Po bouři

Nefunkční rodiny jsou všude a mně docela mile překvapilo, jak se Japoncům podařilo pojmout téma docela civilně, bez nějakých zbytečných výstřelků, ale s tím, že je přesto snímek zajímavý a nenudí v podstatě po celou dobu své stopáže. Tohle nemůže říct každý snímek. Stejně jako to, že tohle není citové vydírání. (13.01.2017)

Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] (18.05.2023)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

Civilna studia jedneho zkrachovanca. Je prijemne vidiet, ze aj v Japonsku ziju taki ludia. Prilis casto ich vo filmoch neukazuju. Hlavny hrdina je zahrany perfektne. Na jednej strane sympatak a zaroven chlapik, ktoreho by ste najradsej preplieskali, aby sa spamätal aj ked viete, ze to je bez sance. Zvlastne je, ze sa pribeh prilis nevyvinie, ale iba nam predstaví jedneho luzra a jeho zivotnu situaciu a to je vsetko. Na druhej strane je prijemne, ze tu chybaju akekolvek vyhrotene situacie. Nikto nezomiera ani nic podobne. Aj ked ta beznadej situacie hlavneho hrdinu je snad este horsia ako keby tam niekto chcipal. Vysledkom je zvlastny citlivy film s pomalym tempom, na ktory ked sa naladite, tak sa oplati vidiet. P.S: Obsah co tu je uvedeny, prakticky zhrnul dej celeho filmu. 7/10. (29.01.2017)

Mám rád takéto civilné drámy s pomalším tempom s dôrazom na postavy, preto mi Hirokazu Koreeda celkovo vyhovuje, ale väčšinou sa mohol oprieť aj o nejakú silnejšiu zápletku, čo ale nie je tento prípad. Hlavný hrdina mi sadol, spisovateľ, ktorý je už dávno za zenitom a tak sa v súčasnosti živí ako súkromný detektív, ale aj tak je kvôli svojmu spôsobu života stále bez peňazí, čo mu pokazilo aj vzťahy s rodinou, navyše ho predstavuje Hiroshi Abe, ktorého vždy rád vidím, takže som mu aj celkom fandil, predsa len to nie je zlý človek a snaží sa, ale kvôli svojej povahe všetko pokazí. A ani zvyšné dôležité postavy nie sú zlé, hlavne jeho bývalá manželka a syn, matka už bola skôr navyše. Ale zápletka už toho ani moc viac neponúkne a vlastne ani nikde negraduje, film sa neustále venuje jeho životnej situácii a vzťahom s rodinou a to je všetko. Aj takto sa na to pozerá celkom dobre, predsa len takýto štýl mám rád, ale chcelo by to niečo viac, čo nepríde až do konca. Ale aj tak sa tu nájde viacero dobrých scén, hlavne celá záverečná fáza, čiastočné zblíženie sa rodiny vďaka búrke sa mi páčilo, ale mohlo byť toho aj viac. Takže After the storm je dobrý film, na ktorý sa mi dobre pozeralo, ale kvôli nevýraznej zápletke nemá potenciál byť viac, než len žánrovým priemerom. Film výhradne na jedno pozretie. 62% (05.03.2017)