Love

U filmů často platí, že nejsilnější dopad na hodnocení má závěr. A je to tak i tady. Těsně po konci třetí série bych se nebál označit Love za jeden ze svých nejoblíbenějších seriálů posledních let, jenže tím bych opomíjel, jak útrpné bylo sledování předchozích dvaceti dílů. Přesto první dvě sezóny považuji za fascinující a na úrovni konceptu velice promyšlené, jen bohužel trochu obtížně sledovatelné. // Love je totiž chytře postavená, ale na úkor diváckého požitku. Konceptuálně to dává dokonalý smysl, protože prvních dvacet dílů do popředí staví hlavně postavu Mickey, jejíž závislosti na drogách, alkoholu a sexu se odráží ve způsobu vyprávění. Podobně jako její osobní boj, sestává vyprávění ze spousty krátkodobých cílů. Na každém rohu vyskakují dráždivé podněty, problémy a důvody se k alkoholu vrátit – těmi jsou epizodní narativy postupně se vyvíjejícího vztahu s nejistým a emocionálně vratkým Gusem. Tento aspirující scenárista pravidelně propuká záchvatům žárlivosti i výbuchům agrese, které jsou však rámovány jako humorné vsuvky. Jeho střety se ženou jsou spouštěčem dalších problémů. Následkem toho se po několika epizodách Mickey obrátí k drogám, jindy k alkoholu nebo nezávaznému sexu a pokaždé se vyprávění vrátí do bodu nula. Do toho je příběh rozrušován kýčovitými a až kanonickými sitkomovými tropy – dvě dívky / jedno rande nebo epizoda drogového rauše. Přesto první dvě série strukturou vyprávění chytře reflektují boj se závislostí, jenže sledování neustálého odepírání, zdržování, selhávání a opakování není úplně divácky vstřícné. Na druhé straně tím promyšleně narušuje otravná romantická klišé. V této rovině jsem nejvíc na vážkách, jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. Jenže pak přijde třetí série! // Tam se dynamika obrací, hrdinové už tvoří pár a pozornost se obrací směrem k dlouhodobým cílům, protože Mickey našla dostatek coping mechanismů k vyrovnání se s krátkodobými problémy. A co se stane? Pokud byl Gus dosud komickou figurkou, jejíž – občas chytře zdůrazňované – záchvaty vzteku a patologických lží podporovaly humornou rovinu, nyní se stává dramatickým středobodem příběhu. Love odhalí některé doposud skryté souvislosti a plně tím obnaží Gusovu neschopnost čelit realitě. Zatímco dříve nespolehlivá Mickey je střízlivá a klidnější, na povrch se dostává partnerova pasivní agrese a původně komické vlastnosti jsou přeneseny do tragičtějšího kontextu. Tento obrat je pak divácky o něco příjemnější a dostává seriál do úplně jiné ligy. Musím říct, že Love sice neposkytuje dostatek diváckého potěšení napříč všemi sériemi, ale vlastně je tak fascinující sledovat jeho vývoj a způsob práce s charaktery, že jsem si ho v závěru upřímně zamiloval. (17.06.2019)

Neuvěřitelně nesympatické postavy, kýčovité prostředí, nezajímavá a hlavně všední zápletka. A přesto 4*. Proč? Netuším. Prostě to funguje. Celou první sérii jsem shlédla jedním dechem. Občas jsem se zasmála, dost často jsem nadávala a stejně jsem těm dvou pablbům přála, aby se našli. Před další sérií si ráda pustím první znovu. 4* (21.08.2016)

Paul Rust je najhorší a najnesympatickejší herec akého som videl.. za jednu posratú sériu kláti 3 dievčatá a pritom jeho správanie je viac než detinské. Gillian Jacobs je pekná, ale znova dokazuje, že jej herecké schopnosti sú veľmi limitované. Jediná vec ktorej nerozumiem je že aj napriek tomu že ma to sralo každý jeden deň - som to dokázal dopozerať. Nemá to potenciál vtipu, postavy sú veľmi čiernobiele bez potrebnej nuánsi a čo ma asi najviac štve je fakt, že sa to snaží hrať na true live story s nádychom looserstva a tragédie alá Louis C.K, ale Apatow a spol. zabúdajú na to, že dakedy je nutný aj potrebný nadhľad a keď už nejdeme do rozvíjania postáv, tak aspoň príbeh postavíme na wtf momentoch odrážajúcich absurditu života. Pre mňa úplna strata času. 1. séria - 40%. (03.03.2016)

Love není romantický seriál, u které ho se budete smát od ucha k uchu. Do toho má seriál hodně daleko a já jsem za to rád. Love je seriál o lásce, o hledání lásky a o tom, že přitom hledání několikrát spadneme, ztratíme se nebo dostaneme pěkně po hubě. Ale stojí za to jí hledat. Velkou výhrou pro mě byla civilnost, humor a styl spoluscenáristy Judda Apatowa a taky to, že hlavní postavy nejsou úplně nejsympatičtější. Jsou to zlomené osoby, které mají spoustu problému od drog, sexu, sebevědomí, úcty a taky to že všechny svoje chyby a problémy hází na ostatní, ale i tak je na nich něco zajímavého co vás donutí jim fandit a sledovat co se stane dal. Paul Rust je hodně fajn a Gillian Jacobs mám hodně rád už od Community a zde se mi hodně moc líbila. Love není seriál pro každého, spoustu lidí zklame, někomu bude připadat nudný a banální. A já je chápu. Na druhou stranu, mě seriál hodně moc sedl a těším se na jeho druhou řadu. (20.09.2016)

Začalo mě to opravdu bavit až ve třetí sérii. Ty první dvě jsem protrpěl, protože tak nesympatické a idiotsky se chovající postavy jsem snad ještě neviděl. Nebýt tam Gillian Jacobs, kterou jsem baštil už v Community, tak jsem toho rychle nechal. Kdyby tam nehrála Iris, tak ani nevěřím, že je to z produkce Apatowa. On ty losery uměl vždycky podat tak, že jsem jim fandil. Tady byli na zabití. (07.05.2018)