The Grey Zone
Režie:
Vladimír MertaScénář:
Vladimír MertaHrají:
Vladimír Merta, Jan Burian, Jiří Dědeček, Jaromír Nohavica, Arnošt Goldflam, Jaroslav Hutka, Michal Horáček, Petruška Šustrová, Joska Skalník, Ivan Klíma, Petr Oslzlý, Jan Rejžek, Jiřina Šiklová (více)Epizody(3)
Obsahy(1)
Malé dějiny všednodenního hrdinství. Generační zpověď režiséra, muzikanta a čerstvého sedmdesátníka Vladimíra Merty o široké vrstvě společnosti, která v době normalizace aktivně nekolaborovala s komunistickým režimem, ani se nepřidala k pronásledovaným disidentům. Třídílný cyklus Vladimíra Merty je v dosavadní praxi reflexe období let 1948–1989 novátorský. Soustřeďuje se na tzv. šedou zónu, tedy na oblast mezi „soukolím otevřené kolaborace a ghettem undergroundu", na příběhy stovek lidí, kteří se snažili „o čestné přežití v rámci povolených pracovních i občanských aktivit." Zahrnuje široké spektrum společnosti od těch, kteří sympatizovali s odpůrci režimu a snažili se v rámci „mezí zákona" přispět k jeho rozkladu, až k řadovým členům KSČ, kteří nesouhlasili s politikou strany. Je velmi pravděpodobné, že právě šedá zóna přispěla k pádu komunismu v roce 1989 a její lidé se pak často dostávali na podstatná vedoucí místa. Sféra šedé zóny, to jsou také „malé dějiny všednodenního hrdinství", příběhy desítek lidí, kteří nebyli ochotni smířit se s marasmem tehdejšího společenského klimatu. V dokumentu se setkáme s písničkáři V. Mertou, J. Hutkou, J. Burianem, J. Dědečkem nebo J. Nohavicou, s divadelníky P. Oslzlým a A. Goldflamem, filozofem D. Kroupou, publicisty P. Šustrovou, J. Rejžkem a mnoha dalšími. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Ekdahl k tomuto seriálu (1)
Šedá zóna (2016)
Taková skrumáž. Dobový záběry se střídaj s mluvícími hlavami - vybíranými podle bůhví jakýho klíče. To mi zprvu přišlo nejproblematičtější: rozjedou to čeští folkáči, ale pak se tam začnou objevovat i disidenti, lidi z pomezi (tj. tý "šedý zóny"), i lidi, který byli v KSČ (Goldflam). Trochu chaos, nestrukturovaná hmota. A k těm folkáčům - je zajímavý, že se k nim řadí jak špičkový umělecký osobnosti (Merta, Nohavica), tak diletanti (Hutka, Lutka, Vokatá). Summa: jsou tam zajímavý momenty, ale celkově je to spíš průměrná záležitost. Typický Merta: jeho dílo je třeba těžce prosívat a oddělovat zrno (alba Bití rublem, Malostranská beseda plus jednotlivý songy z několika dalších alb) od plev. S tím dokumentem se to má podobně. ()