poster

Fuocoammare (Požár na moři)

  • Itálie

    Fuocoammare

  • Francie

    Fuocoammare, par-delà Lampedusa

  • anglický

    Fire at Sea

  • Slovensko

    Oheň na mori

  • Slovensko

    Požiar na mori

    (festivalový název)

Dokumentární

Itálie / Francie, 2016, 114 min

Režie:

Gianfranco Rosi

Scénář:

Gianfranco Rosi

Kamera:

Gianfranco Rosi

Hrají:

Samuele Pucillo
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Driss
    *****

    Na jihlavským festivalu byla spousta dokumentů, které převracely uprchlíky sem a tam a mačkali do mrtě co nejvíce ubrečených emocí. Fuocoammare je však speciální v jedné důležité věci, která se ostatním snímkům nepovedla. Film totiž dokázal velmi obratně propojit poklidný ostrovní život bohorovných evropanů s drsnou realitou okolního světa. Přidanou hodnotou je užvaněný Samuel, který do ospalého přístavu sužovaného lidskými tragédiemi vnáší slušnou dávku komiky, která dokáže jednohlasně rozesmát celý kinosál.(6.11.2016)

  • Marigold
    *****

    Strašně obtížně se to hodnotí a hledá se k tomu alespoň trochu nezúčastněný postoj. Rosi natočil svůj dokument mnohem promyšleněji a prokomponovaněji než lecjaký hraný film, explicitní výjevy z "lodí smrti" prostřídává s bezmála komediální rutinou života malého kluka z Lampedusy. Právě tohle střídání emocionálního tepla a mrazu dává filmu rytmus a sílu, před kterou se strašně těžko uniká k cynismu uprchlické "masy". Rosi je adresný. Část výjevů z uprchlického tábora sleduje úmyslně postavy běženců v pološeru, část na moři se naopak odehrává v syrovém detailu. Explicitnost některých záběrů vyvolá debatu o tom, co je přípustné a co už je za hranou. Jenže na sociální pornografii je Rosiho přístup až příliš sofistikovaný a důsledný v obou dějových rovinách. Dva světy - z nichž v jednom se trpí a umírá a ve druhém žije úplně obyčejný život - odděluje několik kilometrů a spojuje je postava lékaře, který se o uprchlíky stará. Jeho výpověď (mimochodem jedna z mála, která se ve filmu objeví, jinak většinu mluvení obstarávají civilní dialogy) je pro mě nejsilnějším momentem celé tzv. uprchlické krize. Rosi se snaží diváka přimět k tomu, aby se neuchyloval k několika osvojeným únikovým strategiím. Tohle se prostě děje a my se k tomu musíme nějak postavit. Oheň na moři není žádné zakázkové dílo, společenská objednávka. Je to promyšlený umělecký obraz poetické všednosti i katastrofy, která se děje na našem prahu. O morální a politické dimenzi se povedou vzrušené debaty. Oheň na moři bude polarizovat. Jako každý velký a závažný film. [Berlinale 2016](13.2.2016)

  • Lyncha
    **

    Film mohl zvítězit na Berlinale snad jen proto, že téma je poplatné době. Zřejmě tam jiný film na toto téma nebyl, tak neměli porotci na výběr. Jinak si to tedy neumím představit. Loni jsem ve Varech viděla film na stejné téma (Mediterranea), kterému Fuocoammare nesahá ani po kotníky. Pouze staví do kontrastu strastiplnný život uprchlíků na moři a poklidný život Italů, kteří řeší pouze malichernosti, pokud vůbec něco řeší a neužívají si. Co se s uprchlíky děje dál po té, co připlují na ostrov, se nedozvíme, na ulicích ostrova rozhoně vidět nejsou (ve filmu). Film je hrozně jednostranný, nepřináší žádné otázky na zamyšlení, ani nenaznačuje motivy uprchlíků, nic. Pusto a prázdno. Tak na krátký studentský film by to možná stačilo, ale 107 minut?(11.7.2016)

  • Anderton
    *****

    Ono s tým dokumentom to nie je také jednoznačné, Rosi skutočne posúva hranice filmového rozprávania. Jeden paralelný príbeh je hraný, druhý dokumentárny, ale vzájomne sa vôbec nerušia, pretože takouto filmovou rečou uprchlícka téma nadobúda širší rozmer. Možno je to kontrastné prirovnanie trocha zjednodušujúce, ale účel svätí prostriedky. Najmä je iné vidieť vo filme (zrejme) autentické mŕtve telá v podbalubí a počuť o tom v správach.(18.9.2016)

  • Baxt
    *****

    V porovnáním se Sacro GRA se Požár na moři jeví jako přístupnější Rosiho počin. Tematicky je zřetelněji vymezen a vyhlíží atraktivněji. Představuje také větší filmařskou výzvu – prostor a lidé v něm se neustále mění a statické záběry ze Sacro GRA byl Rosi nucen vyměnit za pohyblivou kameru. I tak je Rosi, který je svým vlastním kameramanem, schopen zachytit dechberoucí výjevy, vzhledem k tématu až rouhačsky překrásné. Režisér se v závěru snímku ukazuje jako mistrný inscenátor, který opravdovou tragédii takticky oddaloval. Záběry záchrany uprchlíků následuje neodvratné přenášení mrtvých nebo polomrtvých těl. Rosi nezaujímá zřetelné stanovisko, jeho obrazy mluví za sebe. Požár na moři nemusí být nutně společensky a politicky důležitý počin, ačkoli možná právě toto hledisko mu zajistilo Zlatého medvěda. Neoddiskutovatelně ale zpravuje o flexibilitě a bravuře režiséra a jeho stylu.(9.7.2016)

  • - Název filmu je odvozen ze sicilské písně z druhé světové války, kterou pouští DJ v místním rádiu. (Stoka)

  • - Film se stal kriticky nejlépe hodnoceným snímkem mezinárodního filmového festivalu Berlinale 2016: v prestižní anketě zveřejňované v průběhu festivalu v časopise Screen mu porota složená z respektovaných mezinárodních filmových kritiků udělila nejvyšší hodnocení. (Zdroj: Artcam)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace