Hon na pačlověky

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

Kdyby neexistovala současná filmová přesycenost, tak tenhle film by po uzrání získal štempl kultu. Má humor - hodně, má dobrodužství - nemálo, má dojemné chvlilky - nemnoho, ale o to jsou efektivnější a co ještě má tenhle film ? No přece mejch pět hvězdic ! Pořadetelé Aussie Film Festu mají na startovací filmy frňáček, loni skvělej Taxik do Darwinu a letos tahle novozelándská prdel. Dobře Vy ! (18.11.2016)

Taika mě baví čím dál víc. A tohle bylo rošťácky kouzelné. (12.08.2018)

Taika Waititi mě poslední parodií na upíry rozesmál na tolik, jako hodně dlouho nikdo jiný. Předpokládal jsem tedy, že Hon na pačlověky bude v podobném duchu, jenže to jsem se trošku přepočítal. Rozhodně se nejedná o nevtipný film. Jen mi dobrý nápad a omezený vtip přetlačila novozélandská krajina, která je tou hlavní a nejdůležitější postavou celého filmu. Jasně, taky v tom má dost prsty ten malej tlustej kluk, co prezentuje národ Maorů potlačený současným komerčním světem, ve kterém v jeho případě vládne černej gang raperů v čele s Jay-Z. Jenže jsem se nemohl zbavit dojmu, že jeho postava je občas trošku za hranou v porovnání s tím, v čem jsem žil já. Po filmu jsem měl až skoro pocit, že dnešním mladým přestávám rozumět a to jsem jejich součástí byl ještě před nedávnou dobou. Taika Waititi to ale směřoval dobře a tak dnešní moderní svět chytře postavil proti samotné přírodě, ze které Maorové vychází, a i když byl závěr dost brutálně přepálenej, tak mě to pořád na necelé dvě hodiny dokázalo bavit. (07.04.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,168,117║Tržby Celosvetovo $22,700,000▐ určite zaujímavý film, má to miestami dobré nápady, hravosť ale chcelo by to o niečo vynaliezavejšiu réžiu /60%/ (19.10.2016)

Výjimečný film. Chlapec střídá domovy až se dostane k staršímu páru v horách, po večerech utíká svých 200 metrů, aby se zase vrátil. Společný útěk před světem se starým a nepříjemným Samem Neillem je však neopakovatelnou procházkou "zapomenutým" světem, kterého v dnešním mediálně/sociálním/online světě máme pramálo. Do děje navíc kromě skvělých herců (hlavně Julian Dennison je ve své roli opravdu skvělý) dostává i Waititiho absurdní humor a obrovská technická zručnost. Například montáž dlouhých záběrů s kamerou do 360 stupňů je promyšlená do detailu. Záběry berou dech (a někdy záměrně narážejí na "toho, co nese prsten"), Waititi se nebojí proplést příběh generačním srovnáním v podobě popkulturních odkazů (jen těch opravdu "nadčasových") a vše vrcholí v touze mladého tlouštíka být nejvíc cool zloduch (a zemřít v boji, jako nejlepší z hiphoperů nebo Klingonů;-)). Hon na pačlověka je tak ve výsledku perfektní podívaná, která funguje na jedinečné vlně nadsázky. (14.02.2017)

Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... (04.11.2016)

Co se stylizace týče, tak je to značně své. Můj problém je však právě s ní, jelikož jednotlivé styly (poetika dětského dobrodružství, vážnější nota a naprosto střelená) zde vzájemně vůbec neladí. Nevytváří jeden soudržný celek, ale chvíli se jede tak a za chvíli zase onak, čímž se bortí celý koncept a nefunguje kvůli tomu emocionální stránka, na které to do značné míry stojí a padá. Jakkoli se to tedy snaží o jakýsi mix "Malého Ramba optikou Wese Andersona", tak zůstalo čistě u snahy, která sice nenudí, příjemně se na ní kouká a rychle uběhne, ale stejně tak rychle (ne-li rychleji) se z hlavy také vykouří. (17.10.2016)

Pohodové a správně střelené. Bavilo mě sledovat toho špekouna v džungli a ty divný humory na mě fungovaly. Měl jsem rád tu jeho tetu a gebil jsem se přehrocený sociální pracovnici. (20.02.2017)

Vcelku příjemný film se skvělým Samem Neillem a zajímavým obézním spratkem v hlavní roli, který hrál více než přesvědčivě. Velkým plusem je příroda Nového Zélandu, která doslova oku lahodí a také chválím perfektní scénu s obrovským divokým prasetem. Humoru je poméně, ale kouká se na to hezky, přesto na 4* se necítím. 70% (08.03.2017)

„Polícia na Novom Zélande takéto veci nehovorí. To hovorí polícia v Amerike. Navyše, ani nie si policajtka.“ Toto som si pozrel len kvôli režisérovi, na ktorého Thorovi: Ragnarok som sa pred pár týždňami kráľovsky bavil v kine. Honom na paľudí ma ale zaskočil. Myslel som si, že pôjde o mystifikačný projekt na spôsob Svěrákových Ropákov resp. Vaterlandu s Rodenom. Nakoniec sa z toho vykľulo niečo úplne iné. Bol som spokojný ako s hercami (Sam Neill bol vždy mojím obľúbeným hercom, ale už dávno som z neho nemal dojem, že ho nakrúcanie baví, tu však áno, hoci ide o strašne klišé postavu, ale je zahratá s láskou), tak s výpravou a osobitým humorom, tak typickým pre tohto režiséra. Ale, paradoxne, v megarozpočtovom Thorovi ho mal režisér výraznejší, než v tomto autorskom a komornom filme (čo je veľmi zvláštne). Zaujímavý film, ale to niekedy nestačí. „Je zázrak, že sme ťa našli. Utiekol si skoro dvesto metrov.“ – „Dávam si prestávku.“ (28.11.2017)

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Měla jsem silně ambivalentní (ano, přesně tak a ne jinak) pocity k námětu a k některým scénám, které nejsou mojí parketou. Kdo viděl, tak ví, tudíž volím alibistickou trojku. Ale muzika byla bezvadná, to v každém případě. (10.10.2016)

Baví mě Waititiho verva, se kterou oživuje existující koncepty. Nebojí se nařčení z neoriginality, nesnaží se dokázat divákovi, že nabízí "víc". Místo toho takřka k dokonalosti dovádí něco, co k ní doposud nebylo přivedeno právě proto, že se filmaři báli takové čistoty provedení. K tomu mě navíc baví Waititiho budování filmového světa, která zjevně není zcela realistický, ale není ani přímo nadrealistický - zkrátka cosi mezi, co překvapivě funguje. Plus sympatické postavy. Plus dokonalý timing. (07.02.2018)

Sákra, to byla ale emocionální horská dráha. Nejlepší filmové použití Sinnermana. "Trees. Birds. Rivers. Sky. / Running with my Uncle Hec. / Living forever." (08.07.2018)

3,5 (17.01.2017)

„Nabízíme 10000 dolarů každému, kdo je najde, mrtvé anebo živé…aha, živé. Měli by být živí.“ Vše se odvíjí od toho, zda si dokážete najít cestu k dětskému hrdinovi. Pokud ne, asi se nebudete bavit a film se vám nakonec zprotiví. Mně se to ovšem postupně, po malých krůčkách, podařilo. Zřejmě díky humoru (který spojuje). Paleta vtípků je různorodá, od těch černějších přes ironické, absurdní, střelené až po vyloženě parodické. Tvůrci do snímku zařadili celou řadu filmových odkazů a sem tam si do hollywoodských „bijáků“ hezky rýpnou (nejvíc se podle mě podařila pasáž jak vystřižená z Thelmy a Louise). A nejen humor je různorodý, podobně je to i s žánry, takže některé scény jsou možná až zbytečně vážné či naopak směšné, přesto si myslím, že to pěkně drží pohromadě (i přes např. záhadně mizejícího psa či pušku…nebo to byl záměr?). Waititi mě tedy pobavil i potřetí a já se těším na naše další filmové setkání, tentokrát to bylo za solidní 4*. „Utečeš i dnes v noci?“ - „Ještě nevím.“ - „Ne, mně to nevadí. Jen buď zpátky na snídani.“ - „Ok.“ (17.02.2019)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

Sam Neill je vyloženě výborný herec a jelikož se teď delší dobu ve filmech moc neobjevuje, byl jsem o to radši, že jsem si ho mohl zde patřičně užít. V kombinaci s Waititiho zvráceným humorem a z počátku záměrně nesympatickým Julianem Dennisonem (teď už jej znáte z Deadpoola) se jedná o vynikající feel-good film na propršené sobotní odpoledne. Nejsem fanoušek Waititiho režie, ale Honem na pačlověky mě vážně uchvátil a silně přemýšlím, že si v budoucnu doženu i nějaké jeho starší kousky. (07.07.2018)

Veľmi pekný film, vyskladaný z množstva jednoduchých vtipov či situačného humoru, z ktorého síce človek nepadá do "popuku", no všetko sa to "pohybuje" v akejsi milej rovine, prístupnej pre všetky vekové generácie. Samozrejme, celé je to maximálne pritiahnuté za vlasy, pričom samotná story sa nedá brať nijak vážne. Z celkového hľadiska sa však po dlhej dobe jedná o niečo rodinne originálne. "Hon na pačlověky" je proste ideálna voľba pred spaním, vyobrazujúca skutočné hodnoty rodiny. (27.01.2017)