Šimon a Matouš jedou na Riviéru

Možná to bude znít jako svatokrádež, ale kdyby tahle komedie patřila mezi ty s Terencem Hillem a Budem Spencerem, byla by jedna z těch nejlepších. Paul L. Smith je totiž akčnější a pohotovější, než jeho flegmatický skoro dvojník. Chemie mezi nimi funguje podobným způsobem a tak ani nevadí, že herecky na své slavnější předchůdce trochu ztrácí. Zápletka je vykradená ze známějších francouzských komedií o záměnách a partě neschopných zločinců. Nechybí ani tradiční honička s autem které se postupně rozpadá, ale nějakou záhadou pořád jede. Dřívější Citroeny něco vydržely. (12.10.2019)

Hrdinové mých klukovských let. Měl jsem víc rád Šimona, protože ten dokázal přeprat opravdu úplně každého. A sám jsem si myslel, že to tak taky jednou dokážu. Vlastně to byli mí první akční hrdinové - dávno před Arnoldem, Sylvesterem a dalšími. Tato italská bláznivá komedie s dobrou ústřední písní mě vždy pobaví. I proto, že jsem se na ni díval každý rok na Silvestra. Rodiče sice chtěli sledovat nějakou zábavnou estrádu, jenže já byl neodbytný. A jako všichni, i my jsme měli jen jednu televizi (13.01.2014)

O fous slabší než první díl, ale stále výborné pokračování. Šimon a Matouš se vydávají na cestu kamioňáků/pašeráků, takže první půlka se nese ve stylu honiček, bouraček a automobilových gagů. Dojde i na půlení auta a geniální přetlačovanou s druhým kamionem, kterou bych nechtěl zažít naživo na silnici. Druhá půlka je už slabší, ale i zde se najde pár skvělých scén - například Šimonova deprese, při které zlikviduje dva padouchy nebo geniální závěrečná bitka na lodi. (19.10.2014)

Šimon s Matoušem nemají žádné peníze a jsou hladoví. Ukradnou tedy kuře, které se bohužel ukáže jako gumové... Prohledají své kapsy, co by tak mohli prodat - a najdou své dva řidičáky na náklaďák. A tak se je pokusí prodat XDD, potkají však muže, který má naprosto neuvěřitelný nápad - chce je zaměstnat jako řidiče... Jenže v tom samozřejmě něco bude... řízná italská komedie, která mě vždy pobaví... (21.02.2009)

"Chcete na nás, abysme pracovali? To jste tedy na špatný adrese. Nedávno jsme to zkoušeli a potřebovali jsme šest měsíců, než jsme se vzpamatovali." Jsou to sice dvě nefachčenka, ale tu práci vzali a já jsem se u toho jako malý mohl uřehtat. Jenže od té doby jsem evidentně nedospěl, takže se u toho řehtám pořád. Sice už to nemá úplně ty grády, ale nostalgie to bez problémů vynahradí. Takže si užívám každou bitku, přetlačování s náklaďáky, Šimonovo taneční číslo i mafiány v rozpadajícím se Citroenu. Už jen to, že ten nejvíc nejzlejší gangster se jmenuje Frou-Frou, je pro mě důvodem k smíchu a i má děravá palice si bude navždy pamatovat to Matoušovo starostlivé "Nebolelo to moc?" po každém Šimonově razítkování hlavy. (31.10.2017)