cílové publikum nejasné - pro děti těžko pochopitelné a nudné, už proto, jak jsou koncipovány scény, pro dospělé místy také nudné s hořkým pocitem odbytí příběhu i myšlenky. Nezbývá než obdivovat animaci. 60% PS: Na druhé straně režisér Michael Dudok de Wit není prvním autorem, koho zradil celovečerní formát, byť v krátkých animovaných filmech exceluje, tvůrci animovaných snímků s tím mají problém obecně - stačí vzpomenout Shane Ackera a jeho Číslo 9. (20.12.2016)

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo. (26.04.2020)

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*. (18.11.2016)