Umi jori mo mada fukaku
Even Deeper Than the Sea
Po búrke
After the Storm
After the Storm
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Jutaka JamazakiHudba:
HanaregumiHrají:
Hiroši Abe, Kirin Kiki, Taijó Jošizawa, Jóko Maki, Sósuke Ikemacu, Lily Franky, Satomi Kobajaši, Isao Hašizume, Džun Macumoto, Izumi Macuoka, Aizdean, Shigeki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rjota (Hiroši Abe) je marnotratný syn, špatný otec a zkrachovalý spisovatel. Úspěch má dávno za sebou, a tak si přivydělává drobnými špinavými kšeftíky jako soukromé očko. Je rozvedený a ke svému jedenáctiletému synovi Šingovi (Taijo Jošizawa) nachází cestu jen horko těžko. Exmanželka Kjoko už začala nový život a na Rjotu se dívá spíše jako na vzdálenou vzpomínku. Odcizenou trojici ale jednoho večera svede dohromady blížící se tajfun. Musí spolu prožít noc v bytě Rjotovy dobrosrdečné matky Jošiko (Kirin Kiki). Co se z jejich vztahu stane po bouři? Mistr rodinných drobnokreseb Hirokazu Koreeda se vrací s novým filmem, který pojednává o zpřetrhaných vazbách, křehké lásce rodičů a dětí a o tom, že nejsilnější bouře jsou někdy ty, při kterých se nepohne ani lístek. (Film Europe)
(více)Recenze (44)
„Nikdy jsem nechápala, proč muži neumí žít v přítomnosti. Buď se pachtí za tím, co už dávno ztratili, nebo sní o věcech, na které nedosáhnou.” +++ „Těžko najdeš štěstí, když si něco neodpustíš. Musíš se něčeho vzdát.” +++ „Marně se ti po něm stýská, když už nežije. To ho zpátky nepřivede. Musíš s lidmi umět dobře vycházet, dokud jsou ještě naživu.” +++ Moudra starostlivé matky Jošiko, jichž se dobrala díky svému věku a nelehkému životu, by se dala tesat do kamene. Malé rodinné drama Po bouři ve mně rozeznělo melancholickou strunu prozření tak pravdivě a bolestně, že s jejími dozvuky budu ještě nějaký čas teskně rozjímat. Přispěla k tomu i slova krásné písně, která zazněla na konci filmu. +++ „O jakém osudu jsem to dosud snil? Teď dávám sbohem tomu snílkovi. Dívám se vzhůru, nebem jen mlha prolíná. Kam asi míří a kam zamířím já?” (85%) ()
Ani komplikovaný, ani melodramatický, slovo které nejlépe vystihuje tento film, je skromný. Trávení času s touto nedokonalou rodinou dává divákovi šanci stát se objektivní třetí stranou a řekl bych, že zážitek z tohoto pomalého filmu se všední zápletkou si diváci budou odnášet hodně různorodý. ()
80% ... Japonská dráma na štýl tej európskej no stále si zachovávajúca črty ďalekovýchodnej kultúry. Surové precítenie, zúfalstvo a nádej. ()
Minimalisticky civilní sonda do života japonské rozpadlé rodiny. Je to nečekaně povědomě přenositelné i do našich evropských poměrů, včetně babičky, která je mimochodem výborná. Ztroskotanec Hiroši Abeho je výrazově velmi přesný, škoda, že děj je jen strohý náčrt bez vyústění a příběh vám toho nakonec příliš neosvětlí. Jinak jako náladovka to ale obstojí, nalákal mě Abe a nelituju, to zase ne. ()
Mám ráda filmy, ve kterých lidi vypadají jako lidi, chovají se jako lidi a mluví jako lidi. Tento film měl od začátku přesně takovou fazónu, a tím si mě získal. Vprostřed filmu přišlo zklamání, protože některé situace se na můj vkus příliš často opakovaly a film ztratil spád (začala jsem se těšit na konec). Naštěstí posledních asi 20 minut celý film vytáhl. Nadchnul mě tam motiv ztracení a znovunalezení sebe sama, který je podán nenásilnou formou. Také se s ním ve filmech moc často nesetkávám, což je další důvod, že jsem nakonec dala plný počet. Ale ještě před rokem bych to tam nedokázala vidět, a hodnocení by bylo nižší. U tohoto filmu určitě hodně záleží na tom, co to komu řekne. ()
"Život je jednoduchý." Japonský název filmu je taková, těžko přeložitelná slovní hříčka. Doslova to zní, kolik třešní, tolik višní. Dělám si samozřejmě srandu, doslovný překlad by zřejmě byl "Stále hlubší než moře". Středobodem vyprávění tohoto překvapivě zábavného snímku, však podle mého skromného názoru není odepsaný tatínek a jeho hráčská vášeň, nebo rozpačitý syn a jeho baseballové utkání, ani rozvedená maminka a její sebestředný přítel, ale vtipná babička a její stařecká hudrovací porucha, jejíž laskavost i moudrost pomáhá pročistit rodinné ovzduší, tak jako se po bouři dokáže pročistit vzduch, abychom si uvědomili, jak hluboké jsou příbuzenské vztahy. ()
Dá se říct hodně komorní film o jednom rozpadlém manželském páru z Japonska, kde hodně hraje generační struna. Některé prvky jakoby by byly společné všem kultůrám. Zajímavý film. ()
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, příběh o Rjotovi, který v životě vlastně nic nedokázal a byl stále bez peněz - stejně jako právě zesnulý jeho otec, skýtá jistě dost k zamyšlení a mohl by se odehrávat kdekoliv, jenže mu chybí něco, co nedokážu přesně vyjádřit. Rjoto - autor jediného úspěšného románu (a kdoví, jestli úspěšného). Rjóto - soukromý detektiv. Rjóto - hráč. Rjóto milující svého syna. Rjóto - nestydící se klamat svoji matku. Je toho prostě nějak moc na jednom place a nejde mi to všechno spojit dohromady do JEDNOLITÉHO příběhu, nemělo to šťávu. Alevýkon Hiroši Abeho skutečně za shlédnutí stál. ()
Nedějová, téměř až filigránsky provedená filmová drobnokresba lidských povah a osudů v třígenerační rodině. Řekl bych: pokorný film, jehož dramatičnost je okořeněná přesně nadávkovanou špetkou humoru, pozoruhodný především v tom, že svými ne - jalovými dialogy dokáže udržet divákovu pozornost, a pak také v tom, že člověk zjistí, že jeho vlastní starosti a problémy se od těch japonských zas až tak neliší... ()
Sympaticky obyčejný malý rodinný drama.Ale s nijak zvlášť výrazně dramatickým dějem či poselstvím.Ačkoli je v názvu filmu,Po bouři se až tolik nestalo.Na hl.hrdinu jsem si nemohl zvyknout,Hiroši Abe se svojí výškou a ne úplně japonským vzhledem mi charakterově do tohohle typu filmu neseděl.Zvolil bych jinýho herce,možná by i víc vynikly lehce komediální prvky.3,5*. ()
Já si říkal, že japonská kecačka nebude nic pro mě. A měl jsem recht! Film o naprostém kreténovi, obalený do dvou hodin nudy, na kterém je vtipné pouze to, že jej tvůrci označili za "komedii". To je to jediné, čemu se lze po zhlédnutí opravdu zasmát. ()
Ryota (Hiroshi Abe) je súkromným "detektívom" a spisovateľom so záľubou v stávkovaní, ktorého sláva dávno pominula. Jeho niekdajšia manželka Kyoko (Yoko Maki) je dnes už jeho exmanželkou a so synom Shingom (Taiyo Yoshizawa) sa postupne odcudzujú. A so zvyškom rodiny Ryota tiež nemá najlepšie vzťahy. Zmeniť to však môže tajfún, ktorý smeruje na Japonsko. Režisér Hirokazu Kore-eda, majster sociálnej drámy, vo filme z roku 2016 pristupuje k problematike medziľudských vzťahov trochu inak, než je z jeho ostatných filmov divák zvyknutý. Základným kameňom príbehu je síce aj v tomto prípade rozkol vo vnútri rodiny, ale namiesto zameriavania sa na všetkých jej členov si snímka všíma predovšetkým jednu postavu, ktorou je práve Ryota. Hoci postupne dostávajú vo filme priestor aj ďalší členovia rodiny, Kore-edovo dielo zo začiatku kladie veľký dôraz predovšetkým na Ryotu. A hoci je zameranie sa na jeho postavu z diváckeho pohľadu určite zaujímavé, cítiť, že príbehu filmu ako takému trvá pomerne dlho, kým sa poriadne naštartuje. Pomalý začiatok, hoci v praxi "ukrajuje" zo snímky celkom veľkú časť, však dielu v konečnom dôsledku neškodí. Akonáhle sa príbeh "rozbehne", divák hneď zbadá prítomnosť typického Kore-edovho rukopisu, ktorému dominuje citlivé, skoro až mikroskopické skúmanie medziľudských vzťahov v súdobej (2016) japonskej spoločnosti. Postavy sa neocitajú ani tak v priamom konflikte, ale ich interakcie stoja skôr na dlhodobých problémoch, ktoré medzi nimi vznikli, pričom sa ich snažia vyriešiť. Ako to v Kore-edových dielach býva zvykom, so starosťami, ktoré postavy trápia, sa divák neraz dokáže priamo stotožniť, čo robí jeho filmy oveľa ľudskejšie. A inak tomu nie je ani v tomto prípade. Snímku možno pochváliť aj z hľadiska hereckého obsadenia. Hiroshi Abe v hlavnej úlohe hrá dobre a presvedčivo, to isté sa dá povedať aj o jeho filmovej exmanželke Yoko Maki. Výraznou je však aj v jednej zo svojich posledných rolí Kirin Kiki v úlohe Ryotovej matky. Umi yori mo mada fukaku je príjemne plynúcou rodinnou drámou, ktorej zdanlivá obyčajnosť je práve tým, vďaka čomu je dobrá. Vykreslenie vzťahov medzi jednotlivými postavami pôsobí autenticky, keďže film v rámci príbehu pracuje s autentickými témami, ktoré sa môžu vyskytnúť prakticky v akejkoľvek rodine. Počiatočnú pomalosť príbehu cítiť aj na technickej stránke snímky, ktorou sa však nesie v rámci celých takmer dvoch hodín minutáže. Spojenie dobrej kamery a príjemnej výpravy vytvára fungujúcu súhru. Režisér Hirokazu Kore-eda v tejto dráme síce pracuje s celkovým konceptom medziľudských vzťahov trochu odlišným spôsobom, ale vo výsledku dokazuje, že funguje. Pôsobí totiž nanajvýš ľudsky. A to sa pri Kore-edových filmoch cení najviac. ()
Krásně civilně podaná dysfunkční rodina, jak to umí Hirokazu. ()
Po filme Naša mala sestra sa rodinnej teme režiser Koreeda venuje aj vo svojom najnovšom filme Po burke.Hlavna postava Rjota bol zlym manželom aj otcom a o svoju rodinu tak prišiel s čim sa len tažko vyrovnava.Navyše mu chybaju financie a tak neplati alimenti na svojho syna.Pracuje ako sukromny detektiv lebo pisanie knih mu už velmi nejde a väčšinu penazi ktore zarobi minie na hazardne hry.Hlavny hrdina posoby pasivne nezodpovedne a predstavuje neuspešneho muža v japonsku kde su na mužov kladene velmi vysoke naroky a mnohi ktory to nezvladnu končia na okraji spoločnosti ako Rjota alebo jeho otec.Pryrodny tajfun ktory nakratko spoji Rjotu so svojov ex a synom možeme chapat ako tajfun vstahov.Napriek teme film nepôsoby depresivne len sa v nom až priliš často rozprava o peniazoch. ()
Kdyby nebyl japonský, mohl být i evropský. Marnotratný syn a zhrzený manžel zkouší změnit minulost. ()
Japonská dramatická sonda do jedné rodiny,kde nesmíte jako divák očekávat velké zvraty a podstatu věci.Takový ten film ze života,kdy najednou přepnete v určité fázi a sledujete život lechce řečeno v live segmentu dané doby mám velmi rád.Je pravda,že by film klidně sneslo o pár minutek méně,protože někdy scéna je doopravdy velmi dlouhá(byt),ale to je prostě ono.Ano,spisovatel v podání herce Abeho je skvělý,ale podle mě nejlepší herecké eso je jeho máma v podání Kirin Kiki ze které přímo sálá stoprocentní autentičnost,jakoby jste i Vy šli za svojí mámou či babičkou.Konec sice vyšumí do prázdna,takže budete jakoby na začátku filmu,detektivní činnost je tu jaksi aspekt navíc,který má ukázat profil právě Rjota,že on bohužel asi už nedokáže v životě nic,ale má rád svoji ex a svého syna,který režisér staví velmi s přehledem s příkrasou očekáváného taifunu. ()
Opäť ďalší sociálny námet, tentokrát poňatý z úplne inej kultúry, akou je tá európska , a je to v zásade dosť cítiť. Pitvanie medziľudských vzťahov je tu robené vskutku remeselne a s dávkou melanchólie. Avšak nudne. Možno to chcelo trošku viac živelnosti, keď už ústredným motívom bola búrka, tak asi som očakával trošku väčšiu búrku emócií. Nedostala sa však ku mne, takže pre mňa ľahko zabudnuteľný film s nie veľmi výraznými hereckými výkonmi. 50 % ()
Drama...kterému chybí vřelejší přístup k divákovi. ()
Tenhle režisér už ve Zlodějích dokázal, že z banality dokáže vykřesat příběh a dokáže vyvinout tah na branku v posledních minutách. Skutečně subtilní drama. ()
Niežeby to bolo vyslovene o ničom, otázka však znie, či iba popis, čo aký prirodzený, typickej životnej situácie členov (bývalej) rodiny z Japonska, alebo vlastne z každej dnešnej vyspelej spoločnosti, na dvojhodinový film stačí... Žiadna nádej, žiadna zápletka, žiadny posun - ak mal byť toto odkaz, tak neberiem. Žeby režisérova psychoterapia? ()