Cesta do fantazie

Je to celkom dobrý animovaný dobrodružný fantasy film od Hayao Miyazakiho. Má pomerne dobrý príbeh o dievčati, ktoré počas jazdy so svojimi rodičmi zabočí na vedľajšiu lesnú cestu, kde nachádzajú tajomný tunel a po jeho prekročení sa dostávajú do opusteného lunaparku. Tu dievča cíti, že nie je všetko v poriadku, ale rodičia ju neposlúchajú a ochutnajú tu aj navarené jedlá, kvôli čomu sa zmenia na prasatá. A tak si dievča uvedomuje, že sa stala súčasťou tajomného sveta mimo našej reality, spriateľuje sa s miestnym mladíkom a urobí všetko preto, aby sa odtiaľto dostala a zachránila rodičov. Spracovanie je celkom slušné, síce ešte z úplného úvodu som nemal najlepšie pocity a pár prvkov, ako napríklad rodičia premenení na prasatá ma teda skôr sklamali, ale keď sa už dej presunie do sveta mimo našej reality, čo je ale našťastie už po chvíli, získalo si ma to. Celý tento fantasy svet je perfektne zvládnutý po všetkých stránkach, je to tak nápadité, každú chvíľu prekvapí niečo nové a navyše to pôsobí tak detsky hravo, ale pritom aj skoro až tak depresívne, kvôli čomu som hlavnej hrdinke skutočne fandil, aby sa z toho dostala. Ale v druhej polovici to už predsa len trochu upadne, fantasy svet už je dostatočne predstavený, takže intenzita nových nápadov je už omnoho slabšia, rovnako film získa nejaké tie podzápletky, ktoré ma ale moc nezaujímali, no stále je to dostatočná zábava a pozerá sa na to celkom dobre. Veľkým plusom sú rozhodne postavy, hlavná hrdinka mi prišla úplne ideálna, no ani zďaleka na to nie je sama, skvelá ježibaba, hlavný duch, mnohoruký starček a omnoho iných, tu ma bavili snáď úplne všetci. A samozrejme nesklame ani animácia, tá je veľmi pekná, získala si ma aj celková atmosféra a samozrejme vzhľad všetkých tvorov. Síce Cesta do fantázie je považovaná za jeden z najlepších anime filmov vôbec, u mňa sa tak nestalo a mnoho z nich mám podstatne radšej, ale aj tento film má niečo do seba a páčilo sa mi to. A keby bol celý film, ako tá nápaditá prvá polovica, hodnotil by som aj lepšie. 67% (01.06.2014)

Na druhé pozretie omnoho silnejší zážitok zapríčinený zrejme tým, že na všetky tie podoby mysteriózna a duchovných náznakov som o niečo ,,zrelšia". Ako malú by ma podobne ladený typ príbehu v žiadnom prípade nezaujal napriek množstvu kontrastných postáv, myšlienok či krásnej animácii, keďže mi radosť robili najmä romantické disneyovky. Teraz po rokoch som nepociťovala nudné chvíľky, všetko to krásne do seba zapadá a metafory sú spolu s Princeznou Mononoke natoľko úchvatné, že sa po pozretí budete cítiť vnútorne bohatší. Malý japonský darček a Miyazakiho fantázia nepozná hraníc. (09.09.2010)

Nakreslené je to opravdu nádherně, do opravdu nečekaně pojatých detailů. Už z názvu je poznat, že je to fantazie jak vyšitá, ale většinou filmy tohoto typu mají hoooodně daleko od reality. Příběh je vcelku pěkný spíš se mi zdá tak trošku dětský, ale přesto ne nezajímavý. Český dabing ač si na něj každý stěžije se mi celkem líbil i když dvě malé děti, které ve filmu hrají hlavní roli dabovali osoby podstatně starší. Nádherně pojatá pohádka s příjemně pojatou hudbou a příjemným koncem který pohladí na duši. (04.09.2006)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)

Divák spolu s Chihiro hned na začátku vleze do naprosto fantasmagorickýho světa, v němž se na něj dvě hodiny valí zástupy bizarních výjevů, postaviček a zákonitostí. Netuší, co a proč se vlastně děje a nedozví se to de facto ani na konci, kde ho film vyplivne zpátky do světa normálního. Ta masivní míra ulítlý a v nejlepším smyslu slova kouzelný imaginace je nicméně natolik pohlcující, že od toho jeden nemůže odtrhnout oči. Bezpáteřník owned! (03.04.2022)