Un sac de billes
A Bag of Marbles
Z Paríža do Paríža
Režie:
Christian DuguayKamera:
Christophe GraillotHudba:
Armand AmarHrají:
Dorian Le Clech, Batyste Fleurial, Patrick Bruel, Elsa Zylberstein, Bernard Campan, Kev Adams, Christian Clavier, César Domboy, Ilian Bergala, Lucas Prisor (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bratři Maurice a Joseph jsou kluci, kterým žádná lumpárna není cizí, a protože bydlí v Paříži, mají příležitostí pro svá klukovská dobrodružství více než dost. Tím spíše, když je jednomu deset a druhému dvanáct let. Bohužel jim do dětských her a radostí zasáhne tvrdý osud. Jednoho dne jim totiž maminka musí na kabáty přišít žluté hvězdy. Francie je okupována německou armádou a nacistická správa přitvrzuje. Židům v Paříži už jde o život, a tak tatínek rozhodne, že kluci musí uprchnout do dosud neokupované zóny na jihu Francie, kde se snad všichni zase setkají. A protože Maurice a Joseph musejí z ohroženého domova odejít okamžitě a pokud možno nenápadně, nemají žádné cestovní doklady, vezmou si jen minimum peněz a jídla. Před sebou mají dlouhou cestu nočním vlakem, bezohledné německé hlídky, nebezpečný přechod přes demarkační čáru a cestu přes vysokohorské hřebeny. Jediné, na co se mohou spolehnout, jsou vlastní síly, bystrost, statečnost a instinkt. Netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí. Malí hrdinové si naštěstí při tom všem dokáží v sobě uchovat dětství i najít čas na malá klukovská dobrodružství. (CinemArt)
(více)Recenze (159)
Úžasný film o dvou chlapcích, kteří pržívají většinu druhé světové války na cestách do svobodných zón či v úkrytech před nacisty. Film je natočený citlivě a decentně tak, že může být pouštěn i na školách a může myslím zaujmout nejen dospěláky, ale i mládež. Moc se mi to líbilo a frantíkům posílám za odměnu 5 hvězd. ()
Po prevažne televíznych projektoch režisér Duguay dozrel a ponúkol nám strastiplnú cestu dvoch chlapcov, ktorí utekajú pred represiami voči židovskému obyvateľstvu. Celé poňatie príbehu je skvostné, má prívetivú nadsádzku, romantiku nezbedných chlapcov a hoci je vo vykreslení fašistického teroru umiernený ( skoro všetko je točené z pohľadu mladšieho z bratov ), pozorný divák vníma nebezpečenstvo a hrôzy vojny aj tak. Potešili ma aj scény s francúzsko-nacistickou domoobranou, predsa len tieto veci nie sú vidieť v podobných filmoch. Duguay vsadil na istotu a vyplatilo sa mu to, zbytočne netlačí na pílu, príjemné alebo dojímavé scény strieda s nebezpečenstvom a tak si s istotou ide pre divácky úspech. Možno sa mu práve tento aspekt dá vytknúť a niekedy mohol pritvrdiť, mne sa však jeho prístup páčil, lebo sa nesnažil o vytĺkanie diváckej pozornosti za každú cenu. Jeho film je kompaktný, drží pohromade a divák má po zhliadnutí príjemný pocit, že videl hodnotný film plný odvahy a rodinnej súdržnosti. ()
Velice silný, extrémně dojemný válečný příběh. Je vyprávěn velice jemně obrazem a zároveň silně, chvílemi až brutálně dějem, z pohledu dětských hrdinů. Jedno vím, na film se znovu jen tak nepodívám, ale určitě jej nějaký čas udržím v mysli. Zásah na divákovi emoce je zde v silném zastoupení.Vynikající hudba. ()
Film to sice nebyl špatný, ale už jsem na stejné téma viděl pár lepších kousků. Navíc jsem se nemohl celou dobu zbavit pocitu, že už jsem musel vidět něco podobného a přišel jsem na to, že mi snímek připadá jako fúze filmů Smrt krásných srnců a Musíme si pomáhat. Nenudil jsem se sice, ale vlnu nadšení jsem také nepocítil. ()
Skvěle natočené válečné drama o osudech dvou bratrů, jež je podáváno s nevinným dětským náhledem, které postupem času graduje, aby udělalo místo syrovému nádechu války. Un sac de billes v těchto ohledech hraje na jistotu-předem totiž víte, jak se zhruba film bude odvíjet a jak dopadne. Právě tento atribut mi místy docela vadil, jelikož tento příběh a film samotný by si zasloužil ještě o kousek více "ponoření se" do mentality lidí ve válečných letech, což jde také ruku v ruce s faktem, že nám režisér Christian Duguay mohl více poodhalit brutální syrovost Druhé světové války v okupované Francii. Takto je snímek Un sac de billes "jenom" dalším filmem na který se sice hezky kouká a pobrečíte si u něj, nicméně element překvapení a filmařské kreativity zde zcela chybí. PS: Maličká role Marka Vašuta velice potěšila! ()
Úvod s esesáky v židovském kadeřnictví měl něco do sebe a ačkoliv se pak příběh vydal trochu jiným směrem, zklamán jsem nebyl. V zásadě je to další další z pohledů na II.světovou válku dětskou optikou, jen je narozdíl od podobně laděných filmů vyveden v trochu méně depresivnějších barvách. Všudypřítomná hrozba v podobě nacistů i domácích kolaborantů je tak upozaděna, ale to není na škodu, protože s o to větší silou pak může udeřit. Herecky bez problému a oba kluci ukázali velký talent. Jasně, je to hra na emoce a občas až příliš očividná, ale na na druhou stranu když jsem na konci viděl ty dva děduly, tak mi bylo tak nějak dobře. A vo tom to je! 75% ()
Drama vypráví o dvou bratrech na útěku a silných rodinných vztazích, na které se příjemně kouká a celá zápletka svižným tempem utíká. Dětští herci hrají perfektně a člověk jejich dobrodružství prožívá na plno až do konce. Duguayvo se nedá co vyčíst, ale na můj vkus příběh režíruje příliš na jistotu a vyhrazených mantinelech. Nedokáže nikdy mile s nadsázkou hýbat emocemi jako Páni kluci, Bylo nás pět nebo naopak vygradovat drama a ukázat pravou tvář války, bez obalu jako ve filmu Běž, chlapče, běž. Zavděčit se co největšímu počtu diváků není vždy ta správná cesta........6/10 ()
Velice specifický pohled na válečnou Francii, okupovanou i kolaborující, očima chlapců, kteří na své cestě za přežitím prošli současně strastiplnou duševní proměnou. Opustit svůj bezstarostný svět dětských her, popřít sebe sama a vyrovnat se s všudypřítomným nebezpečím a strachem, to chce velkou odvahu. Jejich příběh je proto úžasný a samozřejmě také notně emotivní, i díky obrovské dávce štěstí, které jim osud daroval, aby ho mohli vyprávět. Jeho filmová podoba je po všech stránkách vynikající, počínaje provázáním jednotlivých scén, přes postupné proměny nálad nebo výtečnou atmosféru ve všech polohách a konče hereckými výkony hlavních hrdinů. Krásný snímek, při němž někdy přeběhne mráz po zádech, ale který jindy naopak chytí za srdce. 90 % ()
Z Paríža do Paríža je film podľa autobiografickej knihy Josefa Joffa Bag of Marbles, 1973 (Mešec s guľkami). Spisovateľ ročník 1931 mal v dobe okupácie 10 rokov a viac. Kniha sa stala takým bestsellerom, že v roku 1975 bol natočený film pod rovnakým názvom. Takže dnes sme sa dostali k remaké tohto filmu a to je dobre. Všetky tie strašné okamihy, ktoré sa od roku 1941 do 1944 diali, okupácia Francúzska Nemcami, pohon na Židov, vypočúvanie krutým nemeckým dôstojníkom, odvážny odbojár, kolaboranti na čele s Pétainom až po oslobodenie sú podávané zjednodušene očami deti a to je obrovským prínosom pre tento film. Matka chcela zachrániť svoju rodinu a existovalo jediné možné riešenie a to, že rodina nemôže zostať pohromade. Najmladších synov posiela do mesta Menton na juhu Francúzska a cez okupované územie sa môžu dostať jedine 2 malí chlapci (podľa jej slov nikto nebude mať podozrenie na dve malé deti). Ostatní sa všetci dostali cez okupované územie na vlastnú päsť. Tu ešte v neokupovanom južnom Francúzsku sa na určitý čas rodina zjednotila, ale ešte nič nemali vyhraté. Otca Romana zadržali príslušníci SS a v novembri 1943 bol deportovaný do Osvienčima, už sa s neho nevrátil. Ostatní mama Anna, brat Albert a Henry boli zatknutí a internovaní v tábore Drancy. Pri ich deportácii do koncentračného tábora mal vlak poruchu a blížiaci sa Američania ich zachránili pred následným ďalším transportom. No a strastiplná cesta najmladším bratov Josefa a Maurice taktiež šťastne skončila v oslobodenom Paríži. V závere filmu sa nám objavia v obraze obaja hlavní aktéri tohto filmu autor knihy Josef so svojim o dva roky starším bratom, ale obaja už v pokročilom veku. (Pre poriadok filmy z Francúzska o holokauste rovnako dobré, keď nie ešte lepšie: Vlak 1973, Pán Klain 1976, Nečakaná zrada 1985, Dovidenia chlapci, 1987, Pan Batignole 2002, Šifra 2003, Pani z Izieu 2007, Slobodná zóna 2007, Ukryté deti 2007, Odsun 2010 a Kľúč k minulosti 2010.) ()
Hezký film o židovské rodině, která je vystavena všem nebezpečím války. Dva malí synové na útěku procestují kus Francie a prožijí mnohá dobrodružství, kladná i záporná. Některým scénám se nedalo moc věřit, ale film je dobře zahraný a dojemný. Trochu moc tlačí na city diváků, ale to je ve filmech s dětskými hrdiny časté. ()
Je pravdou, že scénář mohl jít občas víc do hloubky. Ale ono to ani tak nevadí a připadá mi hloupé se zrovna u tohle vzhledem k žánru filmu pozastavovat jak to dělali někteří čeští kritici (rozumějte, pisálci.) I když si uvědomuju, že je podobně nepatřičné chválit, u tohoto filmu emotivnost. Ten příběh už je sám o sobě emotivní, stačilo ho jenom obsadit dobře hrajícími dětskými herci. I tak je ale co chválit. Hlavně, že je tento film velmi inteligentním a přínosným typem snímku pro celou rodinu.. Malým dětem ukáže, jaká hrozná byla válka. Film pro ně musí být hrozně působivý a napínavý. Je vyprávěn efektivně, já sám jsem se do něho ponořil a držel hlavním hrdinům palce. Starší či náročnější diváky film neurazí a bude se jim líbit také. V rámci filmů o 2.světové válce je poměrně originálním počinem. Je vyprávěn dětskýma očima a nese v sobě mnoho pozitivizmu, motivace a hezkých myšlenek. Musí se pochválit i herecké výkony obou dětských herců a Patrick Bruel by si za roli otce zasloužil Césara. Suma sumárům, skutečně krásný případ filmu pro celou rodinu. ()
V porovnání s filmem z r. 1975 je znát větší svoboda při natáčení staršího filmu, zatímco o novějšího jsou evidentní novější technologie. Zvláštní jsou drobné rozdíly u některých faktů, proto bych doporučil shlédnout oba filmy. ()
Pohádku se slabým vztahem k realitě vyprávějí tvůrci vtipně a s nadhledem. Herecky mě zaujal výborný 13letý Dorian Le Clech (Joseph Joffo, mladší z bratrů). ()
Konfekce, zcela zapomenutelná, mírně zajímavá. ()
Na srdce útočící drama dvou židovských chlapců utíkajících před deportací. Podle skutečnosti. ()
Film mě docela zklamal. Příběh dvou bratrů byl sice zajímavý, ale nelíbilo se mi zpracování. Mladší Jo byl cíleně až moc roztomilý a moudrý, bohužel jsem ho nemohla brát příliš vážně. Dost mi připomněl přemoudřelé děti ze sovětských filmů, kterých jsem si užila za totáče dost. Cítila jsem kalkul a tlak na diváka po celou dobu, na což jsem už po letech dost vysazená. Bylo to celé takové moc učesané. Vzpomínáte na Život je krásný? Nebo Vlak dětství a naděje? Úplně jiný zážitek. ()
Filmov so židovkou tématikou počas WW2 je už ako húb po daždi, a tak už je konkurencia v tejto téme naozaj obrovská. Subjektívne mi niektoré filmy prídu trochu moc tendenčné, ale väčšina z nich pôsobia naozaj silne a relatívne realisticky. Čo sa týka Un sac de billes, tak tu treba uznať nespornú kvalitu a ten príbeh ma v mnohých ohľadoch chytil za srdce. Útek dvoch bratov do neznáma (za demarkačnú líniu), ktoré malo znamenať bezpečie napokon prinieslo ďalšie a ďalšie nástrahy. V podstate mali šťastie v nešťastí, lebo počas svojho putovania narazili na tých správnych ľudí. Bol to príbeh strachu, ale predovšetkým nádeje, ktorá držala oboch chlapcov nad vodou. Takže celkovo chválim. Josephove gesto na konci ma úprimne dojalo - myslím to, keď ľudia vyšli do ulíc oslavovať slobodu a prišla okamžitá pomsta namierená proti kolaborantom, vrátane tých, ktorí poskytli Josephovi na pár mesiacov domov. ()
Filmy s témou židia a 2. svetová vojna je už na môj vkus dosť otrepaná a niekto má stále potrebu to dookola opakovať a pripomínať novými filmami. Tento film ako väčšina je akože podľa skutočnej udalosti. Už mám pocit, že všetko je na motív skutočnej udalosti v rátane kreslených rozprávok pre najmenších. Napriek tomu bol film dobrý a dá sa o pár rokov pozrieť znova. ()
Reziser Christian Duguay /Jappeloup, Hytler - vzestup zla, vychovny tabor/ natocil len priemrny film z obdobia Druhej svetovej vojny, kde dvaja chlapci stvaraju lumparnu za lumparnou. Potom divak zisti ze ide o mlade zydy - teda zas len utrpenie jedneho naroda je v popredi, jakokeby Cigosi, Svedkovia Jehovovi, politicki vazni atd atd proste nejestvovali. To je uz dlhodobo znama zalezitost a tento film to zas dodrzuje, preto len sivy, sedivy nevyrazny priemer : 50 % ()
Já prostě miluji francouzské filmy. Netuším čím to dělají, ale od klasických hollywoodských filmů nebo od Anglických se prostě liší a vždycky jsou tak krásně natočené s takovou lehkou atmosférou. Tenhle film není výjimkou. Při sledování filmu jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi a prožívala každý okamžik. Je neuvěřitelné čím vším si museli projít, aby se nakonec v pořádku dostali domů. Samozřejmě na konci filmu nechyběly slzy, ale to jsem celá já. ()