リップヴァンウィンクルの花嫁
A Bride for Rip Van Winkle
Režie:
Šundži IwaiScénář:
Šundži IwaiKamera:
Čigi KanbeHudba:
Mako KuwabaraHrají:
Haru Kuroki, Gó Ajano, Hideko Hara, Cocco, Tomoko Marija, Lily, Tóru Nomaguči, Sókó Wada, Júgo Sasó, Akio Kaneda, Nana Nacume, Masami Horiuči, Gó Džibiki (více)Obsahy(1)
Ne příliš úspěšná učitelka Nanami pozná skrze SNS mladého muže Tecuju a rozhodne se, že si ho vezme. Vzhledem k tomu, že nemá moc příbuzných, ale zato Tecuja jich má spoustu, rozhodne se obrátit na muže jménem Amuro, který vede podnik, jenž dokáže zařídit všechno možné. Takže třeba najme herce na Nanaminu a Tacujovu svatbu, aby hráli příbuzné od Nanami. Na začátku manželství ovšem Nanami zjišťuje, že Tecuja má poměr s jeho bývalou studentkou, ale Tecujova matka zase trvá na tom, že to Nanami je ta, která má poměr. Manželství tedy končí nezdarem, ale tím Nanamin příběh zdaleka nekončí... (Zíza)
(více)Recenze (12)
Příběh, který si zaslouží dešifrovat a zamyslet se nad ním. Co tím chtěl autor říct? Co byly zač jeho postavy? Pokud si člověk jen neřekne, že je to obyčejný předlouhatánský film, ve kterém se vlastně nic pořádně neděje, hudbu v pozadí nám Kuwabara dodá jedině tak, abychom si ji nevšimli, nečeká nás žádné vzrušení, pokud poodstoupíme od té fádnosti a „nudy“, tak třeba zjistíme, že je to poměrně komplexní a dobře vystavěný snímek. Kde má vše své místo, i jeho postavy zastupují to, co zastupovat mají – ať je to kus společnosti nebo jen minoritní hlas. Herců se neobjeví mnoho, ale ti důležití tu každodennost a téměř všednost dobře zahrají. Celé to stojí na nevýrazné Nanami, jež ztvárnila Kuroki Haru. Své kouzlo, kterým dokáže na sebe strhnout pozornost, zde upozadila a opravdu z ní byla puťka. A moc pěkná puťka. Pořád se té herečky nemohu nabažit. A pak tu byl Ajano Gó, zastupující anonymní firmu společnosti. Už jen ten způsob, kterým mluvil, z něj dělal někoho mimo dosah, někoho, na koho nemá smysl spoléhat, pokud mu to nic nevynese. Ale jimi to samozřejmě nekončí. Koukejte se pořádně, není to film na zahnání nudy. Titulky. ()
Tie najuletenejšie a najpodivnejšie filmy prichádzajú vždy z japonskej produkcie, ale The Bride of Rip Van Winkle mi príde uletený len takým tým najcivilnejším spôsobom a práve toto mu nedovoľuje byť viac, než len takým obyčajným priemerom. Tento film jednoducho potreboval nejaký osobitý režisérsky rukopis, toto bola vlastne len taká monotónne natočená podivnosť a to ma dosť mrzí. Ale zlé to určite nebolo, tie tri hodiny nakoniec ani nebol nejaký problém, dejovo mi to prišlo pomerne zaujímavé a určite nepredvídateľné, takže som bol celkom zvedavý, čo bude ďalej, ale celkovo to nedokáže strhnúť, chýba aj lepšia gradácia a zároveň sa tu nenájde ani jedna scéna, ktorá by sama o sebe stála za výraznejšiu pozornosť. A moc to nepodporia ani herci, síce sa tu objavia aj známejšie tváre, ale jednoduchu žiadna postava nie je dostatočne zaujímavá, rovnako ani vzťahy medzi nimi. A tak je tu film, ktorý určite neľutujem, že som si ho pozrel, čo sa týka prakticky všetkého, čo sa vymyká štandardnej produkcii, ale inak žiadna stránka dostatočne nevyniká, takže sa to nedá ani moc odporučiť. 58% ()
Na jeden film až dosť prekvapení... ()
Film, ktorý aj napriek svojej dĺžke nenudí. A dôvod je jasný. Je to Iwaiova sonda do života jednoduchej dievčiny, ktorá je manipulovaná vo svete, kde dobro a úprimnosť sa až tak nenosí. Film sa ťažko uchopuje, lebo je viacvrstvový a pomaly plynie z jednej emócie cez druhú. Nemá pevný príbeh, je to skôr kaleidoskop pocitov a príjemných režijných nápadov. Dramatické zvraty sú oddramatizované a podporené klasickou hudbou. V zásade sa jedná o tradičný Japonský prístup k látke. Nie je to úplne špecifické, pričom to ale je do určitej miery bizarné. Nie je to Iwaiov najlepší film, ale ako vravím( aj napriek dĺžke) je to príbeh, ktorý by som dokázal pozerať aj ďalšie tri hodiny, bez toho, aby sa tam niečo dôležité stalo. Tu sa tých dôležitých vecí stalo habadej. Ale krásne splývajú zo zvyškom. ()
Bezbřehá jízda do neznáma. Tento film by člověku, který je zvyklý jen na zacyklený Hollywood, uškvařil mozek. ()
Ľutujem, ale akosi nedokážem zdieľať nadšenie z tohto 3-hodinového kúsku. Na dlhočizné filmy som z Bollywoodu zvyknutý, a tak by som to za normálnych okolností vôbec nebral ako prekážku. ALE to by musela mať tá mamutia dĺžka aj nejaký zmysel. Akosi som dúfal, že to čakanie bude stáť za to a pointa ma presvedčí o tom, že to neboli 3 hodiny zbytočne vyhodeného času. Bohužiaľ, opak bol pravdou. Tá strnulosť ma absolútne ubíjala, taktiež aj samotný dejový rámec, ktorý sa silou mocou chcel hrať na mysterióznu drámu. Tak trochu nechápem to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Lebo jediné čím bol výnimočný bolo to, že ten film bol dosť divný, až príliš! Aspoň 1* za sľubný začiatok a krásnu melódiu Bachovho Air on the G String, ktorá dopĺňala niektoré scénky. ()
O čem to je? Krátce to popsat nelze, takže jen náznak úvodní premisy, která je opravdu jen nepatrným zlomkem filmu a skoro vůbec nenapoví, kam až se děj postupem času dostane. OK. Hlavní hrdinkou je zakřiknutá part-time učitelka, která se na netu seznámí se svým (budoucím) manželem. Jelikož ona nemá koho pozvat na svatbu a nastávající má zase hostů jak máku, tak aby to nevypadalo blbě, hrdinka si přes online známého najme hosty profesionály. Onen online známý, který má na řešení podobných atypických problémů přímo firmu, hraje v zápletce filmu významnou roli. Vysvětlovat více je nemožné. Prozradím jen, že hrdince se "trik" se svatebními hosty vymstí a začne se postupně zaplétat do stále méně a méně záviděníhodné situace. Mimochodem v tomto momentu nejsme ani ve čtvrtině filmu. Celkově tedy jde o (nejen) romantické drama (nebude žádným velkým spoilerem prozradit, že romantickým protějškem výše zmíněný manžel příliš dlouho nebude). Tříhodinová (director's cut) stopáž se ani moc nevleče, příliš nenudí, ale chytlavostí také tedy vůbec neoslní. Herecké výkony jsou ale jednoznačně tím nejlepším na celém filmu. Scénář ani režie mě příliš neoslovili, ale fanoušci pana Iwaie (či velkolepých dramat o životních strastech) si jistě přijdou na své. Na závěr jen upozorním, že "Mysteriózní" rovina moc onoho mystery v tom tradičním smyslu slova nenabídne, lépe řečeno se o to ani příliš nesnaží. Mysterie tu sice je, ale dá se ve všech případech snadno s trochou bystrosti prokouknout (nejde o výtku, jen uvádím na pravou míru). Jak už jsem zmínil, film si své publikum jistě najde, ale mě to prostě tentokrát tuze nebavilo... a to mám podobné japonské festivalovky rád. ()
Nevím, co na tomto filmu bylo romantického, co ale vím, je, že působil neobvykle, místy pro diváka dost zmateně. Hned svou myšlenku vysvětlím, byly okamžiky, kdy jsem si nedokázala pokračování představit a nevěděla jsem, co od filmu čekat. S odstupem, když vím, jak film skončil, tak si vlastně říkám, že to byla jakási skládačka, jedna část pasovala do druhé. Na snímek se nesmíte dívat, jako na jednu velkou nudu, protože v tom případě jej můžete klidně vypnout. Hodně se mi líbil vývoj příběhu a potažmo jeho postav. Působily originálně, jejich životy nebyly obvyklé a každý měl svá tajemství, která nechtěl ukázat světu. Nemám nic na vytknutí, případné chyby si musí najít každý sám, stejně tak si každý musí film zařadit, sama nevím, ke kterému žánru vlastně patří. ()
začněte nudnou romantikou. pak to udělejte trošku divné, potom divnější, posléze upe nejdivnější a na závěr šílené. a celou dobu k tomu pouštějte krásnou klasiku. ()
Film se mi líbil i nelíbil. Štvaly mě ty profláknutý kusy klasické hudby, kam mě to mělo dostat? O co se tady vlastně jedná? Co všechno měl tenhle dlouuuu...ufff...uhý film ve mě vzbudit? Působí to jako oslava života nebo probuzení k životu hlavní hrdinky? Oslava ženskosti? Tohle téma a prvky v něm byly už natočeny mnohokrát a lépe. Nudná první třetina filmu, která nedává moc smyslu pro zbytek filmu. Já prostě nevím. Nevím jestli ho ještě budu chtít jednou vidět. Raději si pustím režisérův jiný snímek. Love Letter. Přidám ale hvězdičku pro fantastickou Lily, která bohužel před měsícem zemřela na rakovinu plic. ()
Mdlý děj rozvleklého filmu s pasivní hrdinkou doplněný krásnou klasickou hudbou ()
Tak tohle mi trošku zavánělo artem. Na začátku mě neskutečně štvala hlavní hrdinka, nejraději bych ji vzala smetákem po hlavě. Nedokázala jsem ji vůbec litovat a říkala jsem si „To všechno máš za to, že jsi taková naivka“ ale kdesi po první třetině (téměř tříhodinového filmu) se to začalo vyvíjet a já zjistila, že povaha hlavní hrdinky skvěle zapadá do prostředí veliké vily plné jedovatých potvor a především k tajemnému Rip Van Winklovi. ()