Po strnisku bosý
Barefoot
Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrají:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (více)Obsahy(1)
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. (Bioscop)
(více)Recenze (823)
Průšvih. Totální vyprázdnění svěrákovské poetiky ve filmu bez příběhu, který je rozháraným a bezobsažným sledem nostalgických vzpomínek. Scénáře uměl skvěle psát zjevně jen starší Svěrák. A u komických výstupů Vetchého mě fackoval stud. ()
Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách. ()
Má to několik magických momentů, které dokazují, že mladej Svěrák je fakt dobrý režisér, oceňuji pohled na válku dětskýma očima, ale ten příběh je příliš rozháraný. Chtělo to nějakou jednotící linku, příběh strejdy Vlka, který to celé vyprávění měl tmelit, není tak nosný, aby utáhl celý film. Je to škoda, fakt jsem ten film chtěl milovat. ()
"A jak se vám spolupracuje s režisérem Svěrákem?" "No tak...ano, ale svůj příští film bych už raději dělal s někým jiným." Všude tam, kde jde o technickou stránku věci, Jan Svěrák věci zvládá levou zadní. Děj mi však nejvíce ze všeho připomínal variace. Samozřejmě na Obecnou školu (90% obsahu), cimrmanovský humor (vtip s dvěma bránami hřbitova), Tři bratry (stylizované pohádkové Edovy představy). Variace, které působí jako klasická práce dua Svěrákových, ale jsou už vyvanulé, neodtažené a mnohokrát viděné. Pro všechny zasvěcené, diváky nevyjímaje, by bylo dobré, kdyby dalším v řadě pro Jana byl Bellow a pro Zdeňka klidně ta současnost. I když ho podle jeho slov nebaví, kdysi mu šla (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Odměnou pro diváky by bylo minimálně překvapení. ()
Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. ()
Po delší době milé překvapení od Svěráka. Hezky natočeno, sestříháno, ozvučeno i zahráno. Kaiser se mi líbil hodně a Tříska v roli zarputilého statkáře taky ukazuje hodně ze svých schopností. A Vetchý hraje dobře, i když jen stojí a mlčí. ()
Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu. ()
Hrozně jsem chtěl, aby se mi to líbilo. Byl jsem připravený užít si i ono očekávané hřejivé drama a svěrákovskou laskavost, ale dostal jsem bohužel film, kde tohle úplně není. Ono tam vlastně není skoro nic. Hezky to vypadá a co se týče výpravy a kostýmů, tak se Po strništi bos nedá vytknout vůbec nic, ve všech ostatních ohledech je to však mizérie. A bordel. Film plyne odnikud nikam a ačkoliv je rámovaný nějakou dobou a nakousne se v něm i pár zajímavých konfliktů, osmdesát procent stopáže je nakonec úplně k ničemu. Snaha narvat tam co nejvíc „vzpomínek“ má za následek to, že na nic není čas a kvůli tomu nefunguje humor, nefunguje drama a nefunguje ani dojímání. Většinu času jsem měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil dvě minuty ze scény, která má mít minut patnáct a moc netuším, proč bych se měl koukat na to, že kluci řeší spolužačku, že Eda může dostat přes držku, že je táta rozhádaný s bráchou a že se ztratil holub. Nikdy není čas na to věnovat se čemukoliv pořádně a výsledek je tak hezky vypadající film, kde se děje strašně moc věcí, ale u většiny se budete nejspíš sami sebe ptát, proč vás žádná z nich vlastně vůbec nezajímá. Velká škoda. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $880,000▐ Taká neškodná oddychovka. Film samozrejme poteší, lebo má klasické predajné Svěrákovské hodnoty a to je dobre. Aj keď s týmto počinom už dieru do sveta neurobí. Nájdu sa tu nejaké plusy. Môžeme povedať že za posledných 10 rokov od Vrátnych láhvy natočil niečo pozerateľné (povedzme si pravdu tie jeho dva fantasy úlety moc nevyšli). Príbeh sústredení okolo trampot junákov na dedine je dobrý, pobaví, nechá zaspomínať na detstvo. Mladý predstavitelia sú herecky fajn. Dej zasadení do obdobia 2. svetovej vojny využíva toto obdobie len okrajovo, čo je troška škoda. Rovnako tak sa mohol viac vyhrať s načrtnutými rodinnými problémami, lepšie ich zdramatizovať. K tomu obsadiť postaršieho Ondreja Vetchého do úlohy manžela k mladej Tereze Voříškovej sa to tam tak trošku bije. /videl v kine: 60%/ ()
Dětští neherci do jednoho příšerní, dospělé charaktery jen letmo načrtnuté a nerozvinuté, na to, že se vše odehrává za Protektorátu relativní selanka, to už větší drama zažívali i v Dovolené v protektorátu. Velký špatný. ()
Jan Svěrák zahazardoval a příběh svého otce natočil podle vlastního scénáře. Nesourodost témat a absence dramatičnosti pak vede k tomu, že jsme dostali horší kopii Obecné školy, která očividně plýtvá talentem před i za kamerou, ale aspoň potěší technickou suverenitou a příjemnou atmosféru. Chtěli jsme však mnohem víc. ()
Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... ()
Již zkratkovitá předloha působí spíše jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku, ale zachraňuje ji Svěrákovo jazykové mistrovství a zaobalení do přesně trefeného podmanivého mixu klukovského převážně letního dobrodružství plných úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Prostě taková dramatičtější variace na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Adaptace pak sice z velké části pouze bez kontextu otrocky ilustruje scény z novely, ovšem absentuje onen záchranný pás v podobě laskavého humoru a hravé češtiny. Navíc chybí jakýkoli dramatický rámec a, což je vůbec nejtrestuhodnější, ona záchranná obezlička v podobě svébytného dětského úhlu pohledu skrze eskapády "nás hochů, co spolu chodíme a prožíváme všelijaká dobrodružství". Výsledkem je pěkně "koukatelně" natočený nesoudržný slepenec tu lepších a tu horších střípků scén; nic více a nic méně. ()
Vůbec nevim, proč dávám 3*, když jsem asi ve čtvrtině začala z nedočkavosti/nudy/vyvrácení očí průběžně poklikávat na netu a cestovat do lednice. Svěrák postopadesátý a už to fakt neni vtipný. Jo a ty tanga tadyhle dobytka chci taky vysvětlit. (2,5*) ()
„TATI, JÁ MĚL HODNĚ NAHNÁNO. ALE V KALHOTÁCH NIC…“ /// Dětský dialogy maj Svěráci zmáklý. Taky tragický věci uměj podat komicky. Příběh je plytkej, ale díky Janovi schopnosti vytvořit poetiku z malinkatejch věcí (třeba z převlíkání Terezy Voříškové) je koukatelnej. Asi není náhoda, že „tohle“ rodinný vyprávění si Svěráci nechali nakonec. Prostě už to není vono. A tak jestli vám nestačí ten holčičí polibek (snad to není spoiler?), můžete to pojmout jako úvahu, zdali by Ondra Vetchý jednou nemohl nahradit Zdeňka Svěráka v Cimrmanech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 2013 napsal Zdeněk Svěrák, neznám. 2.) Potřebuju se naučit chodit bosej po strništi. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
„A to mu bylo hovno platný, Vlastíkovi.“ Už Obecná škola nemala ktovieaký „jasný“ scenár, ale mala skvelé postavy, atmosféru a SAMOSTATNÉ scény. Po strništi bos má len občas náznaky pôsobivej retro atmosféry a niektoré scény sú fajn a príjemne poetické. Ale je toho strašne málo a hoci je to bombasticky obsadené, naplno zaujmú len Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková – a aj oni síce majú pekné, ale nie príliš výrazné úlohy. Od začiatku ma unovavovali chlapcove predstavy, sny a halucinácie. Ale potešili ma hlášky („Ja si to umím představit, ale chtěl bych to i vidět.“). ()
Cekal jsem teda vic. Natoceny to je samozrejme skvele, co taky cekat jineho od Sveraka, tady vyrazne cni nad ostatni ceskou produkci, ale to je tak vsechno. Problem je, ze tu neni zadnej pribeh, ne ze by treba takova Obecna skola nejakej zasadnejsi pribeh mela, ale drzelo to pohromade, tady se film rozpada na sled obcas lehce vtipnejch, obcas lehce dramatickejch a vetsinou hlavne nostalgickejch scenek, kde ale ani o jedny nemuzu rict, ze bych si ji par dnu po skouknuti jeste vybavil. Co se tyce hercu, herecka sestava se podarila sestavit silna a vsichni jsou fajn, jen nemaj moc co hrat. No a co se tyce detskejch hercu, hlavni hrdina jeste jakz takz jde, ale ostatni jsou prehravajici blbecci. Chapu, ze z kraticky knizky, ktera je sledem vzpominek, se asi nedalo vystavit nejakej silnej pribeh, ale mozna, kdyby to napsal starsi Sverak, bylo to o nekolik urovni vejs. Film jsem dokoukal, nenudil jsem se, ale znova ho videt nepotrebuju. ()
Mně prostě ten laskavý svěrákovský humor sedí a do toho jejich skvělé castingy, prostě fajn filmek. ()
Není co řešit. V tom filmu nic není. Skeče na téma nostalgie naházané na sebe, nefunkčně propojené linií, o kterou se nepodaří vyvolat zájem. Načančaně krásná zbytečnost, u níž je fascinující hlavně Svěrákova absolutní tvůrčí rezignace. ()
Související novinky
Zemřel herec Martin Havelka
V dopoledních hodinách dnes přišla zpráva o úmrtí filmového, televizního a divadelního herce Martina Havelky. Zemřel v Brně ve věku 62 let. Informaci na svém twitterovém účtu zveřejnil režisér Jan… (více)
25. Český lev - výsledky
Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou… (více)
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (více)
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% () (méně) (více)