Ohňostroj

Západonemecká pohodovka s mladučkou Romy Schneider a príjemnou hudbou. (08.02.2015)

Druhý film tehdy 15 leté Romy Schneider, ve kterém dostává daleko více prostoru než v Šeřících z předchozího roku. Její Anna Oberholzer je totiž již hlavní ženskou rolí. Mladou dívku, která utíká k cirkusu, aby si uvědomila, koho ve skutečnosti miluje, hraje Romy Schneider neodolatelným způsobem. Je kouzelná, přirozená, upřímná. A je skvělou partnerkou Lili Palmer, která v tomto filmu zazpívá šlágr tehdejší doby Oh, mein Papa. Jednoduše příjemný snímek s výbornými herci. (01.04.2012)

Viem ze reziser Kurt Hoffmann natocil roku 1958 film Wir Wunderkinder , no ale zacal som s tymto. to bola plana volba, do prdele. Zufalo malo sa toho tam deje, tempo take nijake, dialogy otrasne ..... no mal som velke problemy to dopozerat : 20 % (13.10.2019)

Dlouho postrádaný druhý film s Romy Schneiderovou a její první se sympaticku Lili Palmerovou, se kterou za další čtyři roky pozoruhodně sehrála remake Děvčat v uniformách. Je to rozkošný příběh na pozadí cirkusového děje. Romy hrála poprvé bez své matky, zároveň zde ovšem poprvé a navždy přijala pro film její jméno Schneider a potlačila tak v sobě větev Albach-Retty. Sama si při natáčení zapsala do deníku, že v tomto filmu dostala svou první opravdovou pusu. A stejně jako je úpřímný tento ještě dětský zážitek, přesně takový je i její výkon v celém filmu. Bylo jen její štěstí, že už tehdy nechtěla za hranice ;) (01.08.2009)

Jsem zmaten, jméno Kurta Hoffmanna jsem měl spojené hlavně s výbornou satirickou tragikomedií My zázračné děti z roku 1958, ale zdá se, že k jeho tradičním režijním počinům budou patřit spíše rozevláté barevné veselohry. Nemůžu si pomoct, ale k zdejším fajnšmekrům, kteří s nadšením hodnotí na škále 4–5*, se nepřidávám. Ten film na celé čáře konkuruje Renoirovmu Francouzskému kankánu. Ba co víc, zde místo kabaretního prostoru Moulin Rouge máme cirkusové šapitó plné ještě lacinější zábavy (ne, navzdory velkému prostoru pro cirkusové čísla nahrazující z velké části jakýkoliv větší příběh se nedočkáme třeba ani jednoho zajímavého artistického výkonu). Celé to opět strašně zestárlo, vůbec mne to nebavilo, hudební čísla neoslovily, o humoru platí totéž. Z potenciálních dvou hvězdiček to ještě níž sráží několik dobových WTF momentů na čele se zápletkou, kde maloměšťácká rodina se odmítá smířit s případným vystupováním své dcery Anny v cirkusu, ačkoliv(!) sama dcerka na rodinné oslavě s přítomností kočovníků úspěšně předvádí jakési taneční divadélko v motýlím kostýmu, což skutečně má k tomu cirkusovému "umění" hodně blízko. Holt každý nějak začínal, ale s dovolením mne bude daleko víc u Romy Schneider zajímat její neskorší francouzská kariéra. 20% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (09.10.2019)