Europa Europa
Europa Europa
Europa Europa
Európa Európa
Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Paul HenggeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Marco Hofschneider, Julie Delpy, René Hofschneider, André Wilms, Andrzej Mastalerz, Hanns Zischler, Norbert Schwarz, Halina Łabonarska, Artur Barciś (více)Obsahy(1)
Bezmála „švejkovský“, místy až bizarní příběh židovského mladíka, který musí před celým světem zapírat svou totožnost, se odehrává na řadě míst Evropy a odhaluje v celé hrůze nesmyslnost lidské netolerance, fanatismu, a války vůbec podle autobiografického románu S. Perela.
Salomon Perel se příliš neliší od svých součastníků, vlivem bouřlivé válečné doby jeho životní cesty dostávají nečekaný spád. Nejdříve s rodiči patřícími k německo-židovské komunitě utíká před hrozbami nacistů, pak se za letního táborového soustředění sám stává podezřelým politickým živlem. Po nečekaném útočném vpádu Němců na polské a ruské území je jejich zajatcem a tlumočníkem. Ironií osudu se ocitá v centru německé říše, kde prožívá první milostné vzplanutí k mladé Němce, ale vzápětí pocítí na vlastní kůži život obyvatel židovského gheta... (pstp)
(více)Recenze (150)
Oscar 1 nominace: Scénář - A ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,575,738║Tržby Celosvetovo $6,800,000║ ()
Scénář: Agnieszka Holland .. Skvělá učebnice. Hlavně polského utrpení. ___ Agnieszka Holland se uměla silných knih (žid v polovojenské mládežnické organizaci NSDAP) pořádně chytit, tak snad jí to s našimi Mloky vyjde také. ()
Nejzajímavější na tom všem je, že normálně bych psala o neuvěřitelnosti a nereálnosti celého příběhu, jak mohl někdo takový scénář vymyslet a on to nikdo nevymyslel, není to nereálné ani neuvěřitelné, byl to sám skutečný život. Ale zoufalá snaha o přežití píše právě takové příběhy jako byl například tenhle o jednom židovském chlapci Solomonovi. V jednom citátu se píše :"Máš tolik životů, kolik chceš a víc, dokonce i ty, které nechceš." A já viděla příběh, který tato slova jen potvrzují s tím rozdílem, že Solomon chtěl jen jeden život, ten svůj. Určitě doporučuji a Agnieszka Holland se tímto filmem dostala určitě do popředí mého zorného pole. ()
Výborný snímek s hošíkovi, co byl žid a studoval školu "hitlerjugend". Agnieszka Hollandová prostě umí točit výborné snímky a tohle je jeden z nich! ()
Film o židovi, který se stává komunistou i dobrým Němcem. Pravdivý příběh Salomona Perela o jednom neskutečném životě. Agnieszka Holland zde nepopiratelně prokázala režisérské kvality. ()
Miluji filmy o ideologiích. A pak taky ty o strachu, vzdoru a síle. A tento... tento, páni, stojí za to vidět. Smutný příběh o tom, co dělá ideologii ideologií, o jejich vzájemném střetu, rozčarování, počátku konce "Věku ideologií" či o tom, co dokáže zcestná idea udělat s obyčejnými lidmi. Film, který ukazuje, že německý voják/sovětský komsomolec/jiný týpek automaticky nemusí být do_morku_kosti_prohnilý_tyran, ale že v civilním životě může jít o mnohdy dobrého souseda, milujícího manžela atd. Snímek, který tímto však nijak nesnižuje zvěrstva holocausta či války; ba právě naopak - tímto toto zvěrstvo ukazuje v celé své šíři a hloubce. Shrnuto a podtrženo: výtečný film + vynikající hudba Zbygniewa Preisnera. ()
Dobrý kousek. Sice mohl být dramatičtější a odvážnější, ale i tak se na něj dobře kouká. Není to žádný objevný zázrak, ale "jen" trochu jiný pohled na holocaust, který určitě neurazí a má co říct. 70% ()
V jednom z komentářů je hrdina snímku Sally přirovnáván k Forrestu Gumpovi, který se rozhoduje zkratkovitě a ve všech ohledech špatně. Osobně soudím, že kdyby se rozhodoval špatně, jeho život se bude ubírat podstatně temnějšími uličkami a záhy skončí. Vzpomínám si na sérii dokumentárních filmů Zapomenuté transporty do..., které přibližovaly osudy hrstky přeživších Židů z koncentračních táborů. Prakticky každý z nich prožil příběh, který by stál za zfilmování a je stěží uvěřitelný - kdyby to nebyla pravda. O těch milionech, kteří štěstí neměli a nedokázali se ve zlomku vteřiny rozhodnout, do které řady nastoupit nebo kdy zvednout ruku, se zkrátka filmy netočí. Sally projevil velkou dávku duchapřítomnosti a statečnosti, ale vedle toho musel mít taky obrovské štěstí. Vzpomínám si na příběh německého židovského emigranta z Paříže, kam vstoupila vítězná německá armáda. Začaly první šťáry a onen mladík se pod heslem pod svícnem bývá největší tma s neuvěřitelnou drzostí v náborové kanceláři přihlásil do jednotek SS. Narozdíl od milionů jiných příslušníků své církve válku přežil, když si odkroutil několik let v elitních jednotkách SS v Norsku. S Angieszkou Holland mám zkušenost, že její režie mě do nějakých nadoblačných výšin nikdy nedostane, na druhou stranu točí spolehlivě a navíc, což je asi její největší přednost, má cit pro výběr atraktivní látky. Samozřejmě, jakkoliv vychází film z osudů skutečného hrdiny, scénárista si mohl v rámci zatraktivnění filmového vyprávění jeho zážitky trochu vylepšit, ale i tak jde o mimořádně zajímavý počin, který hodně vypovídá o tehdejší šílené době a antisemitismu (nejen) v německé společnosti. Celkový dojem: 75 %. ()
Už v úvodu, kde zazněl můj nejoblíbenější valčík Na krásném modrém Dunaji, jsem vytušil, že tenhle film se mi bude líbit. A taky že ano. Navíc Evropa, Evropa na nic nečekala a hned v prvních 10 minutách přišla tragédie, která odstartovala tento neskutečný příběh Salomona Perela. Bylo více než zajímavé sledovat přesuny hlavního hrdiny z Německa přes zrovna zaniknuvší Polsko do Ruska, tam a nazpátek a hlavně perfektní schopnost Salomona se z každé nepříznivé situace vykecat. A tak ho chvíli převychovávali Rusové, pak zase Němci a já si stále říkal, kde pořád bere to štěstí (samozřejmě v neštěstí) a jak je možné, že ho tolik neuvěřitelných náhod dokázalo zachránit. A to je právě jediný problém tohoto filmu. Jejich tam tolik, že i když byl prý inspirován knihou napsané podle skutečné události (na konci vidíme i pravého Salomona Perela), dikákovi (nebo alespoň mně) se to prostě nějak nezdá. Proto "jen" ty 4*, jinak jsem byl moc spokojen a některé scény mě i pobavily (ať už to byl taneček 2 dikátorů, braní Žida jako vzor pravého árijce, nebo "obsazení" nepřátelské pozice). "Jezte správně s vidličkou a nožem. Nůž do pravé ruky, vidličku do levé. Žádné mlaskání! Žádné drobení! Mějte úctu k německému chlebu!" ()
Příběh, který si možná nezamilujete, ale určitě ho nezapomenete. Mě se vryl do paměti i díky hereckým výkonů. mladičké Julie Delpy a Marco Hofschneidera, který si ve filmu zahral i se svým bratrem. Agnieszka si umí vybrat téma i dobré scénaristy, má výborný pozorovací talent, umí se vcítit do postavy a krásně vykreslí atmosféru. A je jedno, jestli se přenese do druhé světové války ať už na bitevní pole nebo do kanálu či do Prahy 60. let. Podobně jako Mates Hradecky - viděla jsem třikát a určitě neodolám a podívám se znovu. Tentokrát je tu fundovaný popis k filmu, který se dá bez obav přečíst - letní filmová škola nikdy nezklame. ()
"Svoj príbeh nesmieš nikomu rozprávať, nikto by ti neveril..." Áno, príbeh je úžasný aj takéto príbehy písal život a napísal ich tisíce. Vždy hovorím, že 2. svet.vojna - hotová studňa na filmy. Výborne je zobrazená tá tenká deliaca čiara medzi dvoma ideológiami - fašizmom a komunizmom. Asi sám hlavný hrdina to nechápal, chcel len prežiť. Scéna z kostola, kde Poliaci márne prosia Boha v modlitbe, aby im zoslal z neba cukríky je úžasná. Boh to nedokázal, ale súdruh Stalin, to je iný level...Nechtene humorných scén je tu viac a najviac ma pobavil výklad učiteľa na tému - "Ako poznáme Žida". Nemecká strana je tu vykreslená pomerne dobre, je to zmes chorých , ale i dobrých ľudí a tak to má byť. A. Holland natočila výborný film, ktorý ma upútal a nemám nič zásadné, čo by som filmu vytkol. Akurát ten obraz na Čt art som čakal kvalitnejší, aj vzhľadom na rok výroby 1990, čo zas nie je tak starý film. 80%. ()
Ještě nikdy jsem (snad kromě nějakého porna) neviděl film, který by se celou dobu tak šíleně točil okolo přirození hlavního hrdiny. Tedy obřezaného přirození hlavního hrdiny. On je totiž žid a to za 2. světové války rozhodně nebyla žádná výhoda. Jenže on naštěstí i nějakou tu výhodu má. Je trilingvidní a pokud se tedy na světlo nedostane jeho přirození, dokáže se ze všeho vykecat. A že se mu to opravdu daří. Několikrát přebíhá z ruské strany na tu německou a zase zpátky a i přes důkladnou ideologickou masáž na obou stranách (na rozdíl od ostatních) u něj stejně vždy vítězí ten nejpřirozenější lidský pud - přežít. Hodně se mi líbilo především to, že se ve filmu pokaždé mluví originálním jazykem. Pokud se děj odehrává v Německu, tak německy, pokud v Rusku, tak rusky a ne jako v obdobných amerických filmech, kde ať se děj odehrává třeba v Japonsku, stejně všichni mluví plynulou angličtinou. Všechno je to navíc slušně natočeno a z "Evropy, Evropy" se tak pro mě stává další film, který by rozhodně neměl chybět ve filmotéce každého filmového fajnšmekra. ()
Když jsem to viděl před lety (od druhé poloviny) na Čt, byl jsem uchvácen a zároveň šokován. Nyní jsem film viděl celý a je škoda, že okamžik prvního dojmu už byl pryč. I tak ale na mne působila neskutečná síla filmu, který patří k řadě těch co obžalovávají nacismus... Škoda, že my nemáme svojí Agnieszku... Dokonce i našeho Palacha musela točit ona! Je až neskutečné, čím si musel projít hlavní hrdina a jakou měl místy kliku, že přežil. Když si něco přečtete o koncentračních táborech, o holocaustu od přeživších - zjistíte, že i oni většinou vděčí za své životy náhodám, někdy opravdu malinkým. Ale i ty často stačily k tomu, aby se někdo z rodiny zachránil a to často jako jediný. Já si celý snímek kladl otázku jinou. Byl hlavní hrdina ve svém věku tak naivní, že vždy přijal učení zrovna té vítězné strany a nebo to byly jen mimikry nutné k přežití? Doteď v tom nemám jasno. Na začátku snímku má hrdina pochyby co je správné. Na konci už bez skrupulí podstupuje nacistické rituály a to při vědomí co se děje v ghetu... Přesto se mu těžko bodá bajonetem do figuríny s židovskou hvězdou a nerad poslouchá projevy o Židech jako o hmyzu... Ve snímku je krásně vidět ten podivný válečný zmatek, v jehož středu bylo právě Polsko. Jednou si jej Němci dělí s Rusem aby posléze na Rusa spojence podle zaútočili... Uprostřed toho všeho prchající a umírající civilisté a Židé. Jen ti co měli možnost odjet do Ameriky zavčasu se zachránili... Leckdo prchal z Německa kde vše začlo do okolních zemí: Polska, Francie, Belgie, Holandska i na východ v dobré víře, že až tam hnědý mor nedosáhne... Bohužel v prvních letech války byla válečná štěstěna nakloněna Hitlerovy a v nepřipravené a podvedené Evropě padala jedna země za druhou... Pak už nebylo jak utéci a nebylo skoro ani kam... Než se karta obrátila stačila zrůdná nacistická ideologie skoro zcela vyřešit ,,židovskou otázku''. Báchorce o přesídlení Židů na Madagaskar nebo na východ už v roce 1944 nemohl (nebo nechtěl) věřit nikdo... Válečných scén ve filmu tam moc není a ani nejsou nijak potřebné a pro děj podstatné. Co mne ale v závěru mírně nakrklo bylo bombardování budovy policie moderním transportním čtyřmotorákem C130 Hercules... To neodpouštím. Jinak se ale jedná o skvělý film, který doporučuji vidět. Je až neuvěřitelné, že toto někomu mohlo ve skutečnosti přihodit !!! 4 vejce máčená v solené vodě. * * * * ()
Ideologie je nemoc a fundamentální náboženství je nemoc a Evropa je zřejmě ještě dlouho nevyléčitelně tím vším nemocná. Dovedně vedený příběh, který je přes všechny zobrazované absurdity zcela uvěřitelný. Na jeho pozadí humorně, dramaticky a tragicky současně autoři vykreslují zhoubnost všeho, čeho se lidé a národy chytají, když je nedostatek víry v sebe zažene hledat autoritu v něčem vznešeném vyšším. Vznešené vyšší vždycky skončí jako hnus na dně kanálu, ať se tomu říká jakkoliv. ()
Nebýt producenty vynuceného změněného závěru, bylo by to za pět hvězdiček. ()
Krásna ukážka toho, ako si možno v ťažkých časoch všeobecnej šialenosti, keď skoro všetci okolo nás sú blázni a fanatickí magori, zachrániť život praktizovaním obyčajnej Švejkoviny. Na to skrátka neexistuje žiadna obrana. Jednoducho pritakať každému, ale myslieť si a konať po svojom. Tiež o tom, ako za istých okolností nemať predkožku môže byť ten najväčší problém... Na chlapca sa nemožno hnevať, treba ho len vyznamenať, mal najviac rozumu zo všetkých. Jeho životné cestičky sú možno na hrane uveriteľnosti, ale zas prečo nie?... Hrať sa na hrdinu vo vojne nemá význam, jediné čo tým jednotlivec dosiahne je jeho smrť, ktorá väčšinu aj tak neovplyvní. Presne ako u toho poľského chlapca, ktorý sa snažil utiecť a skončil pod autom. Zaujímavý film, na ktorý sa dobre pozerá a ktorý toho aj veľa povie. 75/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. ()
Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). ()
Téměř pohádkový příběh z nepohádkové doby o neskutečném pudu sebezáchovy, který dovedl mladého Žida z Německa přes ruského komsomolce do řad členů HJ. ()
Nebyť faktu, že ide o sfilmovaný skutočný životný príbeh nemecko-poľského Žida Sallyho, divák by neveril, že niekto mohol takýmto spôsobom za vojny prežívať. Chvíľami som mal dojem, že ide o európskeho inteligentnejšieho a mladšieho Forresta Gumpa, ktorý bol raz tam a inokedy inde a stretával rôzne osobnosti, pričom neustále musel hrať veľmi nebezpečnú hru o vlastný život. Hollandovej film akoby redefinoval pojem hrdina, pričom sám divák si pri sledovaní Sallyho rozhodnutí v tých najťažších chvíľach uvedomuje, že zrejme by sa zachoval presne tak isto. Je vôbec možné, ak je vám život drahý, uvažovať inak? Existuje snáď nejaká vyššia morálna moc, ktorá by takéto správanie dokázala odsúdiť? Ak by sa o to snažili nejakí politici či sudcovia z tepla vlastných kancelárií, pôsobilo by to groteskne. ()