Girl Power
-
Girl Power
(festivalový název) -
Girl Power
Dokumentární
Česko, 2016, 94 min
Režie:
Sany, Jan ZajíčekScénář:
Jan Zajíček, Sany, Zdeněk MarekKamera:
Ondřej RybárHudba:
Ondřej SkalaHrají:
Sany61%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Mládeži přístupný
V kinech
od:
|
27.02.2016 A-Company CZ |
|---|---|
V kinech
od:
|
29.09.2016 Itafilm |
blondboss
Je správne položená otázka, či má zmysel točiť film o grafitoch. Zmysel to pre niekoho možno má, no musíte byť cieľová skupina a musíte to mať v krvi. Vcelku slušne auto-myšlienkovo natočený dokument z prostredia komunity grafiťákov, pričom hlavne odkazy na zahraničné mestá boli zaujímavé. Každopádne mňa táto téma jednoducho nezaujala a nevytvoril som si k tomu vôbec vzťah. Čo dodať? Ako bolo spomenuté v samotnom dokumente, asi som len jeden z tých priemerných chalanov, ktorí grafiťácke baby jednoducho nechápu :) 45 %(7.2.2018)
Wewerush
Snaha žen prosadit se na poli, které bylo po dlouhou dobu dominováno muži, mě jako téma hodně zajímalo. Stejně tak kultura writerů a graffity. Bohužel jsem byla po projekci hodně nespokojená s uchopením této látky a s celkovým provedením filmu. Během neúměrně dlouhé stopáže, se ve filmu prolínají tři linie. Osobní příběh writerky Sany je natočen hodně neumětelsky a se spoustou zbytečných, obsahově a esteticky prázdných scén. Na určitých místech jsem se cítila až vyloženě trapně a podle zvuků z publika jsem nebyla sama (aneb několikrát opakovaný záběr přelézání plotu, skinny dipping, scéna ve vaně..). Na druhé straně právě v této části jsem měla možnost podívat se, jak probíhá ilegál a vžít se do pocitů writerek. Odnést si z nich trochu toho adrenalinu domů. V další linii se seznámíme s několika mezinárodně známějšími writerkami. Z mého pohledu byly právě tyto části ty nejhodnotnější a je mi jen líto, že těm skvělým osobnostem nebyl dán ve filmu větší prostor a to klidně na úkor scén typu: hledáme, cestujeme, spíme, jíme, pláčeme, hádáme se. Poslední linie je něco jako komentář z televizního dokumentu z 80.let, ve kterém se dozvíme takové zajímavosti, jako např.: kdy padla Berlínská zeď, co je to graffity nebo proč se vlastně taguje. Věřím, že kdyby si film vybral jednu z těchto linií, které by se držel jak po dramaturgické, tak po estetické stránce, výsledek by byl o mnoho lepší a pro diváka uchopitelnější. Takto na mě Girl Power působil jako asociační tok na volné téma ženy-graffity-cestování. Nejhorší na tom bylo, že si Sany a ostatních holek opravdu vážím a věřím tomu, že prošly složitou životní cestou a že jsou silnými osobnostmi ve světě graffity, každá s vlastním uměleckým pohledem.(28.2.2016)
JitkaCardova
Důležité věci napsala ve svém komentáři už uživatelka Wewerush. Téma a základní nápad na jeho zpracování jsou skvělé. Jen ho nedostal ten správný člověk a ze správného důvodu. Škoda, že ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti, a tak za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá", sama v sobě a svém ordinérním životě uvězněná jako moucha v pavučině, aniž by si to ale chtěla připustit. Naopak, veškerým svým konáním, film v to počítaje, se snaží si o sobě vsugerovat opak. Lze s ní soucítit, lze ji litovat, ale nelze její důvody věnovat se grafitti a všem jeho ikonám přehlížet. Film je tak v celé své délce obsahově a vyzněním zatížený pocitem trapna za Sany a při mnohých scénách, kdy pro doument úplně zbytečně dává prostor svým "trápením", "lítostivosti" a notorickému vysvětlování, jak důležité a odvážné věci to jako holka přece podniká, i pocitem trapna z ní - kdyby se rozhovorů se slavnými writterkami chopil někdo zdravě sebevědomý, kdo je stejné krve, mohl z toho být fantastický, strhující film, který by se od nich dozvěděl ještě úplně jiné věci - na položených otázkách záleží. Takhle je to ale bída a smutek z uzoufání, film, který se nešťastná holka pokusila natočit, protože ji u holek grafiťaček přitahuje síla, kterou v sobě sama postrádá, aniž by si to ale uměla přiznat, a tak film věnuje tomu, že se pořád pokouší řadit mezi ně. Bolí z toho u srdce, upřímně. Stejně katastroficky se bohužel její pochroumaná osobnost podepsala i do formy dokumentu - místo sestříhání použitelných scén do přijatelného tvaru čelíme dlouhým stopážím vysvětlování, proč něco nešlo natočit, jak jí chybějí peníze nebo spolehliví kamarádi, aby natočila tenhle či onen skvělý rozhovor - někdy zobrazované Sany dokonce usvědčuje z liknavosti a nalhávání - proč ve Vídni utráceli peníze a čas vyjídáním banketů, místo aby prostě natočili cokoli? Její přístup má i do přístupu odhodlaného dokumentaristy často daleko, zvlášť ve chvílích, kdy ji přemáhají její sklony k beznaději a depresím. **** Čili jestli Vás nezajímá čistě grafitti jako takové, ale ženská/dívčí síla, běžte se raději v rámci Jednoho světa podívat na Hooligan Sparrow, Speed Sisters nebo Radical Grace. Jinak je to víc psychologický film o jedné nezralé, rozpolcené dívčí osobnosti, která se zhlídla v silných holkách se sprejem. *~~(8.3.2016)
Furmi
Od staručičkého Show Must go On vidím 1x dokumento o graffiti a rovno od susedov Čechov. Nice. Nedopadlo to zle. Ale ako často vravím "stále môže byť aj lepšie". Graffiti mám rád ale stále asi viac fandím street art-u ktoré je mi bližšie a osobnostne ho považujem za väčšie umenie ako bombiť nejaké vlaky nie veľmi premakanými a zvladnutými piece-mi. To sa mi aj v dokumente asi zdalo take podstatné. Proti ženám v tejto sfére nič nemám. No nedá sa poprieť že kvalita ich diel je v mnohých prípadoch oveľa nižšia ako u mužov. Čo je ale asi aj spôsobené tým že je ich v tomto svete menej a u mužov vyššia konkurencie schopnosť.(27.8.2017)
ryma
...."ufňukaná, nesebevědomá, vnitřně naprosto nesvobodná Sany, která vlastně nikdy nepochopila odvážný nápřah a osvobozující rozměr grafitti a která za všemi svými idolkami vlastně snaživě a dotěrně "dolézá""(JitkaCardova-citace), natočila film o lásce ke grafitti, o dechberoucí vytrvalosti jít si za svým snem a o respektu a úctě k ženám, které jsou na poli tohoto kontroverzního umění světovými autoritami, nebo třeba jen aktivními writerkami. Tím, že o sobě promluvily na kameru do filmu "Girl Power", vyjádřily směrem k Sany mnohé. Film je upřímný, inspirativní a vitalizující. Obyčejná neobyčejná holka od vedle-Sany nasere svou dětinskou odvahou a pak tou samou odvahou skvěle překvapí. Z mnohých udělá místo kritiků filmu psychology...(8.3.2016)