Ring

Myslím, že až po zhlédnutí japonského Ringu můžu plně docenit americký Ring - je pro mě strašidelnější a působivější nejen proto, že jsem ho viděl jako první, ale i protože obsahuje některé scény navíc. Na druhou stranu, Ringu přineslo ten nápad, za což mu náleží největší plus. Též se mi zde více líbilo, že Reiko nepátrá celou dobu sama. (16.04.2005)

Velká škoda, že díky americkému remaku je hlavní zápletka Ringu už zprofanovaná natolik, že přestože jsem ho neviděl, onu historku o prokleté videokazetě jsem už z doslechu i parodie bývalých spolužaček na vánočním večírku dávno dobře znal a když jsem si tedy hned na začátku uvědomil, že o tohle zde půjde a vzpomněl na ty spolužačky, zmocňovalo se mě nad samotným dějem spíše nechtěné pobavení. To mi spočátku můj zážitek i kazilo... Naštěstí je celková atmosféra filmu natolik silná, že do 15ti minut ze mne vyhnala poslední zbytky dojmu, že by mělo jít o lacinou frašku a pohltila mě do hrůzyplného napětí s děsivým a zároveň fascinujícím odhalováním tajemných zákoutí velkého nadpřirozeného zla číhajícího na lidi zapleteného do nebezpečného „kruhu“ i v moderní elektrotechnické době. Všechny ty pomalé komorní scény, v nichž film důkladně zachází i do psychiky postav, pomáhají budovat velmi silnou atmosféru tohoto mysteriózně vystavěného příběhu. Právě ta velká záhada, která se za určitým zlem skrývá a velmi pozvolna se odhaluje, dokáže leckdy úspěšně nahnat strach mnohem víc, než roztěkané litry krve a zohavená těla...                                                                                     * * * K hororům mám zvláštní vztah. Na jedné straně tento žánr stále nemám příliš v oblibě, protože ho mám až příliš spojený s řadou laciných filmových škvárů, jaké už pár desítek let vznikají jako na běžícím pásu. Přesto právě kvůli takovým výjimečným žánrovým skvostům jako Ring rád do hororových vod z času na čas zavítám a těší mě, že už poněkolikáté za sebou jsem v tomto případě měl tu čest s filmem, který bych se nebál vidět jako opravdový klenot žánru. Jediné, co mě zklamalo, byl jakýsi náhlý závěr, ale jelikož stejný režisér natočil o rok později i pokračování, věřím, že nejen na pokračování osudu malého Yôichi ještě teprve dojde. [90%] (28.11.2021)

Já už se na ty děsivý filmy snad opravdu nebudu dívat (s výjímkou Shyamalanových ;-) U mě největší strach vyvolalo to, že jsem viděl jeho amerického bratránka dřív, takže jsem si říkal..."kdy to přijde?" Remake je z hlediska děsivosti + - na stejné úrovni, jen má nějaké lepší vychytávky (voda a tak podobně.) Největší zápor tohoto příběhu však považuji v tom, že japonský originál diváka navádí mnohem víc a nenechá mu prostor pro vlastní uvažování...i když názory na to se samozřjmě liší. Mě to připadlo takhle... (21.07.2003)

Oproti remaku je Ringu neuvěřitelně nudnej film, u kterýho se v mém případě nedostavil ani nejmenší náznak strachu. Formálně je mnohem jednodušší, herci nepůsobili moc přesvědčivě, místy se děj strašně táhnul a nejhorší byly ubíjející vysvětlující pasáže, když už si tvůrci nevěděli rady se scénářem. Remake jsem viděl několikrát a vždycky na mě zapůsobil, takže originálu asi nelze moc přičíst k dobru, že jsem věděl jak to dopadne. Dobrej mi přišel snad jen nápad Kodži Suzukiho. Až si jeho literární předlohu přečtu tak napíšu víc. (04.09.2009)

Strašné zklamání... i když vlastně ani nevím, proč jsem si myslel, že by to mělo být lepší než remake. Ten film je hrozně nudný, vůbec mě to nebavilo a nakonec i uspalo... a taky jsem u toho přemýšlel nad tím, že jak véháesky odvál čas, tak mi už asi nějak nedokážou ani nahnat strach, protože ačkoli je ten film starý jen něco lehce přes 20 let, tak kvůli té šílené technologické zastaralosti všeho, co se ve filmu objeví, působí jak nějaký výlet do pravěku pomalu. Ztráta času, bohužel... remake je fakt lepší. (26.12.2019)