Kokoro ga sakebitagatterunda.

Žilo bylo jednou jedno upovídané děvčátko, které snilo o tom, že bude jednoho dne žít na zámku se svým princem. Zrovna v takovém zámku, jaký byl ve městě na kopci, jen možná bez té podivné cedule s nápisem "Hodinový hotel". Jednou při cestě ze školy spatřilo děvčátko, jak z hradu odjíždí princ s princeznou, a ke svému překvapení zjistilo, že tím princem je její otec. Princeznou však nebyla její maminka, ale nějaká jiná paní. Když upovídané děvčátko dorazilo domů, zeptalo se své maminky, jak to s tatínkem vlastně je... A tak byl otec vyhozen ze svého domu a když se ho děvčátko ptalo na důvod, jediné, na co se tatínek zmohl, bylo pouze: "Ty jsi tak upovídaná, všechno je jen tvoje chyba!" Upovídané děvčátko bylo zdrcené a ve svém smutku volalo o záchranu svého prince. V nouzi nejvyšší se objevilo malé kouzelné vajíčko, které řeklo, že ono je tím jejím princem. Upovídané děvčátko však vajíčku neuvěřilo, vědělo, že princ, kterého si vysnilo, vypadá jinak a ještě přidalo na adresu nebohého vajíčka pár dalších, ostřejších výrazů. "Ty jsi vážně upovídaná, tak dobrá, pokud dokážeš mlčet, tak se ti splní tvé přání a seznámíš se se svým princem a budeš s ním žít na hradu, pokud však mlčení porušíš, vše se rozplyne jako dým" odvětilo vajíčko. Děvčátko však nevědělo, jak dokáže mlčet, a tak jí vajíčko pomohlo tím, že na ní uvalilo strašlivou kletbu... A tak roky plynuly a malá Jun se rozhodla žít na okraji společnosti a vyhýbat se všem, protože s nikým nemohla mluvit a i kdyby chtěla, tak jí to strašlivé prokletí nedovolovalo. Každé slovo, které odešlo z jejích úst bylo totiž vykoupeno strašlivou bolestí břicha. Vše se změnilo, když byla Jun na střední škole vybrána do školního výboru pro nadcházející školní akci. Pan učitel totiž přišel s nápadem, že by třída mohla připravit muzikál. Jun navíc díky jednomu svému spolužákovi zjistila, že na zpěv se její prokletí nevztahuje. A tak se Jun rozhodla, že za pomoci tohoto mladého chlapce s velkým hudebním nadáním zazpívá všem spolužákům i rodičům všechna svá trápení... (Jeoffrey)