Po strništi bos

Největším uměním je umět odejít včas. Zdeněk Svěrák vyčerpal studnici svých nápadů a Jan Svěrák nedokázal zužitkovat ani tu jednu jedinou možnost k poetické scéně, když chlapci použili letecký benzín. (17.03.2018)

Ja mám zo súčasnej českej kinematografie vážne v obľube už asi len Zelenku a filmy s Janou Plodkovou. A Terezka Voříšková sa k nim čoskoro pridá. Scény v ktorých sa v Po strništi bos objavuje, ako jediné (!) siahajú takmer ku štyrom hviezdam, čo je na značku Obecná škola, z tvorby Svěrák a syn, dosť smutný výsledok. Pekný film, akých sú tucty. (28.04.2020)

Hezky vypadající idylicko-poetické epizodky. Nic moc víc. Nijak mě to neuráželo, ale ta absence nějakého výraznějšího příběhového rámce z toho dělá ve výsledku velmi prvoplánový a poněkud prázdný film. Jiným, méně schopným nebo málo zkušeným, tvůrcům bych to asi dokázal do jisté míry odpustit, ale Janu Svěrákovi ne. Na to je až příliš protřelý profesionál, navíc s filmařskými možnostmi, jaké v této zemi nemá možná žádný jiný režisér. Od umělců jeho typu očekávám, že bude mít ambice a snahu posouvat se někam dál (a ne přešlapovat na místě). Na to, aby točil nekonfliktní sázky na jistotu nebo jen sobě pro radost, má podle mě minimálně ještě tak 20 let čas. 50 % (01.01.2019)

Kto má Svěráka rád, bude Po strništi bos možno preňho filmom roka, kto ho rád nemá, ten tento titul maximálne vyhejtuje. Dôvody sú jasné. Je to totiž film presne taký, ako ste očakávali. Láskavý, vtipný, hrejivý, no tieto prívlastky všetci dobre poznáte. Lenže Eda je hlavný hrdina a je to malý chlapec, takže osobne by som bol s výčitkami podobného typu opatrný. Na udalosti sa totiž pozeráme jeho očami, takže jednorozmernosť postáv, či skôr figúrok, je svojim spôsobom opodstatnená. Čo je ale dôležité, je svěrákovic schopnosť napísať skutočne vtipné scénky a dialógy. Že je potom aj film viac sledom malých epizód ako celistvým dejovým oblúkom, je iba logickým vyústením dramaturgického prístupu. Taktiež oceňujem, že ako prequel nevyžaduje nutne znalosť Obecnej školy. A tak čo, dáme to nakoniec za štyri. (06.08.2017)

Jakožto posluchač audioknihy se mohu hrdě zařadit mezi nepočetnou skupinku diváků, kterým nezůstaly skryty zprávy mezi řádky a dovedou tento snímek patřičně docenit. Před zhlédnutím je takřka nezbytné si uvědomit, že se jedná jen o krátkou životní ze Zdeňkova dětství. Krátkou, leč velmi intenzivní a na celý život zarytou v paměti. Část filmu je políbena skutečností, část je umělecky vylepšena. Výtky nesoucí se v rytmu, že tento snímek nemá plnohodnotnou dějovou linku, jsou tak trošku mimo mísu. Předpokládám, že autorům šlo o to, přenést na diváky alespoň část pocitů a emocí, které zažil malý Zdenda. Tohle se podařilo na výbornou! Na necelé dvě hodiny jsem se vrátil do dětství a cítil jsem se jako malý chlapec. Na toto období jistě vzpomíná drtivá většina lidí s hřejivým pocitem u srdce. Snad s výjimkou těch, kteří byli v dětství ministranty. Snímek má neskutečně kouzelnou a pohodovou atmosféru, ačkoli se na pozadí odehrávají věci, které úplně pohodové nebyly. Bránici občas polechtá příjemný odlehčený humor. Z herců a hereček se mi velmi líbili pánové Vetchý a Kaiser. Naopak mi do své role úplně neseděla Tereza Voříšková. Velmi příjemná návštěva kina, do kterého jsme s frajerkou zabloudili mezi několik párů padesátníků a starších. Zvláštní pocit. (07.09.2017)

Mladej Svěrák jde už dlouho výkonnostně dolů. Už to není ani vtipný, ani srdceryvný, a tady navíc takový nějak příběhově prázdný. (02.01.2019)

Nelze hodnotit pouze v porovnání se současnou (posledních patnáct let?) českou filmovou produkcí, mezi tou samozřejmě ční do výše. Zároveň je však nutno přiznat, že se nejedná o žádný kinematografický milník. Tak jako tak jsem si Po strništi bos velice užil. Výborný výběr herců (konečně zase jeden film bez Macháčka), Voříšková mně snad poprvé ve filmu nevadila, Vetchý, Tříska, dětští herci. Laskavý humor. Prostě klasická svěrákovina, v dobrém slova smyslu... 90% (26.09.2017)

Příjemný průměr. (21.12.2017)

Koukatelné to bylo, ale je zde bohužel vidět značný pokles režijních kvalit Jana Svěráka. Po strništi bos je bohužel kandidát na nejvíc "nic neříkající" scénář z jeho dílny. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (02.01.2018)

Jasně, že jo. Tak čtyřka je trošku nadhodnocená, trošku z nostalgie, pak hlavně za Oldu, ale když já fakt jinak nemůžu. Normálně nemám problém jít proti proudu, mít svou hlavu, nebo film podrobit zdrcující kritice, ale tady? Nějak mi to nejde. Vzpomenu si na Ropáky, Obecnou školu, nebo třeba Kolju a vím moc dobře, že duo Svěráků je prostě můj oblíbený žák, kterému klidně odpouštím i fakt, že tahle písemka nebyla na výtečnou. Jen ve skrytu duše doufám, že se ještě nějaké dočkám. Jedna, nebo raději dvě by mně bohatě stačily. (17.08.2017)

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). (05.10.2017)

"Po Stništi Bos" bolo tohtoročným najväčším očakávaním z Československej kinematografie. Na film som sa veľmi tešil, nakoľko som (síce na chvíľu) mohol opätovne vidieť naživo Zdeňka Svěráka a vyzeralo to, že by sa mohol Jan Svěrák vrátiť k niečomu zaujímavejšiemu po filme "Tři Bratři", ktorý som doteraz nemal silu vidieť od začiatku do konca po tom, čo som zachytil v telke scénky s vlkom a Karkulkou. Ale neodbočujme, chceme predsa hovoriť o "Po Strništi Bos." A musím povedať, že tento film na mňa pôsobil veľmi príjemne počas celého sledovania. Skvelá hudba, dobrá atmosféra a príjemné zábery krajiniek s krásnou kamerou, na ktoré som od Svěrákovcov zvyknutý. Toto funguje skvele. Detskí herci sú podľa mňa v pohode. Snažia sa dať tomu dobrú atmosféru a nemyslím si, že by boli úplne najhorší. V rámci možností sú podľa mňa okey. Z dospelých hercov je tu najvýraznejší a najlepší Oldřich Kaiser. Jeho postava je jednoznačne najzaujímavejšia a myslím si, že v sebe skrýva aj najviac osobnosti. Ostatní sú podľa mňa dobrí, nemám z nich až také silné pocity. Kto tu čaká komédiu, tak podľa mňa veľmi narazí, lebo tento film jej má skutočne minimálne. Ale, aby sme boli úprimní, film sa ani nesnaží byť vtipný. Skôr sa naopak snaží zachytiť obdobie počas 40-tych rokov z pohľadu chlapca. Čo veľmi oceňujem. A film sa pozerá príjemne a možno má iba pár trošku silnejších a smutnejších momentiek. Ale ako celok to funguje. Čo však mi na filme chýba je nejaký moment, ktorý by som mohol označiť ako scénka, ktorá sa mi najviac dostala do pamäte. A všetky predošlé filmy Jana Svěráka, ktoré som videl, taký moment v sebe mali. Ako napríklad lúčenie sa s Koljom, kde sa zavrú pred Františkom Loukom dvere, alebo keď Eda zistil, že jeho otec nie je mŕtvy v "Obecnej Škole". Nebudem tu rozpisovať ďalšie, lebo to by sme tu boli ešte dlho, no tento film taký moment pre mňa nemá. Je tu skvelá scénka, kde sa Eda s mamou budú ukrývať v sene pred búrkou s krúpami, alebo sen o lietajúcej motorke, no nič, čo by človek označil ako úžasnú momentku. Som rád, že som film videl, určite by som si ho pokojne pozrel znovu a myslím si, že to funguje aj ako predchodca "Obecnej Školy" aj ako film sám o sebe. Určite si myslím, že je hodný toho, aby ste si ho pozreli. Jediné čo ma ale úprimne mrzí je fakt, že sa tohto roku 6krát kompletne naplnilo kino pri filme "Všetko Alebo Nič", kým na tomto filme sa nenaplnilo ani do polovice. A je to podľa mňa škoda. Ľudí viac zaujíma film podľa knihy pani Urbaníkovej, než podľa knihy pána Svěráka. Neviem, čo si mám o tom myslieť. Hodnotenie: B+ (26.08.2017)

Lyricko-erotické vzpomínky na Hrabalovskou poetiku fajn, ale Obecná škola byla i prdel. (30.01.2018)

Válka očima malého chlapce. Svěrákův pohled na vlastní dětství, strávené v malebném prostředí venkova, je plný hravosti a pábitelství, připomínající cosi z hrabalovských a poláčkovských příběhů. V každém případě je to film, který zanechá silný dojem. (02.01.2018)

Jan Svěrák profesionálně natočil vzpomínky svého otce na dětství. Velmi dobrému hereckému obsazení dominuje Oldřich Kaiser, který jako jeden z mála měl oporu ve scénáři a nemusel to uhrát jen vlastním charismatem. Poetický film pro běžné diváky, který nemá šanci dosáhnout ani zlomku popularity Obecné školy. (02.01.2019)

Můj velký kino zážitek po dlouhé době. Krásný poetický film o smutných časech, Jan Svěrák tady zabodoval na celé čáře. Pominu-li náročnou představu udělat jakési zpětné pokračování ke kultovní Obecné škole, napadá mě možnost srovnání se slovenskou klasikou Pieseň o sivom holubovi o veselých i smutných příhodách pěti kluků za války. Svou poezií mi dokonce připomínal vybrané filmy Karla Kachyni, který zpracoval pohled na 2.světovou válku očima dětí hned několikrát (Ať žije republika, Vlak do stanice Nebe, Zlatí úhoři). A tenhle styl mám osobně rád, protože se tu střídají chvíle smutné, nostalgické i veselé a na pozadí příběhů a historek připomínají i skutečné události národných dějin. Oceňuju taky, že konečně jeden český film z konce 2.světové války neskončil klasicky scénou s příchodem vítězných sovětských tanků (ano, tahle scéna byla taky hodně dojímavá) a vyprávění včetně udržení napětí pokračovalo ještě dál. Po strništi bos rozhodně nenudí a ukrývá v sobě i spoustu nádherných poetických momentů, například jízda kočárem na zasněžených polích, dobrodružství rošťáků s velkou bombou nebo létání nechodícího kluka na speciálním vozíčku. Postavy mají své rysy, charakter a od prvních minut jsem se dokázal s nimi stotožnit a náležitě sledovat osudy Součkovic rodiny i hrdinské party pěti kluků. Překvapivě si mě získal Jan Tříska jako dojímavý dědeček a líbila se mi i spousta mladých herců, které nemám v oblibě, co si víc přát? Snad abych mohl tenhle krásný snímek zhlédnout znovu ještě letos. (19.09.2017)

Neseděl mi ten pohled očima malého chlapce v okamžicích, kdy si Eda začne představovat. To jsou totiž strašný kraviny, asi jako Koljovy sny v horečce. Charisma Oldřicha Kaisera stříká na hony daleko, dokonale sedělo venkovské prostředí (v českém filmu asi poprvé od Sekala). Postavičky jsou bezva vykreslené, líbil se Tříska, Vetchý, Čermák, ale filmu učaroval Kaiser. Moc povedené jsou i dětské scény. Kamera a hudba, jak jsme zvyklí u Svěráků, na výbornou. Ta holka, co Edu ve škole balila (a taky klukům slíbila ukázat), není to ta z klipu Pavla Callty Zrzka? Jo, j to ona, Dominika Frydrychová. (19.12.2017)

Posledné filmy Jana Svěráka sa mi veľmi nepáčia. Su nudné, o ničom. Tomuto príbehu mladých chlapcov počas vojny chýba povinná dávka humoru. Smiešna tu bola len manželská dvojica Vetchý – Voříšková, ten takmer 30 ročný rozdiel snáď divák nemal vidieť? A o čom bol vlastne celý ten príbeh? (25.12.2017)

Svěrákovi se vrátili na začátek, (nebo spíše před začátek) aby dali vzpomenout na jeden ze svých nejlepších filmů "Obecná škola". Bohužel se tak nestalo a natočili jeden ze svých nejslabších filmů, ze kterého v divákovi zůstane jen znamenitá výprava a řada hezkých obrázků. Jinak kde nic tu nic a je to ohromná škoda. (02.05.2018)

Láskyplný snímek. Líbezná krajina s temnými tóny vztahů. Děj je vyprávěn lineárně , takže vzrušení se tvoří pozvolna. Chtělo by to více napětí a překvapení. V závěru trochu ruší korektní vysvětlivky (Vlasovci...) (17.10.2018)