Kde je Kyra?

Tahle rádobyartová pozička disponuje neuvěřitelně příšernou hudbou, no hudbou spíš něčím co připomíná tahání kovového nábytku po kovové podloze, zřejmě tvůrci usoudili, že když už nemůžou svým filmem na diváka zaútočit na jeho emoce, zaútočí na jeho uši. Michelle snad nestárne i když zrovna v kontextu tohoto filmu je to trošku paradoxní výrok, přiznávám. (23.03.2018)

Je to charakterová studie a velké sólo Pfeifferové. Kritika socioekonomické nerovnosti a ageismu. jak kapitalistický systém moci nutí lidi na sebe brát riziko, které by jinak nevzali. Je to malý příběh v němž o postavách mnoho nevíme - o jejich myšlenkách, plánech a životech. K tomu v pomalém tempu banální dialogy. Příběh je to hrozně smutný. Pfeifferová skoro v každé scéně láme srdce. (06.05.2020)

Takové velké tlačení na pilu... (13.08.2018)

Tohle není dobrý ani na nedělní dopoledne.. temno, depka, ticho, nulový scénář.. to není dobrý předpoklad a ani základ Pfeiffer & Sutherland neměl šanci tuhle zvrácenost zachránit. (11.11.2018)

Bez sentimentu nejslabší film, co jsem letos na FebioFestu viděl. Upřímně nesnáším, když jsou lidé v kině na mobilech ale tady jsem to taky nedával. Mám rád pomalé filmy, ale ta pomalost musí mít nějaký účel. Tohle bylo pomalé z nějakého mně neznámého důvodu, a už vůbec ta pomalost nepomáhala už tak řídkému ději, který žádnou zápletku vlastně nemá. Navíc je to naprosto směšné a tak triviální, že jsem se si několikrát v průběhu filmu řekl: "Jako vážně?". Ta jedna hvězda je za Michelle, která i přesto, že ve filmu nemá absolutně co hrát, tak tomu alespoň něco dává (jinak by to působilo jako studentský film natočený za 30 dolarů) a celkové vyznění filmu, které se snaží sice poukázat na problematiku chudoby ve Státech. Takže, i přesto, že to režisér myslel asi dobře a Michelle si myslela, že dělá nějaký festivalový super film, tak je to teda upřímně strašně moc slabé a nudné, takže si nedokážu představit jediného člověka, kterému bych to mohl doporučit. (25.03.2018)

Tématem je ticho. A když se zaposloucháte do toho ticha, mluví k vám. Nostalgie si podává ruku s prázdnou sklenicí. Pět sekund jeden obraz. Další obraz pět sekund. Místnosti bez barvy. Byt bez funkce. Nekompromisní hudba, z které běhá mráz po zádech. Ulehnout do spánku s hříchem na hrudníku. Další ráno, další den. Ctrl+C. Ctrl+V. Černá je nová záře. Tenis - na jedné straně ano, na druhé ne. Propast. (21.04.2023)