Mžitky

Syrové a pravdivé od začátku až do konce. Mělo by být promítáno v rámci výuky studentům středních a vysokých škol, protože snahy o navrácení totalitních režimů s despoty v čele jsou nyní celosvětově velmi silné. Poklona panu Lindovi za jeho náročný herecký výkon, který zahrnoval ztvárnění hlavního hrdiny fyzicky výrazně hendikepovaného. Wajda bez kompromisů, čestné ukončení jeho tvůrčího života. (29.03.2017)

Schematismus, popisnost a dořečenost takřka socialisticko realistické intenzity (což je vzhledem k tématu filmu obzvlášť pikantní). Hlavou mi vrtá jediná otázka: Byla dcera hlavního hrdiny i ve skutečnosti robot? Ale vážně: Chybí tomu jakákoliv metafora, nadhled, rafinovanost - ba co hůř: autorský rukopis. Na jednu stranu je jistě obdivuhodné, že někdo dokáže na sklonku života natočit takový film. Na druhou stranu je to tak superslabý odvar toho, co Wajda točil ještě v 80. letech (nemluvě o vrcholech v letech 50. až 70.), že se člověk prostě neubrání smutku. (11.04.2017)

Mé neojoblíbenější Wajdovy filmu jsou z prvé poloviny sedmdesátých let, od devadesátých letech se stále více věnuje palčivým místům polské bolševické historie. Zde je to doktrína socialistického realismu, která spolehlivě likvidovala všechny upřímné tvůrce: buď umřeli na úbytě, nebo přestali tvořit, nebo si navlékli plášť z odporné tkaniny kajícníků. Zajímavé, a snad i trochu zarážející je, že režisér při své kritice používá stejnou metodu, stejný realismus (na tom, zda socialistický nebo nějaký jiný, až tolik nezáleží). To, co si dovolil v oněch sedmdesátých letech "za bolševika", tomu se "za konzumu" už nepřiblížil. Přesto i jeho pozdní filmy mají vysokou úroveň (porovnejte s Menzlem nebo Jakubiskem), jsou strhující, a vždycky se v nich najde něco, co zaujme mimořádnou pozornost. Zde to nejspíš bude osud (možná až nadměrně hrdé) profesorovy dcerky a jejich vzájemný vztah, který je sice mnohem tenčí, ale také mnohem tužší, než u jeho studentů. Pozn. 1: Příliš nevěřím v tvůrčí sílu devadesátníků, spíš bych to bral jako kolektivní dílo polské kinematografie, jako společnou poctu slavnému režisérovi - též od neméně slavného Bogusława Lindy. Pozn. 2: Závěrečný boj (mortal kombat) profesora Strzeminského s plastovými manekýnami je skuteně vyvrcholením filmové narace. (02.07.2017)

Andrzej Wajda sa nemohol rozlúčiť so svojimi divákmi lepším spôsobom ako týmto filmom. Príbeh umelca s fyzickým handicapom, ale silnou vôľou pracovať je v príkrom rozpore s dobou, v ktorej tvoril a učil. Povojnový nástup komunistických diletantov vo svete umenia ( pochopiteľne nielen v tomto obore ), ktorí bojujú proti významnému umelcovi Władysławovi Strzemińskému a zničia mu profesný i súkromný život, je razantný a nemilosrdný. Poznáme to aj z našich končín, Wajda však dodal snímku aj vizuálnu temnotu, nevľúdnosť prostredia a tieseň. V tomto bezútešnom svete sa úmyselné strohé repliky umelca v konfrontácii s mocou týčia ako majáky vnútornej sily, odhodlanosti a nezlomnosti. Bogusław Linda stvárnil svoju postavu excelentným spôsobom, bola radosť ho sledovať v každom zábere. 4+ (29.06.2017)

Ta doba byla opravdu šílená, nechtěla člověka zničit rychle fyzicky, ale pomalu a psychicky...Wajda uchopil téma tím nejsyrovějším způsobem, kdy pozorujeme nejenom osud jednotlivce, ale také dopad na jeho známé, rodinu...Dává vlastně zrcadlo celé společnosti...No a samozřejmě dobře propracovaní komunističtí pohlaváři tomu dávají ten protipól a drama (až to ve mně vyvolává takovou tu touhu po spravedlnosti)...Po dlouhé době Linda opět v ne-gangsterské roli...Každopádně film o člověku, který dělal to, čemu věřil... (24.01.2017)