poster

Jánošík - Pravdivá historie

  • Polsko

    Janosik - Prawdziwa historia

  • slovenský

    Jánošík - Pravdivá história

  • anglický

    Janosik: A True Story

Historický / Drama / Romantický / Válečný

Polsko / Slovensko / Česko, 2009, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • klerik
    ****

    Tak v prvom rade, akákoľvek Prawdziwa historia či True Story je tu úplne zbytočne. Opäť raz ide o takmer klasickú (aj keď trochu inú ako sme zvyknutí) povesť, vrátane rozdávania dukátov chudobným... V podstate som však rád, pretože národní hrdinovia by mali ostať hrdinami a je zbytočne z nich robiť krvilačných zabijakov. Film je poňatý dosť intímne a naturalisticky, na čo sme pri "našej" produkcii zvyknutí, ale tentoraz je tam nahota často okato prvoplánovane. Stávka na jednoduchý, líneárny (aj keď trošku pridlhý) dej, bola správna a oproti potácajúcej sa BATHORY tu vidno radosť z rozprávania príbehu (či jednotlivých mikropríbehov). Postavy sú všetky do jednej skvelo obsadené - chlapčenský úsmev ako aj chlapské zazeranie Václava Jiráčka je prekvapivo účinné, aj keď najprv to vyzerá, že hlavnou postavou je Ivan Martinka. Napriek týmto dvom však filmu kraľuje vedľajšia postava Michala Zebrowskeho... Trošku mi vadilo zopár "jakubiskovských" romanticko-surrealistických scén, ale boli tam nevyhnutné, aby tá posledná pojednávajúca o spravodlivosti a bohu vyznela takmer oscarovo. Ak akceptujeme klasický "československý" prístup k akčným scénam a súbojom (nie su zlé, ale kamera zaznamenáva boj, nie choreografiu), tak nám vychádza príjemný (ale aj krvavý) európsky historicko-dobrodružný film plný folklóru a krásnej prírody, ktorý je poňatý ako trochu iný pohľad na národného hrdinu. Nášho hrdinu. Ja dávam štyri subjektívne hviezdy, ktoré su pre mňa ako Slováka predsa len niečim viac ako objektívnych 70%...(13.9.2009)

  • Falko
    ***

    Od slova do slova suhlasim s Pomovym komentarom. S odretymi usami davam 3 hviezdicky, skor sa teda zdrziavam pri 50-tich %. Taktiez som v zavere myslel na STATOCNE SRDCE (1995) s Melom Gibsonom, ale to sa s tym filmom vobec neda porovnat aj napriek tomu, ze Janosikova smrt bola taktiez drsna avsak chybali mi tam tie emocie, ktorym strasne pomohla ta smutna Hornerova hudba. Uplne by stacilo, ak by film trval nejakych 90 minut, lebo tato 130 minutova dlzka je vrazedna. _________ Václav Jiráček - (Jánošík) +++ Ivan Martinka - (Tomáš Uhorčík) +++ Michał Żebrowski - (Turjag Huncaga) +++ Sarah Zoe Canner - (Barbora) +++ Marián Labuda - (Krištof Ugronovič) +++ Tatiana Pauhofová - (Anička) +++ Gabriela Bírová - (Katka) +++ Richard Krajčo - (Chliastakov) +++(31.3.2012)

  • tron
    ***

    „Príď o rok. To už budem mŕtvy. Aspoň uvidíš, aké je to mizerné remeslo.“ Neviem, či JÁNOŠÍK – PRAVDIVÁ HISTÓRIA trhol nejaký svetový rekord (medzi prvou a poslednou klapkou bolo sedem rokov). Jedno ale viem. Že je výsledkom príjemná, zručne nakrútená a troška huncútska „stávka na istotu“, ktorá vás sklame len ak sa necháte oklamať zavádzajúcou reklamou, avizujúcu akčný veľkofilm s Táňou Pauhofovou a Mariánom Labudom (okrem niekoľkých výstrelov sa na 2 minúty mihne Pauhofová a na tri Labuda). Snímke dominuje krásna príroda, sympatické herecké obsadenie (Jiráček, Martinka, Zebrowski) a hŕstka surových výjavov (cikáčik). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/cesko-slovenske/156-janosik-pravdiva-historia-60- Dom kultúry Javorina Stará Turá 2009(13.11.2009)

  • sportovec
    ****

    Ženská kinematografie, plně zrcadlící svébytné ženské vidění světa, tedy to, po čem feminističtí mužové odedávna volali a upozorňovali na jeho nezastupitelnost, je dnes tu a má se čile - pro někoho snad až příliš - k světu. Před jejím pohledem nezůstávají nedotčeny ani „nejposvátnější“ tvrze tradičního patriarchalismu, k nimž nepochybně patří i jánošíkovské téma. Pro Slováky musí být vnímání a osvojování výsledku práce polského ženského režisérského tandemu o to nesnadnější, že je uchopen opravdu středoevropsky. A tak klíčovou úlohu národního hrdiny hraje Čech Václav Jiráček, jeho první lásku v Česku působící Slovenka Táňa Pauhofová, slovenské ženy mj. ztělesňují - nutno říci, že skvěle - přední polské herečky Maja Ostaszewska, Katarzyna Hermanová či Danuta Szaflarska, mezi herci se objevuje i český rocker Richard Krajčo a polský "superman" známý z filmů polského národního bájesloví Michal Zebrowski. Středoevropský čtyřúhelník dotváří i čtyřjazyčný dabing, s nímž je film uváděn do kin členských zemí Visegrádské čtyřky. V této souvislosti se logicky nabízí srovnání s klasickou slovenskou verzí Pala Bielika. Z tohoto hlediska obstojí výstup polského filmařského feminismu víc než dobře a současně zpětně pozitivně zhodnocuje dnes již klasický Bielikův koncept. Ve slovenském případě vítězí obsahově i v pojetí legenda nad sporou skutečností, která přesto do filmu vniká a sošnému – výbornému – Kuchtovu Jánošíkovi propůjčuje řadu zlidšťujících prvků. V polském případě zůstává hlavní osou sporá realita, která se neobejde bez folklórních prvků důsledně slovenských, ale pro oživení i doplnění děje využívá v mnohém rovněž prvky legendy. Odlišnosti ve výchozí optice mužského a ženského vidění přesto – soudím, že k prospěchu věci - zůstávají. Podobně jako v naprosto odlišném – rovněž feministickém – filmu CHARLOTTA GREYOVÁ do popředí vystupují intimní momenty a duchovní i obyčejový svět rustikální společnosti jánošíkovské doby. Asi víc, než režisérky i scénáristka Eva Borušovičová (narozena 1970 v západoslovenské Levici, ale národností Češka), mj. rovněž filmová režisérka a slovenský vklad do společného projektu, chtěly, pronikla do tohoto JÁNOŠÍKA poetika cyklického venkovského roku pozdního feudalismu, upomínající pro změnu na klasické dílo české spisovatelky česko-slovenské vzájemnosti Boženy Němcové BABIČKA. Zhruba v polovině filmu toto vidění téměř rozbíjí jánošíkovský příběh a relativizuje jinak pozoruhodný a až monumentálně působící trojautorský rukopis díla. Silným momentem je naopak výrok další klíčové postavy filmu Barbory, Jánošíkova pozdě nalezeného, avšak nenaplněného smyslu i výhledu dalšího života, ve výtečném podání Sarah Zoe Cannerové, začínajícího talentu zřejmě americké kinematografie hraného filmu, že je farářskou dceru neúměrně vysokého vzrůstu oproti sporým, nevysokým mužům Terchové a jejího okolí i celého údolí říčky Varinky, v níž tento severoslovenský městys leží. Tato věta vlastně legitimuje Jiráčkovu nominaci pro hlavní roli filmu a dále zpozemšťuje jánošíkovský mýtus. Oč více je na pověsti a folklóru založena větší část filmu, o to kronikářštěji vyznívá jeho závěr, který jde až do posledního naturalistického detailu. Ale ani tady, ani v intimních scénách, které rozhodně nejsou páteří filmu, jak tvrdí někteří recenzenti, nepřekračují autorky hranice vkusu a nejen ženské cudnosti a taktu. O to jednoznačněji a drtivěji vyznívá základní rovina filmu, kterou zahrnuje i Bielikův pohled, totiž jánošíkovský pocit nezvratného, osudového kroku, který se nikdy neměl stát, kroku, který smysl život nejenže nedává, ale naopak odnímá, kroku, který vede k zákonitému hrůznému předčasnému konci života. Jiráčkův Jánošík je v závěru filmu zlomený, fyzicky vyřízený muž, ztýraný právem útrpným, jak také lze eufemisticky nazvat institucionalizované brutální mučení, pro nějž je popravní exekuce vlastně vysvobozením, jak mu během blouznění našeptává lidová léčitelka, stoletá „krstná stará mama“. Slovenskému, ale i českému a středoevropskému divákovi se tak uzavírá jánošíkovský trojúhelník: po sošném bielikovském Kuchtovi a laskavě vlídném a odlehčeném poněkud letitějším – z tohoto tria herecky určitě nejsilnějším - jedinečném krónerovském Pachovi z podtatranských Hýb přichází jinošský a nejvíc pozemský jiráčkovský Jánošík, herecky především vděčná tvárná hmota v rukou svých feministických stvořitelek. Nezdá se, že by tím měl jánošíkovský mýtus utrpět. Spíše naopak. Hrdina zůstává legendou, která je v Boruševičové dikci realističtější, než by se mohlo zdát, ale současně i postavou z masa a kostí a také symbolem, naznačujícím, že slovenská společnost postupně – rychle – dozrává do svého svébytného evropského tvaru. Jen budoucnost dále doloží či naopak vyvrátí možnou nadčasovost tohoto pozoruhodného díla.(19.9.2009)

  • teutates
    **

    Pravda je taká, že novodobý Jánošík je chaotické prevedenie, v ktorom dokonca stráca čaro svojej legendy... nič len 2 hod. kecov, uponáhľaného strihania a bezduchého prevedenia... hrozne som sa nudil a taktiež ma dané prevedenie mrzí, fakt neviem čo by som tuna vyzdvihol... snaď len krásnu Slovenskú prírodu + Jiráček síce sympaťák, ale tuna nemal čo ponúknuť. Ukážka (ba dokonca urážka) toho ako sa z legendy stane len slaboduchý príbeh... 3-4/10(20.1.2010)

  • - Rudolf Biermann, ktorý bol prvým producentom filmu Jánošik, po roku 2003 úplne nevypadol. Podieľal sa na nej aj pri dokončení, ale tu už bol menej prítomný. (Markus)

  • - Celkovo bolo použitých 45 kilogramov strelného prachu, vyše 100 kostýmov, kompletná výzbroj pre 18-člennú zbojnícku družinu, 5 historických kočov a početné stavby. (Markus)

  • - Vo filme účinkovalo spolu viac ako 100 hercov, niekoľko tisíc komparzistov a 60 jazdcov. (Markus)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace