Zaklínač - Série 2

Netflixifikace televizního průmyslu pokračuje, kde i vlajkový seriál streamingové platformy působí jako pouhý nástroj na generaci předplatitelů a udržení jejich pozornosti u obrazovek na co nejdelší možnou dobou. Přitom nejde o nic nového – v protahování nepodstatného a zkracování podstatného, kde by se i osm hodin děje vlezlo do dvou epizod, šetření produkčních nákladů na lokacích, je něco, v čem jen Netflix nekorunovaným králem, zamrzí to ale u nejočekávanějšího žánrového počinu roku, který měl napravit zklamání z letošních nevydařených projektů jako Kolo času nebo Nadace, nicméně skončil jako jim podobný. Po oznámení, že se druhá série přikloní k lineárnímu vyprávění namísto (převážně matoucí) povídkové struktury, vyvstala naděje soudržnějšího děje se silným zaměřením na pouto mezi třemi hlavními postavami, který ale zůstal nevyužit. Po enormním úspěchu první řady a oznámení několika dalších projektů ze světa předlohy se ze seriálu jakoby vytratila veškerá snaha o budování něčeho vlastního, co by se odlišovalo od konkurence, čímž první série koneckonců byla. Nevyrovnaný, leč zábavný chaos plný cynického humoru a přímočarých „monster-of-the-week“ epizod vystřídala snaha Netflixu o vlastní Hru o trůny, kde se děj větví do mnoha dějových linií a pozornost se více soustředí na širší mocenské politikaření než na samotného Zaklínače, který se stává jen další vedlejší postavou, která se občas někde mihne a někoho zkontroluje/nasměřuje. Nefungují ani emoce (snad s výjimkou první povídkové epizody), ani prohlubovaní charakterů, ani potěšení z jednoduché žánrové zábavy. Nezajímavým vedlejším liniím, které tvoří snad dvě třetiny celkového děje, nenapomáhají ani průměrní herci a ochotnicky vyhlížející výprava/kostýmy/masky, v níž například elfové nebo ostatní zaklínači působí přinejlepším jako účastníci víkendového LARPu. Větší rozpočet je sice vidět na slibně vypadajících trikových atrakcích (monstra), na zbytek ale nezbyl čas a peníze. Ve výsledku je to veliká škoda, protože například typecasting Henryho Cavilla se povedl na výbornou a zamrzí, že se musí potácet touhle značně natahovanou nudou, jehož jediná funkce je být teaserem na další řadu. 5/10 a zpětné doceňuji poslední řady GoT, které sice nedávaly smysl, ale aspoň šlo o zábavné a velkolepé televizní blockbustery. (19.12.2021)

Co se tady u Bílýho plamene sakra stalo? Tolik prachů (který jsou vidět na každým záběru) a tolik snahy (co si budeme povídat, Henryho člověk prostě musí mít rád), třebaže utopený v naprosto tragickým psaní. Přitom části, který se aspoň jakž takž drží předlohy (= z většiny ty, který se zaobíraj Geraltem a Ciri) baví a jsou tím, čím seriál měl bejt - příběhem Geralta a Ciri na pozadí něčeho většího. Jenomže pak se někdo rozhodl, že je chytřejší jak Sapkowski a začal si vymejšlet zbytečný odbočky a že víc jak půlka seriálu se bude zabejvat nějakým nesmyslným Yennefeřiným trápením a hlavně politikou a intrikařením, namísto toho, aby tu k politickýmu pozadí bylo řečeno jen to nejdůležitější v pár scénách. A tehdy se dostavuje nuda, protože jsou tyhle části naprosto tragicky a nezajímavě napsaný. A tak se tu jen nudně žvatlá, k pořádný ukázce Geraltovo umu s mečem dojde až po ŠESTI epizodách, což je taky jediná slušná akce za celých osm hodin a i když v průběhu dojde na zajímavý a potenciálně napínavý momenty, tak jsou zase nesmyslně narušený náhlým střihem k události úplně jiný, nesouvisející a zase nudný... Jak jsem byl po první sérii spokojenej, tak teď jsem smutnej! Když bych to měl shrnout, tak vlastně 1* za Geralta, druhá za Ciri a třetí za Marigolda (05.02.2022)

Ako najlepšie zhodnotiť druhú sériu Zaklínača...   Predstavte si, že sedíte v krčme a čakáte na príchod kamaráta, ktorého ste dlhšie nevideli. Pred vami sa skvie napenený polliter a vy sa už tešíte, ako si s kamošom zaspomínate na všetky tie spoločne prežité legendárne chvíľky a zároveň sa neviete dočkať, s akými novinkami vás prekvapí.   Lenže človek, ktorý si oproti vám napokon sadne, nie je váš kamarát, ale niekto, koho ste nikdy nevideli. Dotyčný smrdí, príšerne nadáva a artikle jeho oblečenia nekorešpondujú jeden s druhým ani s prižmúrením oboch očí. A čo je najhoršie, na hlave má natiahnutú krvavú a dotrhanú kožu z tváre vášho dávneho priateľa.   V odpore a v hrôze sa zháčite, avšak navôkol sediaci štamgasti sa na vás pozrú ako na blázna. "No a čo, že to nie je tvoj kamoš," hovoria a vy si s hrôzou uvedomíte, že bezbrehé šialenstvo tých slov nepočuje nik iný, len vy. "Daj mu šancu, iste má v talóne pripravených pár prekvapení." S neistotou sa teda obrátite späť na cudzinca a opatrne ho vyzvete, aby spustil. Veď čo, možno majú pravdu. Váš dávny kamoš to síce nie je, ale v minulosti ste dali šancu aj čudesnejším indivíduám.   Kreatúra však otvorí smradľavé ústa a vy okamžite pochopíte, ako škaredo ste sa splietli. To, čo hovorí, nedáva ani najmenší zmysel; slová samotné síce znejú správne, ale ich spojenie do viet viac než čokoľvek iné pripomína zdrogovaný psychotrip z hlbín pekla. Zatúžite zdvihnúť sa a utiecť kade ľahšie, ale zvrhlá fascinácia je silnejšia ako vy a priková vás na mieste. Ostanete až do konca a kreatúra so slizkým vechťom krvavej kože na hlave napokon zmĺkne. Štamgasti v podniku tlieskajú, z ich úst prúdy chválospevov na výzor onej kreatúry, ktorá zmasakrovala vášho dávneho priateľa. Čipkovaná sukňa natiahnutá na rifľových kraťasoch, páperovité boa utiahnuté okolo pása, na jednej nohe črievička, na druhej koliesková korčuľa. Ľudia nešetria obdivom, na stôl pred vami hádžu tringelty a pýtajú si viac.   A vy si pripadáte ako jediné lietadlo v ústave pre mentálne narušených. Tak asi taká je druhá séria netflixovského Zaklínača.   0/10 (20.12.2021)

Obsahuje spoilery! První série se mi i přes chybky líbila a do druhé jsem naskočil pln nadšení. Úvodní povídka i přes zjevné úpravy funguje a teprve až s druhým dílem se naplno rozjíždí sága o Geraltovi a Ciri. Technicky to ušlo kus cesty dopředu, vizuálně je to na oko moc pěkné, i když občas trochu umělohmotné. Pokud pominu rasové rozmístění obyvatelstva absolutně popírající demografii fikčního světa, tak ani s castingem v podstatě nemám problém. Ciri se mi dokonce zamlouvá snad ještě více, než v herním zpracování. Tvůrci se poučili z výtek, upravili vizáž některých kritizovaných postav a třeba Anna Schaffer jako Triss tentokrát díky tomu funguje daleko lépe. A jakmile přede mnou začaly ožívat další milované postavy a události z knižní ságy, byl jsem jak u vytržení. No a pak se to začalo lámat. Jakkoli mi nevadí různé zjednodušující úpravy nebo snaha události pro filmovou adaptaci zdramatizovat, tady si začali tvůrci postupně události úplně vymýšlet. Potřebu přidat tak do světa Zaklínače další mysteriózní prvek v podobě monolitů, které mají přímou souvislost s konjunkcí sfér ještě beru. Tvůrci zjevně chtějí v budoucnu pracovat více s paralelními světy, protože to jednak dneska frčí a jednak je to jeden z upozaděných motivů knižní ságy, se kterým začala více pracovat až třetí část herní adaptace. Ale proč proboha přidávat do děje naprosto zbytečného klišé záporáka a události na Kaer Morhen (včetně jedné nesmyslné smrti, která jde přímo proti lore), když to nemá pro zaklínačskou ságu naprosto žádný význam? Ke konci série se moje nadšení čím dál tím více vytrácelo, protože na to skutečně zajímavé a důležité (úloha Ciri, politika, budování vztahů) nezbyl dostatek prostoru a i přes velkou ukecanost a pomalejší tempo celé řady, mi představení všech nových postav a jejich motivů nepřišlo ani zdaleka tak dobré, jak by mohlo být. (19.12.2021)

Po první řadě jsem sice váhal, ale pořád jsem ještě doufal, po té druhé už nemusím ani váhat, ani doufat. Tvůrci seriál pohnojili podobným způsobem jako jiná parta GoT, jen to přišlo o něco dřív. Já chápu, že se scénář nemůže držet striktně knižní předlohy, tady to ale s postupem času vnímám tak, že z předlohy zůstal jen název. Pořád nechápu, proč mají někteří filmaři pocit, že katastrofální nedostatky ve scénáři a minely v castingu dokáží zakrýt přebujelou CGI podívanou. A tak vznikají další a další vedlejší dějové linie, které nezřídka končí ve slepé uličce páchnoucí močí i pevnějšími produkty trávicího systému, ale zato se všude potulují digipotvory, jež vypadají jako uprchlíci z filmu Evolution (2001). Vyvstávají i nové otázky. Proč se Geraltovi říká Bílý vlk, když mi barva jeho vlasů evokuje Gandalfa před jeho střetnutím s balrogem? Využili tvůrci seriálu nilfgaardskou invazi k zakrytí infiltrace afroindických hord do slovanské fantasy? Kdož ví. Vysvětlení bezpochyby přinesou další řady tohoto veledíla. Pokud použiji letecký žargon, pak se seriál nachází v sestupné spirále, a pokud lidi za kniplem nezaberou, přejde do vývrtky. 2*- (31.01.2022)