Režie:
Pavel LinhartKamera:
Pavel LinhartHrají:
Jaroslava Strejčková, Arnošt Lustig, Miroslav Stuchl, Karel Borský, Zdeněk Hedbávný, Vojtěch Jasný, Karel Weinlich, Zdena Hadrbolcová, Bořivoj Navrátil (vypravěč), Jindřich MannObsahy(1)
Vyprávění o životě a díle osobitého českého spisovatele, dramatika a reportéra Ludvíka Aškenazyho... Cesta, kterou se ubíral literátův života běh, vedla z Východu přes české území na Západ. Druhá světová válka jej odvedla do sovětského vnitrozemí, učil tam na střední škole a vstoupil pak v roce 1942 do československého armádního sboru v SSSR, se kterým se vrátil do osvobozené vlasti s tím vůbec nejlepším dobovým osvědčením. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou Heinricha Manna, která prožila válku v protektorátu, a později se s ní oženil. Jako reportér a zahraničně politický komentátor pražského rozhlasu často cestoval (Polsko, NDR, USA, Indie, Itálie, Japonsko). Na konci 50. let se ale rozhodl stát spisovatelem z povolání a téměř celou svou tvorbu zasvětil moderním pohádkovým příběhům pro děti ("Dětské etudy", "Milenci z bedny", "Ukradený měsíc", "Putování za švestkovou vůní"). Působil i jako autor realizovaných scénářů k filmům Tam na konečné, Májové hvězdy a Křik. Po srpnu 1968 emigroval s rodinou do Mnichova a pokračoval ve své literární činnosti. Později se přestěhoval do severní Itálie, kde po dlouhé nemoci zemřel. V působivém dokumentárním portrétu vzpomínají na spisovatele, jehož osobnost byla pro mnohé obtížně rozklíčovatelná, kromě jeho syna i přátelé a spolupracovníci Arnošt Lustig, Jaroslava Strejčková či Karel Weinlich. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Úděsný dokument o zajímavém člověku.... ()
Pri príležitosti nedožitých 80. narodenín Československého spisovateľa Ludvíka Aškenazyho bol vytvorený tento dokument, ktorý sa mi zdal veľmi povrchne spracovaný. O jeho vojenskom osude v dobe vojny sa nedozvieme takmer nič. Narodil sa v česko židovskej rodine a jeho otec pôsobil v Poľsku, kde ho zastihol začiatok vojny. Rodičia sa schovávali v zemlianke, kde našli aj svoju smrť a on po prepadnutí ZSSR sa presunul z Poľska so sovietskou armádou do Kyjeva, odtiaľ ho evakuovali do Kazachstanu a v roku 1942 vstúpil do novo vznikajúcej československej vojenskej jednotky v Buzuluku. Spoločne so Svobodom bojoval v bitke o Sokolovo. V roku 1943 absolvoval dôstojnícku školu a bol pridelený ako styčný dôstojník štábu 1. a potom 4. ukrajinského frontu. S našim armádnym zborom sa v máji 1945 vrátil do Československa v hodnosti nadporučík. V priebehu vojny obdržal sovietske a československé vyznamenania.Po vojne sa oženil s dcérou nemeckého spisovateľa Heinricha Manna a v roku 1968 na protest vstupu Sovietskych vojska na územie Československa emigroval do NDR a potom ďalej. ()
Aškenazyho knihy o Pitrýskovi (t.j. Putování za švestkovou vůní, kterou si pamatuji i jako rozhlasový večerníček na pokračování vyprávěný neodolatelně K. Högrem) a Praštěné pohádky (ilustrované praštěnými kolážemi Miroslava Štěpána) patří k mému dětství. Později v dobách Normalizace jsem jako vzácná prohibita sehnal Dětské etudy (dodnes jsou roztomilé) a Černou bedýnku (která je opravdu humanistická v tom pravém smyslu slova). Tím je dáno, že mám pro autora slabost, takže překousnu i tu kapánek nudnou formu. ()
V titulcích filmu uvedeno: název Spokojeně vypadající pyknik Ludvík Aškenazy. ()