Temná voda

Japonskú spoločnosť ako takú nepokladám za fascinujúcu, z hercov nepoznám ani jedného a priznám sa bez mučenia, všetky tie japonské šoky ma začínajú už mierne otravovať. Objektívnym faktom v tomto subjektívnom svete však je, že čo je dobré, to je dobré – a TEMNÁ VODA, ktorej režisér Hideo Nakata oživil japonské šoky kultovým hororom RINGU (1998), kvalitný horor rozhodne je. Ako býva zvykom, atmosféra je budovaná neznesiteľne pomaly, o to mocnejšie nás však tvorcovia držia v náručí a o to nezabudnuteľnejšie tých pár vyložených šokov pôsobí na našu čoraz zbedačenejšiu psychiku... Dodávam, že americký remake s Jennifer Connellyovou nedopadol vôbec zle. (07.10.2007)

Humbuk kolem japonských duchařin, už je dávno pryč, takže se můžu bez jakýhokoliv hajpu mrknout na jeden z Nakatových zásadních počinů. Jedenáctá hodina v noci je na takovou záležitost tak akorát, tak šup s dvd do přehrávače... A že to stálo za to. Decentní styl vyprávění a krásná kamera, jednoduchej, ale působivej příběh, sympatická herečka v hlavní roli a její roztomilá (v tom nejlepším smyslu slova) filmová dcerka, a hlavně pomalu houstnoucí atmosféra, gradující až do vynikajícího finále. Delikátní záležitost. (29.03.2010)

Před lety jsem si řekla po jedné velmi zajímavé přednášce, že bych japonských hororů mohla vidět více. Zajímavý žánr to je, ale přes deset filmů jsem se nedostala a myslím, že mi to stačí. Nebráním se ničemu, ale potěšení mi zrovna tohle nedává. Ačkoli v tomto případě byla opravdu zajímavá pointa... Matčina oběť. (25.07.2009)

Sociálna dráma, ktorej režisér navliekol zdanlivo hororových háv. Preto je mnoho tunajších komentátorov, naladených výlučne na pozeranie iného žánru, tak sklamaných. Matky, rozídené s partnerom, bez mužského zázemia to všeobecne majú veľmi ťažké. Okrem tohto, že sa musia postarať sami o seba, rovnako sú nútené poskytnúť starostlivosť potomkovi. Ak sa k tomu pridruží neutešená sociálna situácia a pomstychtivo naladený ex, túžiaci po pomste v podobe právnikom krytého útoku, v snahe dostať dcéru do opatery, o horor je postarané. Snaha získať rýchlo prístrešie končí katastrofou. Vlastne tou už je atmosféra starého, prevlhnutého pochmúrneho činžiaku. Len pri pohľade naň človeka chytí pochmúrna nálada. Navyše v byte neustále zateká a úradník bytového podniku je tak zavalený prácou, že nič nestíha. Nestíha ani mamina, neustále meškajúca pri vyzdvihovaní dcéry zo škôlky. Vlhká diera na strope bytu sa zväčšuje, vonku neustále prší, dcérka ochorie. Atmosféra hustne a tak nečudo, že matke pri jednom z vypočutí pred sociálnou komisiou rupnú nervy a napadne bývalého manžela. Duchárska línia príbehu je metaforou silnejúcich tlakov, predpovedajúcich odobratie dievčaťa neúprosným otcom. (19.10.2020)

Slušná asijská duchařina, která ovšem nepatří mezi to nejlepší co nám Japonsko nabídlo. V žádném případě se to nedá srovnat s Kruhem nebo Nenávistí. Tohle je druhá liga. Pointa příběhu je dobrá, stejně tak se tu občas objeví i dost mrazivá atmosféra, ale najde se tady i několik naprosto nudných pasáží a zbytečné natahování děje. Herecké výkony jsou v normě, jenže na to aby z toho byla bomba to rozhodně nestačilo. (07.07.2008)