Naušika z Větrného údolí

Postapokalyptická poezie,aneb další mistrovské dílo maestra Miyazakiho.Naušika mi zprostředkovala jeden z nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu a přes veškeré drobné nedostatky v animaci (ovšem na rok 1984...) mě dokonale pohltila,dojala a okouzlila.Na Miyazakiho filmech je nejvíce fascinující,že pokaždé když se dívám na další,mám pocit,že se vracím do starého známého světa,ale přitom je každý z jeho filmů jiný,pokaždé naprostý originál,který mě zas a znovu dostane.Fascinující. 95 % (30.10.2011)

Takový předchůdce Avataru, kde si Mijazaki splnil své mokré sny o třináctiletých holčičkách bez kalhotek. Prostředí příběhu je celé podivné, nijak nevtahuje, a stejně tak příběh mi přišel poměrně nudný, zdlouhavý a vláčný. Naušika mi byla protivná od samotného začátku, nemám rád přemoudřelé holčičky v žádném filmu. Navíc jsem si každou chvíli říkal, že holce musí být na frndu pěkná zima, nebo jí na ni táhnout, což rovněž odvádí od jakékoliv možnosti vcítit se do příběhu a užívat si nějaké fantastično. Popravdě je to celé natočené spíše tak, že člověk spíše čeká, kdy dojde k hromadnému znásilnění. :-) Zkrátka na můj vkus je film příliš málo o těch atributech, které dělají fantasy nebo postapo zajímavými. Navíc mi ta animace dost často připomínala seriál Viking Vike. (23.09.2013)

Kouzelný Miyazaki už v začátcích věděl, jak diváka zaujmout i dojmout. Motiv "chlapec a dívka zachraňují svět" je sice ještě nedořečený, ale dobrodružně ekologické motivy, později rozvedené v Laputě nebo v Mononoke, fungovaly už tady. Jediným zaváháním je příliš rozvláčná pasáž otevřené války, ve zbytku jsem se nechal vtáhnout do neodolatelného světa Ohmu, Pustiny a krásných podzemních jeskyní. (24.08.2007)

Každý tvůrce musel nějak začínat a Mijazakiho debut rozhodně není na ostudu. Trochu jsem měl obavy z toho, do jaké míry bude Mijazaki vířit vody ekologie a zda to nepřeteče trochu přes okraj, ale nakonec to zas až tak vyhrocené nebylo a plamenné řeči o záchraně planety rozhodně nebolely tolik jako v "poser-se-z-mého-vizuálu!" Avatarovi. Naušika je sympaťačka, její mazel podobný Pikaču jakbysmet a celkově si nemůžu jinak na příběh, postavy či nápad stěžovat. Jenom mi to nepřipadalo tolik divácky přitažlivé jako právě budoucí mistrova dílka - bylo vidět, že tady oba pánové Mijazaki a Hisaiši ještě hledali svůj budoucí styl, kterým se budou ubírat, ale za to se na ně přece nelze nijak zlobit. Možná další zhlédnutí vyšvihne mé hodnocení ještě o jednu hvězdu výše, jinak jsou to teď takové slušné 4*. (18.11.2011)

Staršia verzia Princezny Mononoke. Miyazakiho ústredný motív sa spravidla točí okolo neustálych konfliktov medzi mocným prírodným božstvom a bezohľadným ľudstvom, čo je, samozrejme, pri hlbšom ponímaní prenesenou metaforou, odraz našej vlastnej spoločnosti. Miyazaki má obrovský duchovný dar, jeho myšlienky sú odzbrojujúce. Skôr som však videla jeho neskoršie filmy, ktoré sú najmä po obrazovej stránke jednoducho krajšie než tento ranný a vizuálne trochu nepríťažlivý. Toto bol jeho sľubný štart, všetky podobenstvá dokonale rozvil v nasledujúcich snímkach, ale tu, napriek vynikajúcemu scenáru, som sa chvíľami pomerne nudila. Keby som tento film videla ako prvý, neviem, či by ma presvedčil natoľko, aby som sa odhodlala na jeho prekrásne diela ako Cesta do fantázie či Zámek v oblacích. Keď som tam dala 4*, tak tu musím ostať pri 3*. (19.07.2011)