Druhá strana naděje

Krásně směšné, staromódní, útulné a spokojené "drama" o jednom normálním uprchlíkovi. (19.11.2017)

Evropské, uprchlické, vtipné, suché, báječné, nové. Jako rodilý domorodec se musím přiznat, že tento film byl prvním, který jsem viděla na KVIFF. A hned trefa do černého. Dvě dějové linie, které se prolínají, s trochu tragickým příběhem syrského uprchlíka (ne, nehnulo to se mnou) a příběhem postaršího pána, který chce změnit svůj život. Ty dialogy, gesta, pohledy, neherecké výkony. Dlouho se mi nestalo, abych v kině brečela smíchy. Aneb jak je příjemné sedět v kinosále s inteligentními lidmi. Taková finská Čtvrtá hvězda, pokerové finále a sushi, ve mě stále zanechává příjemný pocit. A ta hudba, jen si sednout do baru, pít drink a poslouchat. Doporučuji všem, kteří mají alespoň trochu chuť podívat se na evropský film a pobavit se. ..pro mě byl zážitek i to, že promítání uvedli dva herci z tohoto snímku.. (07.07.2017)

(147/2017) / No trvalo mi pár minút kým som sa zorientoval. Pre mňa prvý Kaurismäkiho film je nabitý absrudnými postavami, dialógmi, scénami. Jasné posolstvo o všakovakých predsudkoch v spoločnosti je postavené na základe suchého humoru a niektoré hlášky teda stáli za to. Oceňujem, že aj formálna stránka je na úrovni, nie vždy je to v Európe zvykom pri tomto type filmu. (7/10) (04.10.2017)

V případě, že přimhouřím oko nad uprchlickou problematikou, která je ve filmu lživě vyložena, tak se jednalo o vcelku povedenou podívanou. Jednoduchý snímek, který neurazí, ale ani nenadchne. (06.03.2018)

Nejnovější Kaurismaki opět nezklamal. Na aktuální téma, které v poslední době rezonuje společností i filmovými ateliéry, natočil (stejně jako v Le Havre) svým osobitým a nezaměnitelným způsobem velice působivý snímek. Zajímavé herecké výkony a dialogy, působivá hudba a to, co osciluje mezi dramatem a tragikomedií, znázornil svým nezaměnitelným způsobem, tak, že divák, který už zná jeho režisérský rukopis, se ani na chvilku nenudí. Přiznám se, že Le Havre se mi líbilo ještě o trošku více, ale může to být také tím, že jsem ho viděl opakovaně a třeba po dalším shlédnutí tohoto snímku své srovnání přehodnotím. S přimhouřením oka lze jako tématicky podobný brát i "Terminál" s Tomem Hanksem, kde obdobný popis osudů lidí v nesnázích je zase zobrazen po spielbergovsku. (13.10.2018)

Aki Kaurismäki už tenhle film jednou natočil. Jmenoval se Muž bez minulosti, byl ve všem lepší a i tak patří k těm slabším v jeho tvorbě. Druhá strana naděje sleduje stejný vzorec, jen lehce obohacený o příběh majitele restaurace a poté "obohacený" o cizokrajný původ hlavního hrdiny. Příběhová linie syrského migranta splňuje veškeré stereotypy - ne ty xenofobní stereotypy, pochopitelně, ale ty sluníčkářské, včetně nezbytného bombardování nemocnice v Aleppu. Film mě moc nezaujal, především proto, že autorův typický suchý humor až na výjimky chybí, a kvůli použitým šablonám ztrácejí postavy lidskost a uvěřitelnost. Zklamáním byl až nepřirozeně průměrný Janne Hyytiäinen, naopak Sakari Kuosmanen předvedl velice slušný výkon. Ocením ještě tradiční stylizaci. Z Kaurismäkiho filmů se zdá, jakoby se Finsko za posledních čtyřicet let vůbec nezměnilo. Jen ti herci mu pomalu stárnou. (30.03.2019)

Aki po pár rokoch odmlky pokračuje v trápení diváka. Do veľmi problematického filmového balenia zabalí pár dobrých myšlienok a výborných scén. Okrem nich treba sledovať buď nemý film, nikam nevedúce rozhovory alebo dlhé výkony obstarožných rockerov. Druhá polovica je lepšia, ale tá figúrkovitosť veľmi neprispieva k dôveryhodnosti príbehu, a korunu tomu dá mladý hacker, ktorý môže udeliť azyl každému. Kritiku schytala politika nielen Fínska, ale aj Maďarska a Srbska. Len neviem, či je najlepšie oslavovať akurát pašerákov ľudí, akokoľvek ľudský by bol ich prístup. Iba slabšie tri hviezdy. –––– Pýtal som sa ho na Fínsko a povedal mi, že je to dobrá krajina pre všetkých. (13.10.2018)

Vyhodil bych tu zbytecnou linii s uprchlikem a muzeme si placnout. "Mozna jste moudrejsi, ale ja jsem zase starsi.". #mffkv #filmBezHomotematiky (70%) (03.07.2017)

Ten uprchlík mi tam neseděl, jinak postavy tradičně neuvěřitelné. Ta putyka byla tak bizarní, a scéna se sushi naprosto skvělá. Zbytek klasická finská náladovka. (04.02.2018)

Moc jsem si to užívala. Brilantní vtipy a gagy mistra filmařské zkratky, oblaka cigaretového kouře z nezaměnitelné "Akilandie", perfektní soundtrack a retro háv šedesátek. Úžasně zábavný, ale zároveň hluboký film. Cestou z Bia Oko, ke kterému cítím trvale vřelé sympatie:-), jsem přemýšlela, kolik znám filmařů, kteří dokážou natočit optimistický film o smutných věcech a nelehkých lidských osudech s tak zvláštním půvabem a jen tak mimochodem. (11.08.2017)

Čtyři za tu lidskost Kaurismäkiho filmů. Kdybychom všichni koukali jen na jeho bijáky, tak bude svět mnohem lepším místem pro život. Umím se u jeho děl dojímat a obdivovat se jeho neměnnému, originálnímu rukopisu, naprosto ale porozumím člověku, který od jeho filmů uteče. Není to pro každého. O to větší mám radost, že jsem ho pro sebe kdysi objevil, protože mně jeho vidění světa vážně sedí a mám ho rád. A cítím, že on má rád mě. (26.02.2018)

"I don't understand humour." (27.10.2018)

Kviff: Zacalo to jako nejake nude socialni drama a kdyz se to preklopilo do absurdni komedie, kde se chlamal cely sal, zpozornel jsem. Nakonec to je pecka narvana suchymi hlaskami, strnulymi hereckymi vykony a absurdnimi scenkami, ktere maji potencial stat se klasikou. (03.07.2017)

Kaurismaki je jeden z mále režisérů, který s věkem nesenilní, ale zraje. Nemá to chybu. A jestli ano, jsem přesvědčena, že byla záměrná. Úžasný scénář, humor a dialogy, úžasně zahrané. A ta hudba!!! Kam na to ten člověk chodí? (21.08.2017)

[2,5*]     "Dal by som si pivo, alebo čo tí bezverci pijú."     Komediálna dráma venovaná aktuálnej téme vysťahovalcov, s typickým Kaurismäkiho suchým humorom. Málovravný a neustále vážny hrdina Khaled je utečencom pred vojnou v Sýrii a prežije si poriadne krušné chvíle, kým konečne nájde dobrú dušu ochotnú mu pomôcť, a to v podobe podnikateľa Wikströma. Prvá polovica filmu sa mi videla akási nezáživná (Wikström odchádza od ženy, Wikström predáva obchod, Wikström hraje poker, Wikström kupuje reštauráciu), bez vtipu, ale zhruba od Khaledovho úteku z ubytovne  nastane citeľné oživenie a konečne sa rozbehne aj humor ("Chceš sa biť?" "Ale ja som väčší." "A čo má byť?"). Ako je u režiséra zvykom, film je dosť skúpy na slovo a je sprevádzaný výbornou hudbou.     "Zamiloval som sa do Fínska. Ale keby si vedel, ako sa odtiaľto dostať, bol by som ti veľmi vďačný." (25.09.2022)

Krása obyčejnosti. (19.01.2020)

Typický Kaurismäki: cigárka, rokenrol, suchý (přesušený) finský humor, netypičtí hrdinové, skvěle úsporné aranže některých scén. V tomto filmu finský režisér propojil dva velké začátky - odchod od ženy i z dlouholetého byznysu pro Wikströma a nový start v nové zemi pro Chaleda. Zatímco dějová linka novopečeného finského restauratéra mě bavila, ta jeho syrského kolegy už méně. Chaledova postava je pojata na můj vkus příliš šablonovitě a černobíle, až nudí. Avšak hlavně za specifický humor prostupující celým snímkem nakonec tři hvězdy dám. (05.07.2017)

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu. (19.09.2017)

Dnes tedy ten "finský film o migrantech". Zatím se to skoro nedá vydržet, furt se tam kouří! Ano. Je to takové finské. Teď hraji poker. Ten film je jak sen. Celou dobu přemýšlím, kdy se odehrává. Je to fascinující... Kouří se v restauraci, staré telefony, auta. Fini jsou boží! Úplně je v tom filmu vidím. Oni ti s kamennou tváří řeknou: My jsme Fini, my nemáme smysl pro humor a nikdy se nesmějeme. A myslí to jako vtip! Akorát se nesmějou. Přesně takový je tenhle film. Celý ten film je nejasný, skládá se ze spousty úskoků, lží, surreálných situací - nepoučuje, ale karikuje, je to skvělá komedie. Finská, ale komedie! To bezčasí v tom filmu! Postavy tvrdí, že je rok cca 2015, ale ty VIDÍŠ, že to tak není. Nejasnost, neurčitost, obecnost, atd. jako obraz té migrace, jak chce člověk migrantovi zlomit nos a zároveň mu pomoct, ta karikatura nácka s nožem, záchrana od bezdomovců... to všechno je taková "prasečí polívka" a spíš sled gagů než pohromadě držící film... ale já se bavil. (13.01.2019)

Nooo, musela jsem si dát den na vstřebání. Těsně po zhlédnutí jsem totiž byla značně v rozpacích a vlastně jsem nevěděla co si mám o filmu myslet. S tvorbou Akiho nemám zkušenost až na Le Havre a ten byl pro mě daleko stravitelnější. Takže den poté musím říct, že to byla vlastně pecka i když hodně zvláštní. Ta šílená stylizace do naprosto bezemočního vyprávění, suchého tak, že se doslova sypal z obrazovky, mě totálně dostala. A přesně o to Kaurismakimu nejspíš šlo a povedlo se mu to náramně. Jak jinak dosáhnout nějakých emocí než tím, že tam žádné nedáte a zcela to necháte na divákovi. Ten film ve mě bude doznívat ještě dlouho.  Jo a silný rámec tomu dodává geniální hudba. Za mě 95% (19.05.2021)