Petrolejové lampy

Krásný, lidský, smutný film, o velké touze a smutku jedné dobré, silné ženy. Herecké výkony excelentní, nádherné kostýmy, bohužel některé aspekty (hudba, kamera...) už nám trochu zestárly. (04.09.2012)

Tak kruté, tak realistické, tak věrozhodné, až si člověk zakrývá oči....................dát méně než 5 hvězdiček, musela bych se ubytovat vedle Čepka. (12.04.2013)

Skvěle natočená předloha Jaroslava Havlíčka s dokonalou Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem. Iva Janžurová v době natočení filmu vůbec neodpovídala profilu Štěpy podle knihy, ale o to je její výkon ještě působivější. Čepek je pak bez debat v roli životní, kterou nepřebil ani rolí žárlivého Turka ve "Vesničko má středisková." (28.09.2013)

Neměla jsem ráda Ivu Janžurovou. Tenhle film to změnil. Viděla jsem ho před několika lety, přesto si mnoho scén vybavuji naprosto přesně. Pro mě jeden z nejpůsobivějších snímků vůbec. (10.12.2014)

Když mně je z těhle poetickejch filmů hrozně úzko... (25.01.2015)

Patrně jeden s nejhodnotnějších filmů,naší kinematografie. Vypráví příběh stárnoucí dívky, která vinou své kamarádské povahy a volnějších názorů zůstává neprovdaná,takže se podrobí nátlaku vyžilého důstojníka a stane se jeho manželkou.Leč manželův organismus a psychiku pomalu sžírá progresivní paralýza. Petr Čapek v roli Syfilitika vytvořil jednu se svých nejlepších rolí. (18.10.2016)

Tento snímek jsem viděl poprvé a musím říct, že ve mě vyvolal velmi silné emoce. Herecké výkony obou hlavních protagonistů Ivy Janžurové v roli Štěpy a Petra Čepka v roli zkrachovalého důstojníka Pavla Maliny jsou výborné a přesvědčivé a zejména u Petra Čepka skoro vždycky cítím, že tento herec nemusí ani za celou dobu filmu vůbec nic říct, ale jeho podmanivý pohled o něm prozradí takřka všechno. Bylo tomu tak např. v dvoudílném filmu Antonína Moskalyka "Babička" a bylo tomu tak i v celé řadě dalších filmových a televizních inscenací. Ovšem tuto roli ztvárnil vskutku brilantně a v podstatě po celou dobu snímku mi bylo doslova až úzko z toho, jak jsou ty situace a myšlenky, které se ve filmu objevují stále aktuální - zkrachovalý život (Malina), prospěchářství (sňatek s majetnou Štěpou), typická (nejen) česká vychytralost (Malina), nenaplněné naděje (zejména ze strany Štěpy), nešťastné manželství, zloba, zášť, zkrátka celá řada negativních atributů, které byly, jsou a bohužel budou i nadále aktuální. Snímek na mě působil po celou dobu velmi silně depresivním dojmem, ale bylo to zcela uvěřitelné. Určitě nelituji toho, že jsem si rozšířil obzory v rámci naší bohaté československé kinematografie a musím říct, že všechna superlativa, která se o tomto filmu napsala i řekla, byla zcela pravdivá. Je to zkrátka velmi silný a působivý snímek, jehož ideje jsou až děsivě aktuální. (28.12.2017)

Petrolejové lampy mě dostaly i jako kniha, a film je naprosto nezapomentulný zážitek. Fascinující chátrání postavy Petra Čepka a trápení Štěpy v podání Ivy Janžurové, ten závěr ... prostě síla. Ovšem nejsem si jistá, zda se to dá sledovat opakovaně. (12.04.2018)

Spíše než samotná zápletka se syfilidou, byť je podána mistrovsky, mne ohromilo autentické zobrazení secesní doby se silnou kritičností vůči maloměšťákům. Skvěle byly využity zhudebněné Gellnerovy básně, přičemž scéna se zpívající matkou hlavní hrdinky (výborná Marie Rosůlková) mi připadala z celého filmu nejsilnější. Herecké výkony jsou všechny perfektní, za zmínku stojí operní pěvec Vladimír Jedenáctík v syrové roli důstojníkova otce a Štěpina strýce. (04.05.2019)

On je to vlastně celkem smutný film. Dáma, která pije jako zedník, není dáma. Janžurová a Čepek, ona stárnoucí svobodná bezdětná dědička statku, on bývalý voják a nemakačenko, znají se od dětství, tak si tak spolu žijí na přelomu toho 19. a 20. století. Uměl by to dneska ještě někdo takhle autenticky natočit? Viděl jsem to kdysi jako děcko a moc jsem tomu nerozuměl. Skákavej lajtnant, dělali si z něj legraci a přitom on měl vlastně "jenom" syfilis. Nějak mi tam vadí spousta těch předabovaných postav vč. Černocha. Není to pro mě tak působivý film, že bych mu musel dát 4 frčky. (13.01.2021)

Ten Čepkův přiblblý smích byl příliš násilný a rozčiloval mě. (28.02.2021)

Měly to ženy po dlouhá staletí opravdu těžké. Kdo jiný se do hlavních rolí hodil tak skvěle než zrovna Iva Janžurová. I když je skvělá herečka, žádná krasavice to nikdy nebyla a ztvárněný příběh jí tak o moc víc věřím. Petr Čepek ve své filmografii předvedl mnohokrát, že to byl vynikající herec a toto je jen dalším důkazem. Film je víc smutný než opravdu vypjaté drama a dostal mě třeba i ve chvíli, kdy si Štěpa hrála ve vlaku s dítětem. Ta její nenaplněná touha byla více než bolestná. Takových scén silných jako hovězí vývar zde nebylo zase tolik, ale když přišly, tak je oba herci provedli geniálně. (09.08.2023)

Zpočátku se hodně zpívá, takže se o nějakém ději nedá příliš hovořit. Tady jsem chtěl drobátko přejíždět. Už za to musím hodnocení snížit. Paní Janžurová tu byla velmi dobrá stejně jako pan Čepek Jejich procházka městem v závěru filmu je naprosto excelentní. Ale i jinak je to velmi dobře natočeno a nebýt toho začátku, dal bych ještě více. (12.10.2023)

Perfektní herecké výkony, ale na jaksi Jiráskovsky příliš rozvláčné ... (01.07.2009)

Naprosto strhující herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Atmosféra manželství samorostlé Štěpy a syfylitika Pavla je vykreslená naprosto dokonale a příběh tak graduje až ke smutnému konci. Bohužel jsem nečetl knihu, tak nemůžu zhodnotit jak moc se autoři drželi předlohy, ale to, že jsem ve filmu zaslechl i několik básní Františka Gellnera bylo příjemné překvapení a pomohlo to spolu s oslavou roku 1900 navodit dobovou atmosféru. (09.02.2010)

Mistrovske dilo. (08.08.2011)

výborný Petr Čepek (26.08.2012)

Režisér, který si dokáže více pohrát s detaily, by mohl z tohoto příběhu vytřískat maximum. Chybí tomu větší syrovost, autentičnost. Janžurová mi tu vůbec neseděla, i když si jí jako herečky vážím. Nejspíš se na filmu podepsala i doba vzniku, počínající normalizace, a větší experimentování nepřipadalo v úvahu. Viděno poprvé nedávno, moc mě to nevtáhlo a knihu jsem nečetl. (14.02.2013)

Nadherný film natočený na motivy depresivního Jaroslava Havlíčka. (02.07.2014)

Nemohu bohužel hodnotit tento film jako samostatný celek, neboť jsem si nejprve přečetla románovou předlohu, a na film jsem se tedy už dívala jako na realizaci románu, takže se zkrátka nemohu ubránit srovnávání. A žel, jak byla kniha působivá a do hloubky propracovaná - přečetla jsem ji takřka jedním dechem za dva dny - byl pro mě film velikým zklamáním. Z knihy zbylo jen na kost obrané torzo, citelně chybí mnoho důležitého, co by mi jako divákovi umožnilo např. náležitě pochopit Štěpinu duši (např. to vše, co ji utvářelo jako dítě a dívku, její dětství a dospívání, které mj. prožila s Pavlem, jehož znala od dětství, a jehož život potom tolik změnil - a divák neví proč a jak a nevidí do hlubin jejich složitého vztahu) - je to, jako když si pustíte film až od půlky a nejste v obraze, kdo a proč jaký je a co proč dělá - a mnohde rovněž unikají motivace dalších postav, jež Havlíček ve svém románu tak dokonale vystínoval a s citem pro zdánlivě nevýznamné detaily prokreslil jejich mysl. Malinova diagnóza je z mého pohledu jen střípek do ohromné mozaiky, zde však málem dominuje celé druhé polovině filmu. A Iva Janžurová, jakkoliv velká herečka, bohužel typově vůbec nevystihuje Havlíčkovu Štěpu (což jistě není její vina, nehrála podle románu, nýbrž podle scénáře; nicméně románová Štěpa Kiliánová je žena mohutná, nehezká a bez vkusu, takže šarmantní a štíhlá Janžurová ji prostě nemůže vystihnout, kdyby se strhala) a na rozdíl od knihy zde není vůbec vidět, jak během těch let "vyrostla," jak ji všechny ty události ovlivnily, jaká byla na začátku a v jakou ženu dospěla nakonec, jak se postavila svému tragickému osudu... Píšu dvě hvězdičky, na tři už to pro mě není (na psychologické drama je to scenáristicky příliš odbyté) a na druhou stranu to nemohu úplně shodit, protože jakkoliv je slabý scénář, tak např. herecké výkony jsou (v rámci možností, vymezených scénářem) skvělé, Janžurová i Čepek samozřejmě excelují... i když další postavy nemají mnoho co hrát (opět srovnávám s románem) a spíš jen sekundují, byť v románu je jejich role rovněž důležitá. Číst román, to je, jako kdyby s těmi lidmi člověk žil. Ale dívat se na film, to je, jako kdyby o nich jen něco slyšel. Komentář gjjm píše o filmu jako o "příběhu o duševním rozkladu syfilitika." Přitom ta kniha o tomhle vůbec není. Gjjm se navíc domnívá, že Pavel se nechce léčit, aby ho nepomluvili lidi. Jenže skutečnost (románová) je taková, že Štěpa nejprve netušila, že Pavel umírá na syfilis (domnívala se, že je to něco, co se dá léčit), a tak ho přesvědčovala, aby se léčil. Jenže Malina dobře věděl, že jeho nemoc (nadto v tomto stadiu) je neléčitelná - proto se nechtěl léčit. Ale protože nechtěl nikomu prozradit, že je na tom tak zle, souhlasil nakonec, že se bude jezdit léčit do jiného města, aby ho lidi nepomluvili. (A ve skutečnosti pak samozřejmě nikam nejezdil.) (05.11.2015)