Killer of Sheep
Obsahy(1)
Film Killer of Sheep si žije veskrze želvím životem. Dokončen byl již v roce 1977 a od té doby si jen velice pozvolna získává svůj okruh diváků. Z počátku ho dokonce kvůli příliš drahým autorským právům na hudební složku filmu nebylo možné téměř vůbec promítat. Kromě největších filmových nadšenců se dočkal širšího publika až v roce 1981 na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu (vítěz ceny FIPRESCI) a na festivalu v Sundance. V roce 1989 byl zařazen do amerického národního archivu Library of Congress' National Film Registry a roku 2007 byl opět prezentován na festivalu v Berlíně.
Pro české publikum prakticky neznámý režisér Charles Burnett tvořil Killer of Sheep jako absolventský film na filmové škole UCLA. Celé natáčení údajně přišlo na pouhých deset tisíc dolarů, z nichž většinu pokryly školní granty. I přes finanční nouzi však byla černobílá stylizace a připodobnění klasickým snímkům italského neorealismu především tvůrčím záměrem. Základní motiv zde nalézáme ve snaze průměrného amerického černocha o přežití v nuzných podmínkách. Stan (Henry G. Sanders) pracuje na jatkách a musí se vyrovnávat s všudypřítomnou beznadějí, chudobou a také napjatými rodinnými vztahy. Běžný divák bude možná postrádat hmatatelnější příběhovou kostru, ale roztříštěnost a mozaikovitost celého vyprávění předává intenzivnější emocionální náboj.
Ačkoliv se film skládá z několika drobných zápletek, soustředí se Charles Burnett spíše na obrazotvornost. Sdělení, které si již divák zvykl přijímat skrze text, předává především vizuální cestou. V některých případech si režisér hraje se záměrným nesouladem obrazu a dalších atributů filmu - to například v momentě dlouhého romantického tance Stana a jeho ženy (Kaycee Moorová), z něhož je možné vidět jen okenní siluetu, a který je podbarven velmi neadekvátním hudebním pozadím. Při Stanově neveselé práci na jatkách pro změnu vypíná zvuk a namísto strašidelného hluku vraždící mašiny slyšíme pouze hudbu, což navíc režisér dovršuje prokládáním naturalistických pracovních scén záběry na hrající si děti. Tyto a další nezmíněné detaily napovídají, že Burnettovým záměrem bylo poetické a symbolické podobenství o protikladech, které nejvýrazněji vyplouvá napovrch tehdy, kdy chudobu, bídu a všeobecný zmar života v chudinské čtvrti berou zúčastnění s humorem a nadhledem, nikoliv s odevzdaností a smutkem.
(David Patras, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
NFR 1990 ()
║Rozpočet $100,000║Tržby USA $404,508║Tržby Celosvetovo $416,509║ ()
U Killer of Sheep je nejhorší rozhodnout se, jestli je celý snímek jenom z nouze ctností, kdy se náhodně něco povedlo, nebo to byl umělecký záměr debutujícího afro-amerického režiséra Charlese Burnetta. Ovlivněn italským neorealismem, spíše De Sicou než Antonionim (pohled na sociálně slabší vrstvy společnosti, nikoliv na snobskou smetánku), nám předkládá obrazy, které působí na diváka stejně ubíjejícím a úmorným způsobem jako na hrdinu snímku, jenž přijde z práce a musí vykonávat domácí povinnosti. Snímek se vleče od nikud nikam, postavy neprochází vůbec žádným vývojem a jak Killer of Sheep začne, tak i skonči. Otupělost, do které se dostávají postavy "příběhu", přechází i na diváka a z letargie ho nevytrhne ani hudební podkres (jehož dodatečně zakoupená práva mimochodem stály patnáctinásobek rozpočtu filmu, zaplaceného z grantů). Pokud empatie přejde k letargii, něco je špatně... ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Není to špatné, ale není to vlastně ano dobré. Takové průměrně nudné, celkově o ničem a kvalita černobílého obrazu byla hrozná. ()
Čo si videl naposledy?...Killer of sheep...O čom to bolo?...Chlapík si žije so ženou a dvoma deckami niekde v riti a pretĺkajú sa životom.....Dobre, ale o čom to teda bolo?.....Chlapík si žije so ženou a dvoma deckami niekde v riti a pretĺkajú sa životom...Dobre, ale tak čo si si z filmu odniesol, akú mal myšlienku?....Chlapík si žije so ženou a dvoma deckami niekde v riti a pretĺkajú sa životom....Aha, tak ale tak ak sú to černosi, rieši sa tu určite rasizmus, drogy, zbrane, rovnoprávnosť a tak ďalej....Nie. ()
Pro zajímavost zkuste srovnat zdejší hodnocení s hodnocením na IMDb. Rozdíl je opravdu výrazný. ()
Jeden z 1001 filmů, u kterých chcípnete. ()
LFŠ 2007 ... Tak nějak se mi to docela i líbilo, ale asi vám to nevysvětlím...děj nula, atmosféra nic moc, myšlenku jsem postrádal... ani žádné psycho se nekonalo, ta slavná taneční scéna je vidět úplně detailně a navíc s normálním swingovým podkresem, takže nevím co hrálo zrovna v hlavě autorovi popisu... Ale něco se mi tam líbilo...takové obrázky no...jako si prohlížet fotky z New Yorku...se strohým popisem...proč ne :)) ()
Režisér sa ani nemusel veľmi potiť pri práci. Určite iba postavil kameru a povedal naturščikom aby robili a tvárili sa, ako každý bežný deň. V tomto tkvie to malé majstrovstvo tohoto filmu. ()
Pokud mi nějaký druh filmů vyloženě nesedí, jsou to tyhle levicové (neo)realistické filmy o bídných životech chudých dělníků. Začíná to Hrozny hněvu (1940), pokračuje přes Zapomenutí (1950) a Zabíječe ovcí až k Fish Tanku (2009). Mám vždycky pocit, že se unudím k smrti. A hlavně mám pocit, že takovéhle filmy může točit každý - stačí vzít kameru, vyrazit do nejbližší vesnice a natáčet tam, jak si děti hrají s panenkou, jak dělníci v prasečáku kydají hnůj, jak se pak večer dívají na televizi... Potom už jen stačí podbarvit to nostalgickou hudbou, a i když umělecká hodnota nebude valná, "jeden z 500 největších filmů podle časopisu Empire" je na světě. Zhruba od poloviny filmu jsem pořád musel myslet na to, co budu dělat večer, totální absence příběhu mě bohužel přivedla k tomu, že jsem začal dění na plátně úplně ignorovat. ()
Ten film je rozhodně něco jiného co by se dalo od černošského tvůrce čekat ve své době, ale na druhou stranu, ani přes tuhle skoro jedinečnost mi tento film nepřišel nijak skvělý. Je ale smutné, že jen málo takových filmů z černošskými herci je vyzdvihováno, jako kdyby opravdu nebylo možné točit normálně s černošskými herci. ()
Zdánlivě nenarativní, polodokumentární počin, jenž je zobrazením jisté nemožnosti ignorovat depresi vyvěrající z homogenně úpadkového prostředí (prezentovaná hlavní postavou řezníka Stana) , ale i zajímavým černošským autoportrétem, který je nestranný a neváhá zobrazit černochy jako zloděje, hlupáky, nebo vlezlý hmyz. Kardinální význam filmu má jeho poetika, však chybí mi jistá četnost i síla prostředků, které by jí znásobily pro větší požitek jako např. Rozmarné léto. Myslím však, že napodruhé půjdu rozhodně výše. 70%. ()
Svět dětí, dospělých a ovcí. Zpočátku oddělené se začínají proplétat. Nakonec nikdo neví kdo je co. Běžný život, na který je snadné si zvyknout. Stan pracující na jatkách ovcí, jeho žena, která z něj už mnoho nevydoluje a jejich děti, to je možná střed příběhu, který příběhem ani není, protože zde vládne bezčasí. Tak jak je dnes, tak bude zítra. A proč by mělo být jinak; jinak znamená hůř. Blues. Mean Old Frisco Arthura Crudupa byla první bluesová skladba, kterou jsem slyšel: Mizerný starý Frisko a zchátralá Santa Fe a kdovíco L.A., kde byl film natočen. ()
Panebože... Prvotní nadšení po přečtení názvu, následné ochladnutí po přečtení popisu se nakonec převtělilo do pocitu naprosté nevědomosti a nechápavosti toho, co jsem právě shlédl. Scény, které postrádaly jakýkoli děj... / Otec spravuje podlahu, následně si holčička hraje s panenkou, bum, jatka, ovčí mozek... tanec u okna, nakládání motoru do auta, bum, jatka, svlékání ovcí z kůže.. / Děj tedy opravdu o ničem, chování postav naprosto dementní !!! Viz již zmiňovaná scéna s motorem, to se fakt musí vidět, ale to bylo i na mně trochu moc, fakt totální demence scénáristů... Ale nevím proč sem se nenudil... A dvě hvězdy také díky internímu vtípku, který proběhl ještě před předfilmem a následoval po něm nezastavitelný můj osobní asi desetiminutový záchvat smíchu.. A vždycky když sem si na to ještě vzpomněl i při sledování tohohle filmu, tak sem se prostě musel smát a možná i díky tomu sem neměl šanci usnout anebo se nudit... Ale objektivně, kdyby před filmem nebroběhl snad nejdelší záchvat smíchu v mém životě, tak to je tak 20%... / co asi ta ženská dělá... asi strážnou v kempu.. bože / ()
Výborný film, který ukazuje skutečně natvrdo nejreálněji život černochů ještě před příchodem M.L. Kinga aneb Vypadni, ty dylino! Hlavní představitel má tak krásný obličej, že mu uvěříte úplně všechno, stejně jako jeho ženě. Odrzlé děti a bláznivý sousedi, to je přece život! ()
Lakonicky natočený shluk etud ze života chudého černošského obyvatelstva ( ani nevím proč, ale při sledování se mi do povědomí vkrádala ozvěna prvního dílu o Homolkových ) prokládaný záběry z jehněčích jatek, nikoliv však samoúčelně brutální, jak by se dalo předpokládat. Tento černobílý pseudo dokument je ke své škodě slabě nevyvážený, což mu ze svého poselství nějaké ty procenta ubírá, na druhou stranu jde o počin, svým stoickým a nezaujatým pohledem zajímavý a co se mě týče, minimálně scéna s motorem mi v paměti jen tak nevybledne. ()
Amatérsky natočený film. Nejde zde však o amatérismus tvůrců, ale podmínek a i když je tento hendikep neustále přítomný a viditelný (hlavně slyšitelný), nelze snímku upřít působivost, se kterou popisuje atmosféru předměstí obydleného černou komunitou - jejich životy, problémy a radosti. Film je lyrický, nejde o příběh, jen sledujeme malý okamžik života jedné obyčejné rodiny a poznáváme z intimní blízkosti vztahy jejích jednotlivých členů a nejbližších sousedů a přátel. ()
Killer of Sheep, absolventský film Charles Burnetta na University of California, patří mezi nejdůležitější filmy skupiny LA Rebellion. Ta zahrnovala filmaře, kteří se proti tehdejšímu trendu blaxploitation filmů i hollywoodskému mainstreamu obrátili ke snaze zachytit syrovou realitu bez nánosů stereotypů a vyumělkovaných zápletek. Tento přístup zdůrazňující každodenní život afroamerické komunity v losangelské čtvrti Watts je pak často srovnáván s neorealismem - levná produkce, natáčení v lokacích, práce s neherci a "od-dramatizované" vyprávění. Navzdory této blízkosti je ale Burnettův debut radikálnější, a to zejména v souvislosti s posledním bodem. Namísto neorealistické snahy najít příběhy i v běžných činnostech a životech se totiž Killer of Sheep propojení do celistvého narativu vzpírá. Eliptické vyprávění se tak rozpadá do řady scének, jež nám přibližují život komunity a které na sebe povětšinou příliš nenavazují jinak než jako části mozaiky jednoho místa. Jazzové a popové skladby, které jsou zde použity způsobem, jenž by jinde působil rušivě a doslovně (časté střídání skladeb, text komentující dění na plátně), jen umocňují dojem, že sledujeme pouhé výseky reality. Náznak zápletky u protagonisty Sama - vyhoření stereotypní prací, které doléhá i na jeho rodinu - pak slouží především k působivému vyjádření jeho rozpoložení řečí těla a gest. Vrcholem filmu je pak zprvu nenápadná scéna tance s manželkou, ve které postupně graduje napětí mezi nenaplněnou touhou manželky a Samovou odtažítostí. K poslednímu tématu doporučuji tento videoesej. ()