Paterson
Paterson
Paterson
Paterson
Paterson
Paterson
Paterson
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHrají:
Adam Driver, Golshifteh Farahani, Nellie, Barry Shabaka Henley, William Jackson Harper, Chasten Harmon, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr. (více)Obsahy(1)
Paterson (Adam Driver) je řidič autobusu ve stejnojmenném městečku Paterson. Každý Patersonův den je zdánlivě stejný jako ten předešlý: projíždí trasou své linky, pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku, jde na procházku se psem, zastaví se v baru vždy jen na jedno pivo a přichází domů za svou ženou Laurou (Golshifteh Farahani). Život Laury je pravým opakem – vše v něm se neustále mění a každý den přináší nové sny a nápady. Paterson a Laura se vzájemně milují a podporují: on jí pomáhá realizovat nejnovější plány, ona obdivuje jeho básnické nadání. Film je příběhem vítězství a porážek všedního dne a krásy, která se skrývá i v těch nejmenších detailech. (Aerofilms)
(více)Recenze (364)
..."není dobré se věci pokoušet měnit, mohl bys je tím ještě zhoršit.." Jarmusch nikdy ve svých filmech nikam nespěchá, ale když si člověk na jeho tempo a dynamiku zvykne, vcítí se do toho, co se na plátně děje a sám též přestane spěchat, dostaví se krásný zážitek. O to víc, že v Patersonovi ani v Patersonu se za celou dobu nestane jediná špatná věc. Ačkoliv nežije v žádné luxusní čtvrti a člověk by čekal přepadení, znásilnění a nebo, že mu konečně ukradnou toho psa -("Marvine, nemám tě rád"¨). Oslava prostého života, velké lásky bez velkých gest, práce bez velkého stresu. Každý den je stejný, ale každý den je jedinečný. Už jenom vidět, jaká dvojčata zrovna potká. V tom, že vyjde slunce, že je možné psát básně a to třeba jen tak pro sebe. Vždyť každý si někdy sám pro sebe nějaké ty básně píše a vůbec nezáleží na tom, jestli je někdo čte. A na konec? Japonec. ()
Poezie všedního dne v Patersonu. Na dialozích založený film. Stereotyp a láska. Nenávistný pes. Po Kafi a cigárech, po Přežijí jen milenci jsem měl z Jarmusche strach - překonat jej se vyplatilo. ()
Hrejivá malomestská oslava ľudskosti a umenia ako súčasti každodenného života, ktorou sa Jarmusch definitívne zapísal medzi mojich ľúbezníkov. Výborný komentár by Matty. ()
Velké milé americké překvapení. Patersonský básník a autobusák Peterson z Patersonu prožívá svůj týden/život sice jako rutinu (nepídí se po zážitcích, rozkoších, natož překvapeních), ale každý jeho den je obohacen takovým množstvím odchylek, novinek, tvoření, setkání a řešení, že se zdá, že bezděčně našel Buddhovu střední cestu. Jeho týden, který Jim Jarmusch popisuje tak prostě a poeticky, jako William Carlos Williams (nebo Carlos Williams Carlos, ne já to nepopletu, ani se nebudu plést do procesu s Rubinem Carterem). Samotný film navíc poskytuje hluboké uspokojení a souznění pro ty, kteří žijí (nebo si myslí, že žijí) podobný život, možná jednotvárně, ale vždy s plným vědomím. ()
Driver = driver a Poeta. Příjemná jízda Patersonem. 51. KVIFF ()
V době chřipkové epidemie, kdy se kinosály spíše vyprazdňují, přišla u nás na tuto klubovou projekci spousta (chtělo by se vtipně napsat smrkajících a kýchajících) Jarmuschových fandů. Ano, ano, kdyby každý z nás měl v sobě kousek z titulního hrdiny, nepochybuji, že by bylo na světě líp. ()
Poezie všedních dnů, krásná hudba i obraz, jemný humor, výborný vlídný a talentovaný Adam i žárlivý pes Marvin. Celkově pohlazení na duši a uvedení do jiného světa, než je kolikrát kolem nás. Pro mě to byl hodně pocitový film a moc jsem si ho užila. Komorní snímek do malého kina. Stále se ještě takovéto perličky točí a to je moc dobře. ()
Kocka ma cukrovku 🙂 ()
ani komedie,ani drama,ale prakticky typický Jarmusch,který není ani tak o ději jako o postavách a dialozích.Už dlouho jsem neviděl obyčejnější film v tom pravém slova smyslu.Driverovi tyhle role sedí určitě víc než ultrahvězdní záporáci...60% ()
Úžasná atmosféra, to treba uznať. Presne na taký melancholický štýl ako to mám rád! Čo sa námetu týka, to zas nebolo až také terno, ale tiež celkom zaujímavé. Postava Patersona bola naozaj pozoruhodná, no Laura mi prišla tak trochu švihnutá (trochu dosť!, asi nejaká OCD). Ale tá symbolika, či už vo forme dialógov alebo vizuálnych elementov, tak to bola naozaj paráda. Dokonca aj tie Patersonove básničky sa mi páčili, hoci niektoré slovné zvraty vyzneli dosť odveci. Tak či tak, veľmi podarené. Až na toho debilného psa, ktorý zničil všetku snahu... ()
No dobre, takze suhlasim s mojim ioblubencami, ze nejake to schizofrenne blabolenie o krabicke zapaliek /skutocne tam bolo/ mi je u prdele, teda pardon, mne to uletelo, chcel som napisat ze na to kaslem. Kazdopadne u mna je Jim Jarmusch dlhodobo stravitelnejsi nez Terence Malick - nikdy som nepochopil to brutalne nadhodnocovanie Tree of Life. Tu ide o sofera autobusu, ktory jazdi po vyjazdenych linkach, do toho riesi vztahy so svojou zenou, pise poeziu a navstevuje hospody. Slusny namet na film - ovela lepsie ako povedzme tie svinstva Neon Demon, Loni v Marienbadu, Hiuroshima -Mon Amour a ta smradlava zumpa Holy Motors : 70 % ()
Moje první setkání s Jimem Jarmuschem a poměrně brzy jsem se s jeho nejnovějším snímkem sžil. Ale ne tolik jako se samotným Patersonem, v němž jsem se poznával, tedy až na ty básně, a protože okolnosti a náhody (?), ve kterých se ocitl mi byly přinejmenším povědomé. Teď jen doufám, že až budu sledovat starší režisérovy filmy, tak budou pořád takhle svěží a zábavné s osobitým dějem a nebudou se opakovat podle jednoho mustru. (Třebíč, kino Pasáž) ()
Pro mne nejslabší Jarmusch. Je znát, že i Jim se vyvíjí a od mystického Williama Blakea, přes buřičského Marlowa se dostal k "prozaické" poezii Williama Carlose Williamse. Chápu, proč si ho Jarmusch vybral i čím mu je blízký, ale já v něm nedokážu najít nic jiného než obyčejnost, která se snaží v nouzi najít cnost...Jarmuschovi dřívejší "hrdinové" totiž v sobě ukrývali nějakou vzácnost, výjimečnost, tajemství. Nic z toho Paterson nemá, pokud se to tam vší silou nesnažíme najít sami. Je to přesně ten druh zenové tichosti, která jen maskuje vyčerpání, ze kterého se klube lenivá pohodlnost spokojit se s tím, co v tuto chvíli máme. A na tom nic poetického není. ()
Krasna meditacia o povahe umenia a kritika ''umenia pre umenie'' ktorym je nasa dnesna honba za individualitou tak extremne infikovana! NEHODLAM TVORIT! :D Tento film to nadherne tematizuje. PS: najlepsi antagonista za poslednu dobu! :D ()
Jarmuschův styl mi moc nesedí, ale rozhodně se nedá říct, že točí sračky. Paterson je přesně takový, jakého jsem ho čekal, takže unuděný, o ničem, ale zároveň osobitý a jedinečný co se týče kamery, režie a vlastně i herců. Dohromady je to ale tak akorát ten průměr. 50% ()
...a Tvé šaty padají na voskované parkety stejně tiše, jak slupka z pomeranče padá na koberec z plyše. J.P. ()
[MFFKV - 2016] Paterson je typickým zástupcem americké nezávislé filmové tvorby. Ačkoli jde o film velmi známého tvůrce Jima Jarmusche, tak se přeci jenom jedná o velice indie záležitost stojící především na hlavním představiteli. Dějovou linku zde moc nehledejte. Paterson je spíše o profilech jednotlivých postav a vzájemných interakcích mezi nimi. Tyto interakce jsou protkány poetickou linkou ve formě básní pocházejících především od hlavního hrdiny. Paterson čelí úskalí, že pokud Vás opravdu nechytne, tak se budete hodně nudit a plně si film rozhodně neužijete. Já jsem bohužel na stejné vlně nebyl, takže bych rozhodně ocenil lehce kratší stopáž. ()
Mozna by se dalo napsat, ze v Patersonu chcipnul pes a nic se tam nedeje, stejne jako v celem filmu. Proste jen obycejny tyden obycejneho ridice autobusu... Paterson ma ovsem atmosferu, je dobre natoceny a ma vyborneho Adama Drivera v hlavni roli. Zaver s Japoncem se mi libil mozna nejvice... ()
Krásná báseň, aha! ()
Související novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (více)
Týden nejúspěšnějších filmů BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 13. do 19. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)
TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Výběr tří nejlepších filmů roku dle jednotlivých TOP uživatelů ČSFD.cz je každoročně oblíbeným čtením. Adepti měli za úkol vybrat tři pro ně nejlepší filmy, uvedené v roce 2016 do českých nebo… (více)
Pocitově bych těch 5* klidně i dal, protože se mi to fakt líbilo, ale objektivně... to si nejsem tak jistý. Na Patersonovi se mi nejvíce líbí jeho vypiplaná promyšlenost. Jarmusch ten scénář skutečně promyslel, vše na sebe dokonale navazuje, včetně všech drobnějších i výraznějších prvků (vodopád při čtení poezie, buldok, rozvádějící se pár). Už jenom kvůli tomu nemohu ten film neobdivovat, protože takhle si vyhrát s filmem, to se vidí skutečně málokde a za celé ty dvě hodiny bych neřekl, že tam byla jediná zbytečná scéna. Je zde dost rozšířený názor, že je to celé o ničem, s čímž bych si dovolil nesouhlasit, protože dějů je zde rovnou několik - a opět některé jsou významnější víc a některé míň (košíčky, kytara, Lauřin apel na Patersona, aby si svoje básničky nakopíroval nebo mnou už zmíněný rozvádějící se pár), ale ve finále jsou všechny nějak uzavřené, takže za mě to děj má - alespoň v tom slova smyslu, jak ho chápu já. Z bodu A do bodu B to jde a to mi stačí. Taky to má skvěle a velmi chytře napsané dialogy, které v drtivé většině souvisí s tím vším, co se v tom filmu děje a zapůsobila na mě i ta pomalá minimalistická poetická atmosféra, kterou Jarmusch vždycky uměl, až na pár výjimek, každopádně tady funguje skvěle a jde z ní i dost emocí včetně závěrečné scény s Japoncem. A hlavní postava Patersona mi byla sympatická povoláním a tím, že píše básně, ale jenom pro sebe a ani moc nechce, aby je někdo četl (což mi připomnělo mě - akorát já píšu povídky). Mohl bych být nadšený, ale stejně nemůžu být, protože postava Laury mi nepřišla úplně dostatečně vykreslená a trošku jsem jí tu roli nevěřil, když člověk vidí, že mimo vztah Patersona a Laury ta láska nikde moc nefunguje (což by ale teoreticky mohl být další děj filmu, další vrstva - skutečně harmonický vztah, kde je láska SKUTEČNĚ přítomna, je vzácnost a člověk by si jí měl vážit, když se do něj dostane... takže tohle možná má mnohem hlubší smysl, než se zdá). Dále mi vůbec nesedla stylizace těch "básní", které se vůbec nerýmují a tím pádem to mám problém jako básně označit. A i tak - já jsem, co se básní týče, kulturní barbar, nudí mě, připadají mi otravné a málokterá mě zaujme. Tak tady jsem měl to samé a jediná, jejíž obsah mě zaujal, byla ta s názvem "Další báseň" (jejíž text by se možná líbil mému tátovi - avšak záleží, jestli si to nebude interpretovat jinak, než já, protože možné interpretace mě napadly rovnou tři), každopádně ta vizualizace, ve které se prolínají tři záběry naráz (z čehož nejvýraznější je ten vodopád), to mi spíš vsugerovávalo pocit jakéhosi kýče. Ale jinak se mi ten film líbil hodně a klidně bych se na něj podíval znovu. Vlastně to není "jenom" poetický film o poetice všedního dne atd., ale má i nějaký drobný přesah. Co teď koukám, rozpitval jsem to dost (kromě kamery, ale kdo zná Jarmusche, bude se mnou asi souhlasit, že vychvalovat ji po tom, co od něj vidím už 10 film, je trošku zbytečné, protože je skvělá jako vždy) a protože Jarmusche já rád, asi trošku nadhodnotím a dám slabých 5*. Ale ještě uvidím, až se mi to rozleží v hlavě, možná to pak shodím. To ukáže buď čas sám nebo druhé zhlédnutí, každopádně pro mě to je důkaz, že navzdory upadající kvalitě jeho nejnovějších filmů (teď narážím na Přežijí jen milenci a hlavně na Mrtví neumírají, Hranici ovládání jsem ještě neviděl a Zlomené květiny považují za závěr Jarmuschovy "zlaté éry") ještě pořád umí skvěle. Jen už možná maličko začíná vykrádat sám sebe, soudě dle pár prvků. Ale to se stává asi všem režisérům. Slabých 5* () (méně) (více)