The Grey Zone
Režie:
Vladimír MertaScénář:
Vladimír MertaHrají:
Vladimír Merta, Jan Burian, Jiří Dědeček, Jaromír Nohavica, Arnošt Goldflam, Jaroslav Hutka, Michal Horáček, Petruška Šustrová, Joska Skalník, Ivan Klíma, Petr Oslzlý, Jan Rejžek, Jiřina Šiklová (více)Epizody(3)
Obsahy(1)
Malé dějiny všednodenního hrdinství. Generační zpověď režiséra, muzikanta a čerstvého sedmdesátníka Vladimíra Merty o široké vrstvě společnosti, která v době normalizace aktivně nekolaborovala s komunistickým režimem, ani se nepřidala k pronásledovaným disidentům. Třídílný cyklus Vladimíra Merty je v dosavadní praxi reflexe období let 1948–1989 novátorský. Soustřeďuje se na tzv. šedou zónu, tedy na oblast mezi „soukolím otevřené kolaborace a ghettem undergroundu", na příběhy stovek lidí, kteří se snažili „o čestné přežití v rámci povolených pracovních i občanských aktivit." Zahrnuje široké spektrum společnosti od těch, kteří sympatizovali s odpůrci režimu a snažili se v rámci „mezí zákona" přispět k jeho rozkladu, až k řadovým členům KSČ, kteří nesouhlasili s politikou strany. Je velmi pravděpodobné, že právě šedá zóna přispěla k pádu komunismu v roce 1989 a její lidé se pak často dostávali na podstatná vedoucí místa. Sféra šedé zóny, to jsou také „malé dějiny všednodenního hrdinství", příběhy desítek lidí, kteří nebyli ochotni smířit se s marasmem tehdejšího společenského klimatu. V dokumentu se setkáme s písničkáři V. Mertou, J. Hutkou, J. Burianem, J. Dědečkem nebo J. Nohavicou, s divadelníky P. Oslzlým a A. Goldflamem, filozofem D. Kroupou, publicisty P. Šustrovou, J. Rejžkem a mnoha dalšími. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Merta si k sedmdesátinám natočil tento dokument o více než padesáti odstínech zatracené normalizační šedi, struktura díla je rozkolísaná a fakta ne-li neobjevná, pak celkem známá, důležitější je ale osobitý autorský a potřebný pohled na věc. Každý příspěvek k nezapomínání se počítá. 90%. ()
Stateční folkaři si udělali medailonek. Všechna čest jim, mě by ale daleko víc bavil dokument zahrnující disidenty napříč celým uměleckým spektrem (hlavně tím filmovým). ()
Skoro tri hodiny kecani o nicem, dojima me, jak tolik let po revoluci si jeste nekolik tzv. disidentu mysli, ze jsou narodni hrdinove... Doba socialismu u nas me zajima, v tomto dokumentu se ovsem clovek nic noveho nedozvi. ()
Koncepčně neujasněné, od tématu X se odběhne k tématu Y, aby se po jisté době uskutečnil návrat k X, to vše zdůrazněno dokonce i tím, že některé výpovědi se doslova opakují (např. Daniel Kroupa v 1. a 3. části), k tomu spousta historek bez pointy a navrch eticky problematická účast Pavla Landovského, ze které si divák bude víc než nikterak objevný obsah jeho krátkých promluv pamatovat jejich formu ovlivněnou zdravotním stavem... Téma cyklu má v sobě určitě větší potenciál. -------- V titulcích (všech tří dílů) seriálu uvedeno: rok výroby 2014. ()
Název a anotace je trochu zavádějící. Mertův dokument je ve srovnání s jinými na podobné téma dost poctivý, nedává jednoznačné výklady, naopak nutí nás o obrazech a vyřčeném přemýšlet. Jen místo o široké vrstvě vypráví o těch významných, především o písničkářích, je jejich obhajobou, neb zlí jazykové tvrdí, že kolaborovali. Myslím si, že se obhajovat nemusí. Nicméně dokument vyvolává otázky, kdo je a kdo není morální, jaké jsou možnosti toho, kdo není umělec ani manichejský magor, jaký je význam disidentů, kdo patří do šedé zóny. Líbilo se mi vyjádření J. Nohavici, že šedá zóna není šedá, a že je (byla) hodně barevná. Takže to nejsou významní, obdarovaní lidé v popředí, ale naopak ti obyčejní. Ti se ale jen hodí pro masové scény z Václaváku, pro vynesení těch důležitých nahoru, pak už se zase mění na Hřebejkova pohrdaná rudohnědá prasata. Disidenti se deklarovali jako morální předvoj, budiž, a my jsme je i tak možná brali. Mají právo vinit lidi z kolaborace za to, že veřejně nevystoupili proti minulému režimu a odsuzovat za to, že se nestali součástí elity, která si myslí, že ona jediná způsobila pád minulého režimu? Jsou disidenti špatným svědomím těm obyčejným? Nejsou naopak ti obyčejní špatným svědomím disidentům, protože selhali v okamžiku, když se domnívali, že zvítězili? ()
Taková skrumáž. Dobový záběry se střídaj s mluvícími hlavami - vybíranými podle bůhví jakýho klíče. To mi zprvu přišlo nejproblematičtější: rozjedou to čeští folkáči, ale pak se tam začnou objevovat i disidenti, lidi z pomezi (tj. tý "šedý zóny"), i lidi, který byli v KSČ (Goldflam). Trochu chaos, nestrukturovaná hmota. A k těm folkáčům - je zajímavý, že se k nim řadí jak špičkový umělecký osobnosti (Merta, Nohavica), tak diletanti (Hutka, Lutka, Vokatá). Summa: jsou tam zajímavý momenty, ale celkově je to spíš průměrná záležitost. Typický Merta: jeho dílo je třeba těžce prosívat a oddělovat zrno (alba Bití rublem, Malostranská beseda plus jednotlivý songy z několika dalších alb) od plev. S tím dokumentem se to má podobně. ()