Atomic Blonde: Bez lítosti

Charlize Theron si moc chtěla natočit ženského Johna Wicka. Tento zabiják je sice super postava ale jeho dva filmy kromě akce neměli co nabídnout. A když chceš natočit Wicka musíš si přizvat spolu režiséra Davida Leitche, oprášit starý komiks a doufat, že to bude lepší než John Wick 1 a 2. Bohužel Atomic Blonde: Bez Lítosti trpí syndromem Johna Wicka. Charlize Theron je sice sympatičtější než Keanu Reeves avšak jinak jde v podstatě o Johna Wicka 2.5. Akorát bez Reevese ale namísto toho s Theron, v roce 1989 v Berlíně a...... s fajnovým McAvoyem? Akce je stejně jako ve Wickovi bezchybná. Uprostřed filmu se vyskytne neuvěřitelná scéna která trvá nepřetržitě 10 minut bez jediného střihu a Theron si neuvěřitelně užívá všechno to mlácení ať už ona rozdává rány někomu nebo někdo jí. James McAvoy je jinak oficiálně super herec. Po neuvěřitelném psychopatovi Kevinovi z Rozpolceného jde o jeho další roli kterou si McAvoy neuvěřitelně užívá. Toho chlapa víc. Hudba Tylera Batese hraje (samosebou se spousty hitů ze 80 let), Na plátně probíhá nejlepší lesbická scéna 21. století, jedna z nejlepších akčních scén roku a pomalu začíná hra s diváky. Co ale ještě obnáší syndrom Johna Wicka? Tam kde jsou úžasné akční scény chybí... Poutavý smyslplný děj? Dobře musím to trošku rozebrat... Film v podstatě probíhá jako výslech ve kterém Lorraine vypráví svůj poslední případ v Berlíně. Na konci filmu poté dojde k odhalení...... Které v podstatě nedává smysl? V podstatě jsem nepochopil jak se na konci mohlo stát to co se stálo. Možná jsem jenom nevšímavý ale opravdu mi nepřišlo, že mi to nějak do sebe zapadlo. Jak tam vlastně zapadla Lorraine, Percival či kdokoliv jiný. Atomic Blonde je mezi Johnem Wickem 1 a 2 na mezí. Rozhodně je lepší než John Wick 1 (Když si vzpomenu na finále mezi Reevesem a Nyqvistem je mi pořád k pláči) ale v podstatě Atomic Blonde chybí něco co by překonalo střílečku v zrcadlovém labyrintu z finále Johna Wicka 2. Fakt na pomezí. Dvojici Leitch-Stahelski dokážu ocenit díky akci. Ale chybí tomu.... všechno ostatní? (04.08.2017)

Oči Čárlí jsou jako chameleon. Tahle ženská s nima umí "pojď sem, chci tě, miluju tě, nebavíš mě, odprejskni a zabiju tě" během tří vteřin. Kdyby to šlo, její pohled bych si koupil a chodil s ním ven na procházky. Jenže ona nejen že má ty nejrafinovanější kukadla v Hollywoodu, řadí se mezi nejlepší věšáky na šaty vůbec a je dokonalou ukázkou toho, proč jsou dvě holky na sobě lepší než vychlazená dvanáctka v létě; ona je navíc ve formě, že kdyby bylo na mně, hraje Bonda i když je ženská. Samozřejmě film sám o sobě taky supr, hlavně proto, že nemá slitování s nikým a ničím. Jde si svou cestou, hraje k tomu výborná muzika a mně je najednou úplně jedno, že se to zas všechno točí kolem podělaný války. (19.08.2017)

Špionážní drama, které se odehrává v rozděleném Berlíně, kde jeho východní část vypadá jako semeniště punku a divných knírů, ale naštěstí tam pobíhá absolutně boží James McAvoy, který si tyhle role magořivejch hajzlíků vyloženě užívá a krom něj je tu Charlíza Theronová, co dokola opakuje jeden výraz, ale zas měla k dispozici evidentně skvělého choreografa, protože akce je tu neskutečně působivá a opravdu vypadá, že bolí (za to jest hvězdička navíc). Jinak mě zaujal vizuál, která na pár místech dělá několiko zábavností a mám nutkání si přečíst předlohu v podobě komiksu, abych zjistil, zda to vychází z něj. (07.08.2017)

Kdyby jenom zůstali u konceptu "platinová Charlize mlátí věci", tak bych nejspíš vrněla jako kočka, ale tento přeestetizovaný a hudebně přebujelý film se tvůrcům rozpadl pod rukama. Na konci se tomu velmi toporně snažili dát vyšší smysl, ale to přece nemůžou dělat, pokud nemají ten základní smysl v jádru pudla. (Roztomilý Skarsgard (a konečně i Sofinka) totálně nevyužití.) (24.01.2018)

Sošná Charlize Theron, vrcholící studená válka, neoretro look, atmosférický Berlín, lesbická romance, tajné služby... to vše a ještě mnohem víc v adaptaci komiksu The Coldest City Antonyho Johnstona. První film, který má osmdesátkový soundtrack a je o Jamesi Bondovi v sukních, ze kterého jsem si sedla na zadek. (14.08.2017)