Režie:
Pavel BlumenfeldScénář:
Věra KalábováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Jiří ŠustHrají:
Olga Scheinpflugová, Blažena Holišová, Vlasta Chramostová, Ilja Prachař, Vilém Besser, Věra Tichánková, Miloš Willig, Ladislav Kazda, František Miroslav DoubravaObsahy(1)
Olga Scheinpflugová v hlavní roli detektivní hry, která se odehrává v poválečném pohraničí... Na návštěvě u své dcery bydlící v pohraničí zemře náhle při ranní procházce její otec. Šokovaná vdova (O. Scheinpflugová) nemůže uvěřit v jeho náhlou smrt, rozhodne se, že zjistí pravou příčinu jeho úmrtí a vydává se za dcerou (B. Holišová). Její obavy potvrdí i vyšetřování policie, které je liknavé a pouze formální. Potřebují něco konkrétního. A ona má dle slov vyšetřovatele spíše jen zlé tušení, pocity. Pokud by měla nějaké důkazy, to by bylo něco jiného. Žena se rozhodne okolnosti vraždy svého muže, o níž je skálopevně přesvědčena, vypátrat… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Poprvé jsem tuto inscenaci viděl jako dítě a dodnes jsem si z ní zapamatoval jen nepříjemný pocit z postavy Ilji Prachaře. Což znamená, že jsem to napětí musel tenkrát asi hodně prožívat, protože jinak bych si na ni už vůbec nevzpomněl. A jako poměrně napínavá mi tahle už hodně technicky zastaralá hra přišla i teď. Určitě má stále své neobvyklé kouzlo, i když hraní Olgy Scheinpflugové mi tady šlo trochu na nervy, ale možná to mělo tím větší autenticitu. Proč by koneckonců hlavní postava nemohla být docela protivná a neurotická stará bába. Překvapil mě také svým způsobem otevřený konec, který bych v té době v televizi nečekal. Inu zázračná nová vlna československého filmu už byla v běhu, což se zřejmě promítlo i do některé televizní tvorby. ()
A nedopovězena zůstává nejen pohádka, v níž za kozlátky chodil vlk a babička si nemohla vzpomenout, koho navštívil po kováři a mlynáři. Scheinpflugová mě svým novotvarem zaujala více, než svým hereckým výkonem. Ale scénář je výtečný. Takže jen lituji, že hlavní roli nedostala Jiřina Šejbalová, která by ji zajisté skvěle zvládla. ()
Hodně nepovedený film, který stojí na Olze Scheinpflugové. Její herectví bylo pro mě osobně skutečně rozporuplné. Na jedné straně dokázala hrát tak přirozeně, že jí člověk věřil vše. Působila, jako by právě kamera dorazila k ní domů a ona žije a až pak hraje. Na druhé bohužel stále koukala do kamery, což dělala už v seriálu Eliška a její rod, ale zde není jediná. Celý film je navíc natočen ve studiu a tak můžeme sledovat přechody pomocí jednoho a toho stejného záběru na krajinu a suchý strom. To nemluvím o častých přeřecích herců. Jako by se na natáčení spěchalo. Film je pak více než kriminálkou psychologickou záležitostí, kdy úvodní text České televize neříká tak zcela pravdu. Matka totiž příbuzným vyčítala nejprve to, že její choť zemřel sám a žádné podezření neměla. To získala až postupně díky nově zjištěným okolnostem. Pachatele tak odhalíme, ale nevím, zda je potrestán či ne, stejně jako se nedozvíme, jak to dopadne se ženou. Skončí nakonec v blázinci? To je na fantazii diváka. ()
Nemohu se zbavit pocitu, že jsem viděl úplně jiný snímek, než o kterém se tady píše. Já viděl osobu s Dg. G30, která si vybájila podezření, že její choť, který od ní z pochopitelných důvodů ujel k rodině dcery, byl zavražděn. Ten si totiž sebou odvezl i vkladní knížky a bohužel, jelikož byl vzhledem k věku patrně diabetik (Nedali jste mu, chudákovi, ani najíst!), nešťastnou náhodou na procházce zkolaboval a při pádu se smrtelně zranil. Vydala se tedy bába po jeho stopách k mladým, kteří od ní utekli až do pohraničí(!) Po krátkém zahřívacím kolečku, kdy jim prohrabala všechny šuplíky a vyčetla co mohla, obvinila zetě z vraždy. Protože se ale vkladní knížky našly a místní policisté vyšetřování uzavřeli jako nešťastnou náhodu, musela uznat, že tudy asi cesta nepovede. Tak aspoň házela vidle, do čeho mohla. Jen díky stoicizmu svého zetě se sama nestala obětí násilného trestného činu, na čemž měl nemalý podíl i rodinný přítel, který se jí aktivně zastával a konejšil ji. Podle hesla: Čím čertu dobře... se zákonitě ocitl v hledáčku. Byl obviněn, že dědka zabil on, protože ho, jakožto příslušník Wehrmachtu (kam musel jako sudetský Čechoněmec chtě nechtě narukovat), za války udal a teď se bál, že bude prozrazen. Co na tom, že v té době dědek s babkou žili na opačném konci republiky (takovou dálku se mladí odstěhovali...). Marně ji všichni včetně kriminalisty přesvědčovali o nesmyslnosti počínání, bába ho poznala (pareolie) a fertig! Konec dobrý, všechno dobré. Bába je odvážena do ústavu, s vítězoslavným osměvem (a několika hezkými tiky), který značí, že ještě neřekla poslední slovo. Popravdě řečeno, nepříliš jsem pochopil, jak to vlastně snénárista myslel a proč to vůbec někdo (a ještě tak mizerně) natočil (šestinu filmu tvoří fotografie stromu). Celé to připomíná ochotnické představení, notně doplantané. I když Prachař je standardně dobrý a Scheinpflugová to zahrála (pokud hrála) výborně. ()
Zajímavý nápad s kostlivcem ve skříni. Připadalo mi, že jediná osoba, která tu něco hraje, byla právě Olga Scheinpflugová. Zbytek osazenstva byl tak nějak příliš toporný. Ty omezené technické možnosti filmu hodně ubírají. To je škoda. Dala by se tu rozehrát krásná psycholgická hra. Scénář to umožňoval. Takhle je to takové plytké, i když je to lehce pozapomenutá perla z archivu ČT. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- V závěrečných titulcích je Vilém Besser uveden jako Míla Besser. Touto přezdívkou ho oslovovali jeho přátelé. (bomber7)
Reklama