Režie:
Zdeněk Gina HašlerScénář:
Vítězslav NezvalKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Karel Höger, Lída Baarová, Světla Svozilová, Marie Blažková, Antonie Nedošinská, Rudolf Deyl st., Růžena Šlemrová, Raoul Schránil, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Stačí málo, aby chudý hudební skladatel uvěřil, že dívka, do níž se zahleděl, miluje jiného. Odjede proto zapomenout do zámoří, kde se však prosadí, proslaví a také zbohatne. Když se poté vrátí do vlasti, jeho dávná láska je již vdaná - a zdá se, že na jakékoli vysvětlování osudného nedorozumění je pozdě... Přestože film vznikl již za protektorátu v roce 1940, mohlo se ještě volně cestovat do Ameriky i z ní. Básnivě tklivé melodrama si ovšem udržuje patřičnou "ušlechtilou" úroveň, ostatně scénář napsal Vítězslav Nezval. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Překrásný "rodinný" film. Syn Karla Hašlera, Gina, zrežíroval romanci v mnoha detailech inspirovanou životy, které ho obklopovaly. Svého otce písničkáře nechal příběh jen pozorovat na starých zámeckých schodech a později v lóži Lucerny. Svého strýčka z matčiny strany, Rudolfa Frimla (pod fiktivním jménem Záviš Herold, později Ben Collman), naopak učinil hlavním hrdinou, kterému tvář propůjčil Karel Höger. A rozkošatil příběh mezi lety 1912-1932. Není náhodou, že takový materiál zaštítili Havel s Nezvalem a korunku tomu všemu dodala něžná Lída Baarová. Je na tom celém projektu cosi přitažlivého, snad pro tu staropražskou romanci, jenž se mění v osudovou až díky zkušenosti jednoho z milenců z Ameriky a vrcholí ve velkém sále Lucerny, která se stala symbolem české kultury za doby rozkvětu podnikání rodiny Havlů. ()
O překvapení není nouze. Miloš Havel měl ve své pracovně již delší dobu připraven námět, který zatím jen vyčkával na příhodnou dobu. Písně Závišovy, poetická sbírka předčasně zemřelého básníka Jana Červenky (1861 - 1908) nabízela zase jiný, lákavý svět básnivých impresí, s nimiž si věděl rady především Vítězslav Nezval. Velký básník a ctitel magických nocí dokázal prostřednictvím vznikajícího scénáře okouzlit diváky velkolepostí a citovostí svého básnického vidění. Přes mnohé výhrady a příkrá poválečná hodnocení oplývá film Zdeňka Hašlera mimořádnou romantickou atmosférou a báječným hereckým obsazením. Gina má také značnou zásluhu na tom, že do hlavní role skladatele Záviše Herolda proti mínění mnohých nakonec prosadil dosud neznámého brněnského herce, jedenatřicetiletého Karla Högera, kterému byl umožněn velkolepý filmový debut. Setkání s Lídou Baarovou se sice neobešlo bez vzájemné antipatie, přesto ti dva nakonec vytvořili nezapomenutelný elektrizující pár. Účast pražského písničkáře Karla Hašlera potom dávala nepokrytě najevo, jaké smýšlení koluje v žilách majitele Lucernafilmu. Po válce jako by to všechno zůstalo záměrně přehlíženo a zapomenuto. ()
Díky youtube můžeme shlédnout hodně hezkých českých filmů. Tady je odkaz - https://www.youtube.com/watch?v=6HfZ466yJzE. Film mě potěšil pro svoji poetičnost, repliky, odsýpající děj. Je zjevné, že byl natočený ještě před atentátem na říšského protektora, který později naplno zasáhl do nejednoho lidského osudu v Protektorátu Čechy a Morava. ()
Naprosto neznámý protektorátní kousek a tak dobrý! Tyhle staré filmy naladěné na lyričtější vlnu jsou mi mnohem sympatičtější než všeobecně profláklé Burianovky. Básnicky jemné dialogy odpsýpají příjemně pomalým tempem, Nezval je z toho opravdu cítit. Výběr herců se také podařil, ústřední trio je výborné, hlavně Höger mě hodně překvapil. Taky mě bavilo mnoho hudebních vložek od kytary, přes klavír až po orchestr. Opravdu kvalitní film s několika neotřelými nápady. ()
Takové hloupoučké, naivní, ale to vlastně vůbec nevadí. Karel Höger i Lída Baarová se do svých rolí hodili a ta hodinka a půl příjemně utekla. Jen škoda Antonie Nedošinské, byla tu jaksi nevyužita. ()
Tklivé melodrama si sice udržuje "ušlechtilou" úroveň, já barbar jsem ale neprožíval dramata těch mladých lidí, přišlo mi to hrozně povrchní a ty potoky slz jsem tedy přenechal jiným. Neshledal jsem na filmu vůbec nic zajímavého, a to ani v případě hereckých výkonů. A to mne třeba Měsíc nad řekou naprosto dostal, takže žánrem to nebude. Myslím, že se to prostě nepovedlo...50% ()
I kdyby byl příběh kdovíjak dobrý, přehrávání ala 20 léta jej sráží ke komice... ()
V televizi jen zřídka uváděný a tím pádem i méně známý pamětnický film. Tento melodram proslavil mladého Karla Högera, který se ve filmu dobře uvedl. Tentokrát také příjemně překvapil svým hereckým výkonem obvykle prkenný Roaul Schránil, zato Lída Baarová nepřekročila svůj stín a podala obvyklý afektovaný výkon. Ještě že to vyvážila svou krásou. Výprava a kostýmy odpovídaly době i tématu. Potěšily procházky po pražských romantických zákoutích a parcích. Důležitou složkou tohoto filmu je zdařilá hudební stránka. O tu se postaral Vítězslav Nezval, Karel Hašler a Rudolf Friml. Zaujal mě dnes úsměvný výrok Roaula Schránila k Lídě Baarové : „Pojedeme mým novým automobilem. U nás je to ještě taková novinka“. To bylo v roce 1941. ()
Málo přesvědčivý a hodně přeslazený film. Lída Baarová (pořád velmi půvabná) zde podává svůj klasický výkon, tzn. průměrný výkon. Ovšem i ostatní herci (snad s výjimkou Karla Högera, který zde debutoval) tady nejsou ve své kůži. Za to může částečně naivní scénář, kde nebylo moc ani co hrát, dalo se pouze přehrávat. Což většina herců dělala. ()
Poněkud sentimentální drama, ale je uděláno velice solidně a podpořeno výborným výkonem Karla Högera i dalších herců. Těch náhod je jistě dost, ale na druhou stranu - scénář napsal Vítězslav Nezval, což je samo o sobě zárukou kvality. ()
Miluji staré české filmy. Ale zároveň nenávidím filmy, které jsou jakoby bezmocné, trápení bez východiska. Až příliš připomínají realitu. A na filmy se obvykle dívám z přesně opačného důvodu. Tento mě však zanechal rozbolavělého, což rozhodně není žádoucí. ()
Přes hvězdné obsazení i ve vedlejších rolích (N. Gollová, L. Hodačová, Z. Janů, S. Svozilová, , A. Nedošinská, R. Schánil, K. Hašler či J. Marvan atd.) je to bohužel promarněná příležitost. Kdyby se námětu chopil jiný režisér, mohlo to dopadnout daleko líp. Opakovaně nechápu, že L. Baarová byla považována za krásku nebo dokonce femme fatale a její herecké umění mě nikdy příliš nepřesvědčilo. (Naproti tomu pouhé cameo její sestry Zorky Janů mě utvrdilo v tom, že její předčasný skon byla velká ztráta pro čsl. filmografii.) A schody u Zlaté studně mi připomněly dobu, kdy i do této restaurace mohl zavítat Čech s průměrným platem. Zhudebnělá báseň Vítězslava Nezvala interpretovaná jeho milenkou Lily Hodačovou mě potěšila. ()
Původně tři, ale osobité zpracování mě nutí přidat. ()
Po velkém zklamání z filmu Malostranští mušketýři byl tento film velice dobrý a dokonce až dojemný. Je to příběh o tom že někdy okamžité zamilování na první pohled nemusí vždy znamenat že to vždy vyjde i přes velké usilování. Někdy je zkrátka zapotřebí se uvolnit a hledat někde kde ikdyž je to ze začátku jenom přátelství, tak to může nakonec přerůst ve vztah. Jinak Baarová tady s dlouhými vlasy byla moc hezká. ()
Pěkný film, i když namyšlenou Baarovou moc nemusím. Hodnocení: 55 % ()
Film o dvou mládencích nevěda zamilovaných do téže slečny, a velké lži která nakonec pomohla ke štěstí všem. Film, který objevil Karla Högera a jeho civilní herectví jež znamenalo doslova přelom v tuzemské kinematografii a pojmu herectví u nás. Film, který mu otevřel dveře k mnohem lepším dílům. Zároveň snímek na můj vkus příliš patetický, přístupy k látce jsou natolik rozdílné že Baarová, Schránil a jiní oproti civilně noblesnímu Högerovi hrozně přehrávají. Nepovedla se ani režie a střih. Potěší přítomnost Karla Hašlera a záběry z dostihu. Vcelku jde ale, z pohledu mého a vcítění do tehdejšího diváka, spíš o krok zpět, vyjma herectví jednoho do té doby neznámého mladíka...! ()