Il West ti va stretto, amico... è arrivato Alleluja

Dostal jsem chuť na spaghetti. Člověk si však v tomto případě musí dávat pozor, aby mu na tento žánr chuť nezašla na hodně dlouho, neboť na jeden dobrý snímek připadá přibližne stovka strašných slátanin. Tady jsem byl ale velice mile překvapen - ne tak zážitkem z westernu, jako zážitkem komediálním. Jeden výborný vtípek za druhým, navíc povedená hudba zkušeného Stelvia Ciprianiho. Některé vtípky jsou skutečně vychytané - hlavní hrdina se domlouvá s povstaleckým generálem - a uprostřed bitvy vytáhne psací stroj, na němž naklape svoji smlouvu; ten samý potřebuje zlikvidovat císařskou jednotku v jeskyni - zavolá:"Achtung!" a skrčení vojáci se napřímí do pozoru a pomocí svých neforemných helem nárazem do stropu jeskyně ztratí vědomí; zajímavý je i Alleluja hrající golf a Archie zásadně chodící ve své skotské sukni. (24.08.2005)

Do těch jablek na stromě jsi neměl střílet... A druhého Alleluju neměl Carnimeo točit. U toho chlápka hrozí prakticky dvě věci - buď se mu povede dokonalý zábavný kousek, nebo znechucením zalezu pod stůl. Well... tak dneska druhá možnost. V jedničce se mi stala výjimečná věc: poprvé a patrně i naposled mi byl Hilton sympatický. Ano, machruje tu docela jinak, než ve svých typických kouscích. Ale tady by jej člověk zabil od začátku. Záporáci (zejména Rakušáci, jimž jsem postupně začínala stále více fandit) parta nuceně přehrávajících trapných šašků určená jako pouhý terč Hiltonových facek, golfových míčků a jiných vychytávek. Ano, postav tradičně jako na orloji. Předně tedy Alleluja, pak dlouho nic a pak Agata Flori coby nepolapitelná lupička (nakopat ji do prdele), její nestálý pracovní partner Skot Archie Lincoln Tate (zde zcela bez vousů vypadající hrozně, ale přes všechno mi díky společnosti, ve které se ocitl, byl nejsympatičtější), vilný obchodník, majitelka hotelu z Pár dolarů, samé nahánění a pátrání po až netušeně cenné sošce. A na tu kupodivu narazí (nebo ona na něj) Nello Pazzafini, jenž tu se svým kamarádem coby dva svatí muži mají čestně výjimečné postavení opravdu vtipného partu, jenž je ovšem tragicky krátký. Jedna bitka za druhou, a to bitky toho typu, kdy uprostřed Lincoln a Alleluja projednávají nejlépe obchodní zájmy, přičemž jakoby nic, nedůležitě a nazaujatě stále dokola bombardují, bijí a vítězí nad stále novými ztrapňujícími se nepřáteli. Hilton je zde tak úžasně přezíravý, nad věcí a neosobní, že jeho hrdina by potřeboval brutálně dobít a nechat osudu. Má ovšem tu výhodu, že je jako vždy čistě nedotknutelnou a nepostihnutelnou osobou. Lincoln (patrně po známosti dějové šablony, kdy Hiltonův parťák jindy nastupuje až po 45 minutách filmu) se objevuje velmi záhy, což však neměl dělat a před nesympatickým panem Allelujou 2. jej neuchrání ani využité brnění. Ne, tohle ne. (06.04.2014)