Na střeše

Připomenutí Gran Torina sice není úplně od věci, ale je tu jeden zásadní aspekt, ve kterém se oba filmy liší a to je postava starého morouse. Narozdíl od Eastwooda nezastává Švehlíkův hrdina kategoricky odmítavý postoj, což mu dodává nejen na lidskosti, ale i na přirozenosti. Film je díky tomu laskavější i v těch několika málo trochu vypjatějších momentech. To pro někoho může být mínus, což chápu, ale mě se to líbilo. To vědomí, že všechno dobře dopadne v tomto případě hřálo. Snad bych jen ubral něco melancholických tónů, ale nad tím se dá mávnout rukou. Co se vtipu týče, tak jsem tu našel jen dva důvody pro zasmání, což je na film označený jako komedie sakra málo, ale výše zmíněné to hravě vyrovnává. O ústředním hereckém duu se dá mluvit jen v superlativech a jestli Švehlík nedostane Českého lva, může se jít akademie bodnout. 80% (26.02.2020)

Pro film jsem se rozhodla po krátké ukázce. Když jsem viděla p.Švehlíka byla to okamžitá láska. Absolutně miluju jeho minimalistické herectví. Nemusí používat rozšafná gesta, ani sílené grimasy nebo bizarní intonaci hlasu. Nesnesu tu televizní škváru, kterou jedinou jsou naši současní herci schopni zahrát. I když to ve mě vzbudzovalo dojem o snahu dalšího Kolji nebo Gran Torina (od Clinta Eastwooda), tak mě to potěšilo. Líbí se mi vědomí, že na skvělý film stačí 2 hlavní role, dobrá režie a jednoduchý scénář. DÍKY ZA TO! (15.09.2019)

Špatné to není, Mádl je zajímavý režisér, nepřipadne mi, že by se taková věc nemohla stát, těch (pár dní?) by to rozhodně vydrželo, ale spousta situací bylo nahozených povrchně (Ryparova komunistická minulost), či nelogicky (Rypar se zbavuje policajtů). Občas také nastoupila nuda. Ale oceňuju, že snímek nedořekl vše do konce, divák si tak může domýšlet i ten nejrealističtější konec, jakého je schopen. (12.02.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)

Po dlhej dobe som zablúdil na český film. Ľutujem čechov. Tie ich filmy sú väčšia hanba ako ich prezident. Toto je trýznivý pseudohumanistický gýč, otravný a priblblý. Prvých 5 minút si človek hovorí, že aha, toto vyzerá inak ako ostatné české filmy, tá kamera, a výprava, hm. Po piatich minutách je však koniec, nič tam nedáva logiku. Je to peklo. (02.03.2019)