Reklama

Reklama

Satirický pohled na vývoj Německa v první polovině 20. století vypráví příběh dvou spolužáků Bruna a Hanse. Zatímco pilný Hans musí pro svou kariéru tvrdě pracovat, veselý a bezstarostný Bruno životem lehce proplouvá. Během dvacátých let Bruno rychle zbohatne díky obchodování s akciemi, zatímco Hans si musí na své studium vydělávat prodejem novin. Po uchopení moci nacisty udělá Bruno rychlou politickou kariéru, když vydělá zejména na vyvlastnění majetku židovského obyvatelstva. Po pádu třetí říše se Bruno rychle přizpůsobí nové době a bohatne díky obchodování na černých trzích. Hans má ve stejné době veliké problémy uživit vlastní rodinu. V době německého hospodářského zázraku se Bruno etabluje jako vážený obchodník. Když novinář Hans zveřejní informativní článek o kariéře svého dávného kamaráda, je Bruno rozčílen. Rozhodne se Hanse vyhledat v redakci a zastrašit ho. (Indyi)

(více)

Recenze (10)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Pamatuju si tě vyššího.“ - „Trochu jsem se zmenšil.“ - „To nevadí. Velcí muži dnes nejsou příjemní.“ Vítkovi ještě jednou děkuju za výborný tip, snad si tento snímek užil jakožto svědomitý a uvědomělý pracující člověk stejně jako já…ale přímo k filmu. My, zázračné děti jsou opravdu příjemnou tragikomedií. A zdařile představují, jak se dá na smutnou historii jednoho národa pohlížet s odzbrojujícím nadhledem, vkusnou satirou a lehkou ironií. A je jen dobře, že občasné „přerušování“ projekce (sloužící k přeskakování časových úseků) v podobě doprovodné dvojice je se svým komentářem také zábavné („Co člověk nemá v hlavě, musí mít v nohách!“). A romantika je úsměvná a nevtíravá. Jakože hlavnímu páru snad ani nelze nefandit, Hans je sympatický „kluk odvedle“, Kirsten zas živelná ženská do nepohody. Salvy smíchu se u sledování tohoto filmu sice nekonaly, ale bavil jsem se a skoro mi až přišlo líto, že film utekl tak rychle. Hodnotím silnými 4*. „Erotika v novém Rusku.“ - „Hm, to mi sem položila.“ - „Je pro komunismus?!“ - „Ne, spíš pro tu erotiku.“ ()

classic 

všechny recenze uživatele

Veľmi dobrý nemecký, účinný, excelentný SATIRICKÝ film, ktorý videlo veľmi málo filmových užívateľov, k tomu si ešte vydeľme 6 krát menej hodnotení, a nebyť pravidelného čítania, nemenovaného filmového časopisu, tak ani ja by som sa nemusel dozvedieť o tomto diamantovom skvoste, aký nemá v kinematografii obdoby. Mapuje nemecké dejiny, v rozmedzí 40. rokov, od roku 1913, cez nástup nacistov k moci, až po 50. roky, keď si poslušne prezliekli kabáty, a všetci sa tvárili : „Ja nič, ja muzikant” . Sledujem dvoch spolužiakov zo školy : Hansa a Bruna, jeden sa zaraďuje k typom ľudí, ktorí nepodľahli klamlivo tejto šialenej ideológii, druhý, naopak, stelesňuje - extrémne zlý príklad, keď sa s veľkým zápalom podieľa na všetkom, čo slúži k dobrej nálade - Führera. Obaja sa pravidelne stretávajú, ale ako je to už teraz známe, na opačných stranách barikády, obidvaja majú rôzne priateľky, Hans sa najprv zoznámi s peknou blondínkou Verou von Lieven, ktorá ale pôjde na väčší čas do švajčiarskych kúpeľov, z čoho sa láska začína pomaly vytrácať, aby sa dal na maškarnom plese, do reči, s jednou šarmantnou Dánkou Kirsten, s ktorou to bude ťahať, už na veky vekov. Bruno sa pohybuje v takej spoločnosti, aký je On sám typom. Brilantný filmový zážitok sľubuje, už samotný spôsob nakrúcania, t. j. - výsledného filmového diela, keď ma snímkom sprevádzajú dvaja muzikáloví nadšenci, ktorí spievajú nádherné satirické piesne, a snímok parádne odsýpa. Brutálne krásna SATIRA na HITLERA, zreje ako víno, vlastne, títo nemeckí tvorcovia, na čele s režisérom Hoffmannom, splácajú akýsi DLH, voči celému SVETU, lebo neberú si servítku pred ústa, sú priamočiari, odvážni, neboja sa riskovať, a je to takmer GENIÁLNE !!! Tento nemecký diamantový film, by som s NOBLESOU PRIRADIL, vôbec k ich - úplne najviac najdôležitejším filmom v HISTÓRII, lebo jeden z mála, prednáša unikátne POSOLSTVO, aké som chcel vždy vidieť. A najlepšie z pohľadu hlavných aktérov. Režisérovi TLIESKAM - 5 minút v kuse - za štýl a odvahu, ako nakrútil tento vysnený film, aký som si predstavoval vo svojich snoch. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tomuhle říkám filmová procházka napříč dějinami daného národu posledního půlstoletí! (Posledního tedy z pohledu roku vzniku filmu...) Tohle je konečně pořádná tvůrčí invence! Němečtí tvůrci velice překvapili, takovou poměrně ostrou satiru bych krátkých 13 let po válce nečekal, dělající si navíc frašku nejen z nedávné minulosti, ale v závěrečné písničce i tehdejší současnosti (konflikt studené války včetně napůl rozděleného Berlínu). Originální podání osudů několika lidí na rozmezí 1913 – 1958 způsobilo, že si Hoffmannovu tragikomedii budu spojovat nejen s příběhy dvou spolužáků odlišných charakterů (poctivý bídák střídající s neustále se měnícími poměry zaměstnání i bydliště, verzus převlekač kabátů s výhodnou pozicí napříč všemi režimy i dlouho po válce), ale i s ještě jednou další dvojicí mužíků - tentokrát jakýchsi kabaretiérů. Nepodařilo se mi sice přesně vypátrat její jména, ale po formální stránce hrají důležitou roli, když vstupují do dění s promítaním celého příběhu jakoby divákům na plátno a přerušují děj poutavými písničkami či scénkami směřujícími k ironickému výkladu historie. Film má z pohledu vyprávění i slabší místa, zejména během dění v 20.-30. letech, když se na delší dobu překlopí čistě do romantického žánru, ale jako celek za ten překvapivý výsledek hodnotím plnou palbou. 85% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Už štýl rozprávania tohto príbehu ( podľa rovnomenného satirického románu Huga Hartunga ) kde dvaja kabaretiéri vtipným slovom a pesničkami pred plátnom odhaľujú životné osudy dvoch bývalých spolužiakov je originálny. Začínajú v roku 1918 kedy sa končila jedna etapa nemeckých dejín a končia niekedy v súčasnosti ( 1958 ). Toto komplikované obdobie nemeckých dejín zobrazil režisér Kurt Hoffmann s nevídanou noblesou, ostrovtipom a pichajúcou satirou. Nedáva si servítku pred zosmiešňovaním nacistických pohlavárov, ale nerobí to samoúčelne a prvoplánovite. Taktiež sa nezastavuje ani pred povojnovou atmosférou a berie si na mušku novorodiaci životný štýl porazenej mocnosti. Príbeh je v podstate jednoduchý. Dvaja spolužiaci, kamaráti, sa postupne od seba vzďaľujú, lebo ich politické zmýšľania sa diametrálne odlišujú. Na jednej strane je to sympatický muž Hans ( Hansjörg Felmy ), ktorý nechce byť súčasťou fašistickej mašinérie, chce sa oženiť, mať rodinu a prácu. Na druhej strane barikády stojí ambiciózny, autoritatívny muž Bruno ( Robert Graf ), ktorého nenávisť k iným rasám nájde živnú pôdu vo fuhrerovej filozofii a aktívne sa podiela na jej živote. Strety oboch mužov sú ozdobou filmu. Záverečné zjednodušené vyvrcholenie ( ale hodné dokonalej satiry ) je napokon zadosťučinením a dokonale zapadá do celej stavby príbehu. Prvý komentár. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Celým filmom sa nesie úvodná myšlienka. „Tento príbeh je vymyslený. Prípadná podobnosť so skutočnými osobami je úmyselná.“ Táto filmová metafora nesie humanistickú myšlienku, kritiku nacizmu a všetkého čo s tým súvisí. Ale objavuje sa aj po vojne v podmienkach novej krajiny Nemeckej spolkovej republike. Od začiatku som čakal na komediálne ladený film, ale on nebol komédiou ani náhodou. Ukazuje nám pozvoľna vývoj v krajine od prvej svetovej vojny cez hospodársku krízu k druhej svetovej vojne a potom až k nemeckému zázraku. Ale tu je aj zrod Hitlera a 9.11.1923 nemal byť významný kvôli operácii slepého čreva ale v ten deň prebehol tzv. Pivný puč (neúspešný pokus o nacistický prevrat). Všetky nasledujúce otázky vo vývoji Nemecka už boli hlboko pravdivé (židovská otázka, nacistický teror, začiatok vojny). Na jednej strane máme odvážny odpor voči tomuto narastajúcemu nacistickému šialenstvu v podobe Hoffmanna a na druhej je chameleón Bruna, ktorý nemal problém sa orientovať v Hitlerovej ére, ale ani v kontinuite fašistických tradícii v povojnovom Nemecku a aj inde vo svete (Argentína...). A čo nám film dáva do vienka? Rozlišovať Nemcov na dobrých a zlých by bolo veľmi jednoduché, ale keď si odmyslíme konkrétne osoby, pokojne môžeme sociálno- kritické zhodnotenie 50tych rokov preniesť do hociktorej krajiny v Európe (aj do Československa). ()

Galerie (15)

Reklama

Reklama