Paterson

Po zhlédnutí Patersona musím říct, že jsem od toho čekal něco jiného, ale že přesto nejsem zklamaný. Je to film, který je nevšední tím jak moc je všední. Během děje doslova sledujeme řidiče autobusu, který prožívá svůj běžný týden a to je v podstatě vše. Ano, během toho týdne dojde k pár zajímavým věcem, přičemž jedna z nich je i docela důležitá, ale přesto je film velmi klidný. Opravdu jsem měl pocit, že bych takhle mohl sledovat svůj běžný život a to je možná jedna z hlavních point potoho filmu. Po konci jsem ale o filmu musel i chvíli přemýšlet o tom, co tím asi autor chtěl říct. Tohle se mi běžně nestává dokonce ani i Jarmusche. Adam Driver je v tomto filmu sympatický a své "všední" role se zhostil skvěle. O to víc možná bylo zajímavější ho vidět v takovém filmu poté, co hrál Kylo Rena v nových Star Wars. Film rozhodně není určený pro široké publikum, ale pokud jste viděly předešlá Jarmuschova díla, doporučil bych vám i tento, ať už se vám bude nakonec líbit nebo ne. (28.03.2017)

Aká to krása a sila v jednoduchosti, to ukazuje táto filmová sonda do siedmych dní života manželskej dvojice. Vzájomne sa milujúcej a až neskutočne sa dopĺňajúcej. Áno a ešte jedna "postava " hundrajúci anglický buldoček. :) (20.04.2017)

100% ZEN. Bašó by mal radosť (Carlos Williams Carlos taky). A Jarmusch spravil radosť mne. Film z ktorého sa dá žiť ešte dlho po jeho pozretí. V každodennom je novosť. A v novosti je každodennosť. "Aha." "Čítať preloženú poéziu je ako sprchovať sa v pršiplášti." 5* (26.11.2016)

Útržkovitě, protože všední den je poezie: Uměním extrémně opomíjený a přitom docela častý úkaz: život muže se ženou, kteří se milují a jsou spokojení. Láska ke skromnému, každodennímu maloměstskému životu. Film, ve kterém detaily znamenají světy. Slova tvoří obrazy a obrazy tvoří slova (běžné obrazy jako je krabiček sirek, jsou základem poezie, naopak Laury sen dává za vznik obrazům dvojčat v průběhu celého filmu). Celý film je navíc jaksi dekorován a lemován vzory, od záclon, které Laura pomaluje, přes domy, silnice, šaty. Láska. (02.01.2017)

Když přístoupíte na to že o nic nejde, bavíte se :-) (04.04.2017)

Vycházeli jsme se ženou a hrstkou dalších maloměstských podivínů všech věkových kategorií z kina Napajedla, nevěřili, že ty dvě hodiny uplynuly tak rychle, a cítili se po nich jako po zvlášť osvěžující dovolené. — Jarmusch potěšil mj. tím, že vzal strukturu téma-variace, kterou si v suverénní, leč inťošsky nepřístupné formě vyzkoušel v Hranicích ovládání (musím si někdy brzo zopakovat, a taky už se konečně prokousat k Milencům), a udělal z ní otevřený film „pro lidi“ tím, jak na tuhle potenciálně ubíjející osnovu navěšel pamlsky drobných rozdílů upoutávajících pozornost přívětivou zábavností, i jak v pravý čas opouští pózu „filmu, ve kterém se nic nestane“, aniž by začal dělat divákovi naschvály. Definitivní zázrak se pak odehraje ve scéně „znovuzrození básníka“ (s nejjarmuschovštějším momentem filmu – druhým cizincovým „Aha!“) která nádherně propojí poezii jako téma s poezií děje a poetikou formy (omlouvám se za hyperzhuštěnou suchou formulaci; podrobně o tom hlavním, co je na Patersonovi krásného, čtěte u JitkyCardove v jednom z jejích nejhezčích, nejtrefnějších a nejdelších :-) zdejších komentářů). — K osobním radůstkám patří i různé důvěrně známé (pop)kulturní motivy zasazené do nových souvislostí (Who's on first, Would you rather be a fish?); Kamil Fila se svou tezí, že se tu Jarmusch snaží přiblížit mladému divákovi (jen kvůli mládí ústřední dvojice?), a následnými úvahami o tom, jak jsou Paterson s Laurou vnitřně staří, se naopak podle mého míjí s bezčasou náturou filmu. (11.01.2017)

Tak a teď už ŘIDIČE zbožňuju! I přes nepříjemné vzezření hlavního aktéra nelze nemilovat tento artový počin, jež diváka chytne za srdce a za levou ledvinu. Extrémní kontrast mezi manželi vytváří perfektní harmonii introvertního básníka-amatéra a extrovertní pekařky z farmářských trhů. Brilantní. 92% (13.03.2017)

"Nenápadné, úsporné, člověčí." Jeden jako druhý...se nezastaví. Rytmus, naladění. Karavana každodennosti, ozdobena o chvilkové momentky hudby múz. Malé radosti. O samotě s verši, a že jich sám život přináší. Tiší lapači snů v náruči poklidného, nevzrušivého "kolovrátkového" plynutí. Obyčejné bytí, řeklo by se. Ovšem zevnitř dávající najevo té něco málo výjimečnosti, originality. Z komůrek srdečních. (26.08.2018)

V dnešní uspěchané, materialistické, chladné době film působí jako úkaz. Člověk je už tak zpitomělý hysterií a negací a špatnými zprávami a krizemi a vším tím špatně špatně špatně, že je terapeutické jen se tak nechat unášet na pozitivní vlně bytí. Nic se nehrotí, vidíme pohodový a laskavý snímek. Byla jsem zvědavá na Adama, u kterého, když si člověk uvědomí, že je to bývalý mariňák, se nestačí divit (v pozitivním smyslu). Polovinu filmu jsem si zvykala, že fakt nepřijde žádná krize, hádka, zapeklitost a nechala se oblažovat laskavostí. Doporučuji všem, kdo potřebují "feel-good" movie. (28.12.2018)

(7/10). Ohromně příjemné překvapení o které se Jim Jarmusch postaral.. Film krásně lehce plyne, jako Driver sype slova do svých básní z rukávu a vy je s úsměvem a očekáváním vyhlížíte další den tohoto Story of His Life.. Každý den je něčím jiný a postupně se tam nabaluje spousta inteligentních odkazů na předchozí dialogy a slovní obraty. Je mi po shlédnutí tohoto filmu hrozně příjemně.. (10.09.2020)

Adam Driver is the bus driver. Vo filme sa volá Paterson, rovnako, ako mesto, v ktorom žije. Jeho dni vyzerajú ako nudná rutina, ale nie sú. Film je pohľadom do romantickej duše, ktorá vo svojom okolí vníma mnoho obrazov a zvukov, takých, aké aj my denne stretávame, ale zabudli sme si ich všímať a obdivovať. A Paterson ich prevteľuje do zaujímavých básní. Ani sa nemusia rýmovať, sú ukážkou schopnosti vnímať, ktorú ľudstvo už takmer stratilo. Pohltia vás obrazy dvojčiat, vodopádu, dažďa, aj rozhovory ľudí v autobuse. Dielom v diele je vzťah Patersona k manželke Laure, prejavy vzájomnej opory a tolerancie sú nádherné. Doc: „Paterson, stále nemáš mobil?“ Paterson: „Uh, nie. Nie, nechcem. Bol by som ako na vodítku.“ Doc: „A čo Tvoja polovička, ona ho má?“ Paterson: „Má, áno. Aj notebook a iPad...“ Doc: „Nechce Ti nejaký dať?“ Paterson: „Nie. Nemá s tým problém. Rozumie mi naozaj dobre.“ Doc: „Šťastný človek.“ Jarmush, Jarmush, podaril sa Ti neamerický film, naučil si sa to v Paríži? (24.04.2021)

Zenově-poetická záležitost. Všednost ve své nejčistší podobě, ukázka sobě navzájem oddaných mladých manželů, kteří žijí jak kdyby jim bylo sedmdesát. Je tohle štěstí? Pro mne zvláštně neuchopitelný film. 3,5* (22.02.2017)

Taková poezie všedního dne... (25.06.2017)

O tom filmu se vlastně nedá říct skoro nic - ať už o čem je (je o autobusákovi, co píše básničky, a kterej má za ženu trochu astrální?/šáhlou?/uměleckou? ženskou - tečka), ať už co se tam stane nebo nestane (jo, ještě vlastně ten autobusák chodí večer venčit psa - dycky jen on, nikde ne ona), nebo co jím třeba chtěl Jarmusch říct; ale Paterson je přesně ten film, kterej žádný z těchhle věcí k tomu, aby fungoval, prostě nepotřebuje. Prostě ne. Neumim přesně vysvětlit, proč a v čem konkrétně (snad díky těm básničkám, ze kterejch některý byly fakt skvělý - třeba Water Falls nebo ta o těch molekulách), ale ten film jsem si jednoduše užíval. Je tam spousta takovej náznaků nebo tragikomickejch situací, u kterejch člověk tak trochu trne, jestli se tam něco strašlivě nezvrhne, jestli někomu nerupne v bedně a nevystřílí bar/byt/psa/autobus..., ale nestane se vlastně "vůbec nic" - film přirozeně a krásně plyne, podobně jako ty básničky, jedna za druhou, scéna za scénou, den za dnem, a je to prostě strašně příjemný se na to koukat - a v porovnání s filmama, který jsou zvratů plný, kde se furt něco děje a kde je nasekaná jedna akční scéna za druhou, je to vlastně strašně sympatický zpomalení a zklidnění. A jak mi celej ten film přišel takovej... volnej nebo mnohoznačnej, tak ta Patersonova závěrečná myšlenka (básnička po WTF setkání s Japončíkem na lavičce v parku) vlastně byla překvapivě srozumitelná. (31.07.2017)

Absolutně neviditelný snímek, jež pravděpodobně už nyní zapadl tlustou vrstvou prachu. Mě ale jaksi přesvědčil, abych mu obětoval jeden ničím nerušený letní podvečer a dopomohla tomu i lákavá, ironická a vskutku vtipná upoutávka prostřednictvím diváckého citátu "Adam Driver is a driver". Ano, ze záporáka z posledních Star Wars se stal zodpovědný ale velmi zarputilý autobusák a především manžel, který se svou extentrickou ženou a jejich psem žije automatický život, bez jakéhokoli vzrušení a snahy jej zpestřit. Bylo to až moc reálné, na to aby se člověk mohl usmívat v několika vtipných momentech, když měl stále zamlžený mozek tím, jak trefné vůči současnému lidskému stavení se životu toto drama vlastně je. (03.11.2017)

Bohužel jsem se opět s filmem minula - jednotlivosti se mi sice moc líbily: herectví obou hlavních představitelů (a psa), jak byl manželčin svět celý černobílý (a jak si - zřejmě - v USA vydělá řidič autobusu dost na to, aby manželka nemusela pracovat)... ale přibližně od půlky jsem už poposedávala a zoufale toužila po nějaké dějové zákrutě... (12.07.2020)

Poezie! (08.09.2020)

Přesně tento film jsem chtěla vidět poslední den minulého roku. A každý den tohoto. (01.01.2017)

Óda na obyčejnost (nikoliv průměrnost!). Paterson je nejsympatičtější postava, jakou jsem za poslední dobu ve filmu potkal. Během sledování filmu jsem si uvědomil (či pro sebe potvrdil), že popularita nebo vzdělání nejsou zdaleka tak důležité. Každý den dělat poctivě to samé, prohodit pár slov s kolegy, povečeřet s přítelkyní a zajít "na jedno" do hospody. Do toho psát, jen tak pro sebe, poezii a sem tam někomu zachránit život. No není to idyla? Podle mě rozhodě. V době, kdy se zdá, že kdo nevystudoval Oxford je nikdo a kina jsou plná superhrdinů zachraňujících lidstvo, je příběh o řidiči autobusu co rád píše básničky fakt potřeba. Až mě překvapilo, jak mě rutina (film se odehrává v rámci jednoho týdne), kdy každý den dělá Paterson víceméně to stejné bavila, a jak jsem se na každý další den těšil ještě víc. (06.01.2017)

Myslím, že už jsem zkažena dobou a pomalu plynoucí film bez výrazných zvratů mne bohužel kapku nudí.. Čekám nějakou tragédii, nějakou významnou událost nebo alespoň emoční vyhrocenost, což v lyrickém artovém "Patersonovi" zkrátka najít nemůžu.. Paterson žije v Patersonu, skládá básničky, které se nerýmují a řídí městský autobus.. Překvapivě má milou, krásnou a kreativní partnerku, se kterou prožívá stereotypní život.. A má taky BULDOKA.. Celkově se na Patersona celou dobu šije bič (střelec v hospůdce, parta dealerů, která poukazuje na krádeže psů aj.), ale nikdy se neuplete.. Ze mě se stává čekanka, která se snaží za celým příběhem najít hlubší filosofický přesah.. Který nenachází.. Možná až na pointu s notýskem.. Podobným duchem je ztvárněná série "Before.." s Ethanem Hawkem, ale tam mi to o dost lépe funguje.. Ale co, hraje tam buldok a má celkem velký prostor :-D (15.04.2017)