Sing Street

Tohle bylo tak bezelstně naivní až jsem téhle Irské hudebně-romantické čistokrevnosti podehl. (18.02.2018)

Druh příběhu, který nikdy neomrzí a naopak se na něj pokaždé bude hezky koukat. Pak už je to akorát o tom, jak Vám sedne muzika, postavy a prostředí, ve kterém se film odehrává. No a jelikož jsem zažil filmy v podobném duchu a napálil jim pět hvězd, tak zde dám „jen“ čtyři hvězdičky. I přesto to budou ale hodně solidní čtyři hvězdičky, které v rámci irské kinematografie svítí hodně vysoko. (01.03.2018)

Hudbu jako prostředek generační vzpoury má každá generace, tohle je nostalgické ohlédnutí za generací dospívající v 80. letech minulého století, za generací Nové vlny. John Carney je na tenhle druh z hudebních kořenů vzrostlých nízkorozpočtových filmů specialista, s Once vyhrál už i festival v Sundance, a tak je jeho ,,fiktivní dokument" o vzniku dublinské skupiny Sing Street ve správných režisérských rukou... Jediná slabší chvilka je v onom muzikálovém čísle v tělocvičně, jinak je film civilní, správně syrový a...poctivý...a to je to, čím získá srdce diváka...na nic velkého si nehraje...čirá radost ze skvělé britské hudby... Podstata hudby je jenom jedna a Johny Carneymu se jí opakovaně ve svých filmech daří dotknout... ,,Žádná žena nemůže opravdu milovat chlapa, který poslouchá Phila Collinse." (06.08.2016)

Necharismatický hlavní hrdina hraje blbou hudbu v nejzhůvěřilejší éře dvacátého století. Navíc je to o hovně. Korunu tomu nasadil na konci, když se totálně vysral na svojí kapelu. (05.08.2016)

SPOILERY! „Videla si Návrat do budúcnosti?“ – „Videla som všetky filmy.“ Nie je to až také dobré, ako Love Song, ale írske prostredie tomu veľa dáva, texty pesničiek sú zasnené a poetické a polovicu všetkých tých skvelých ksichtov by som chcel vidieť v nejakom novom filme každý rok v nasledujúcom desaťročí. Faktom je, že scenár je miestami nie príliš vydarený. Koniec je možno až príliš otvorený a v podstate všetci členovia kapely, až na speváka, sú iba štatisti, nie sú psychologicky postačujúco prepracovaní a nikto z nich nemá dôstojný koniec, proste zrazu zmiznú z plátna. S pani manželkou sme nepochopili ani moment, v ktorom hrdinov starší brat prisľúbi sólo na koncerte a potom tam bez vysvetlenia nie je. Wtf? Inak ale príjemné prekvapenie, ktoré s pribúdajúcimi minútami (najmä ku koncu) naberá na intenzite a dojákovosti. P.S. – Zachytil som v pár tunajších komentoch názor, že hrdina sa na konci na svoju kapelu vybodol. Pred jeho útekom je jasne povedané, že si berie demo ich nahrávky a do Anglicka cestuje aj práve preto, aby sa kapelu pokúsil predať vydavateľstvu. (14.04.2017)

// "Trust me. No woman can truly love a man who listens to Phil Collins." Tak snad není příliš pozdě, když jsem tenhle takřka dokonalej hudební film plnej esenciálních rad do života viděl až teď. Snad. 8/10 (20.07.2016)

Anti La La Land. (25.03.2017)

Pokial sa Vám chce vracať z vyumelkovaných, dokonalých amerických pseudomuzikálov, puste si Sing Street. Nenajdete ani jeden prvok, ktorý by bol prikrášlený. Film si zakladá na tom, že je všetko autenticky škaredé, nič sa nedarí, a všetko ide ťažko. Jak z reálneho života. To som nečakal. Dokonca ani happy end neni za západu slnka :D (18.07.2016)

Velice milé překvapení. Na film jsem narazil náhodou a jsem hrozně rád, protože tohle je feel-good drama jako střižené. Kouzelná hlavní dvojice a vesměs sympatičtí ostatní členové kapely, naprosto suprový soundtrack a celkově to uteče jako voda a zanechá za sebou příjemný pocit naplnění, který přejde až po nějaké chvíli. Sice chvíli trvá, než se to rozjede, ale pak to nabere neskutečný grády. PS : Jack Reynor mě vždycky jen štval. Tohle je jeho životní role a moje nejoblíbenější vedlejší postava...Zejména za poslední třetinu filmu 9/10 (29.10.2016)

Once s proslulými songy od Hansarda a Irglové a s upřímným pohledem na život v Dublinu, Love Song s výrazně známějšími tvářemi a New Yorkem, no, a nyní Sing Street z Irska v polovině 80. let a jedna sympatická generační vzpoura. Další feel good kousek Johna Carneyho, který nabízí originální muziku a nějaký ten recept, jak se vyrovnat s dospíváním, s tím, že rodiče zrovna nemají nejzamilovanější období, a taky jak sbalit lehkovážnou holku, která má sny stát se modelkou a prchnout někam do velkého světa. Atmosféra pouličního zpívání mě moc bavila, z řady scén srší energie, velmi zajímavou Lucy Boynton má kamera ráda, přitom to není žádná pásová blondýna, za kterou se máme otáčet. Solidně fungují i sociální otázky, prostě v rámci žánru je to kousek, který jednou za čas dokonale sedne. Hned jsem sháněl soundtrack. (18.08.2016)

... a teď hádejte, skrze jaký hudební styl se pravděpodobně nejlépe vyjadřuje láska a emoce, které umělec pociťuje k opačnému pohlaví! Žeru to. (08.09.2016)

Ach, tie baby :) Najlepšia teenagerská romantika za posledné roky. Škoda nevyváženého tempa v záverečnej tretine. Inak super . Slabších 9/10 (08.01.2017)

Klidně bych tomu uvěřil, kdyby byl Sing Street životopisný film. Tady jde přesně poznat evropská tvorba, protože takhle by to za velkou louží natočit nedokázali, hlavně né takovým stylem! To mám na našem starém kontinentě rád, že to natočí tak, aby to vypadalo přesně tak, jako by se to ve skutečnosti stalo. Na nic si tu nehrajou a i méně povedené záběry se tu nechají (list, nabořená loďka...) a právě to tomu dodává větší autentičnost. Lepší čtyři. (31.07.2016)

Ten kluk je možná trochu cucák, na druhou stranu v tom věku na to má nárok (a v době a místě, kde žil). Příjemný feelgood film o dospívání, o tom jít si za svým snem - ale bez hudby by byl poloviční. (24.01.2017)

Ultimatívna pecka pre všetkých milovníkov britských ostrovov, coming-of-age filmov, 80tych rokov a new wave. (14.02.2018)

Nemohu si pomoci ale bylo to naprosto BOŽÍ. Ani nevím proč, takovou hudbu moc neposlouchám, každopádně mě to oslovilo a moc se mi to líbilo :) (05.01.2017)

Jeden z mála muzikálov, ktorý ma dokázal zaujať. Ide o pomerne slušne načrtnutú sociálnu drámu, ktorá so sebou priniesla aj bohaté informácie o živote v Írsku tej doby. A čo je hlavné, páčila sa mi muzika, dokonca aj tá, ktorú hrali chalani. Na druhú stranu ale postavy mohli byť trocha sympatickejšie. Záver však priniesol so sebou rozčarovanie. Tak ako to bolo? Vykašľal sa chalan na kapelu (to by od neho ale bola prasačina) alebo to bolo ako sa dohodol s tým spolukapelníkom? Skrátka, koniec sa mi zdal nedorobený, chcelo to ešte pár vecí viac rozviesť. Slabší nadpriemer. 70/100 (21.02.2017)

Parta teen outsiderů v Doublinu osmdesátých let založí na ultrakonzervativní křesťanské škole kapelu inspirovanou Depeche Mode, Duran Duran, Cure a Joy Division? What's not to love? Snad jednoduchá, ale hrozně příjemná pohádka (přitom prý trochu autobiografická), které by k dokonalosti stačilo snad jen mírné zkrácení, obzvlášť o jedno přebytečné a rušivě kýčovité muzikálové číslo. 8/10 (08.04.2020)

Tento film potichu prešiel vedľa mňa a nezanechal najmenšiu stopu. Trochu som v ňom cítil Once, ale nič sa nedialo, lebo ani ten nepovažujem za mimoriadny počin. Film ma nenaštval, ani som nemusel siahať po rýchloposune, ale keď sa ma o dva týždne niekto opýta, či som ho videl, budem mať menšie problémy spomenúť si. (06.01.2020)

Kolik kapel asi vzniklo kvůli jediné konkrétní ženské? Myslím, že bychom se nedopočítali. Takže jakkoli střeleně vypadá úvod tohoto retro hudebního filmu, rozhodně proti tomu v zásadě nic nemám. Irsko v 80. letech byla země, kde happyend znamenalo odsud utéci. A do této doby zasadil John Carney příběh mladého šikanovaného outsidera, ve kterém zužitkoval jak svůj cit pro hudbu, tak momentální retro nálady a pomrkávání po tom, jak vypadala hudební scéna v 80. letech. Carneymu tyhle nízkorozpočtové filmy jdou skvěle, tak mu radši nedávejte moc peněz ani herecké hvězdy. Za mne o parník lepší než vychvalovaný La La Land. (30.03.2017)