On the Roof
Na streche
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
René RyparHrají:
Alois Švehlík, Lukáš Duy Anh Tran, Mary Bartalos, Vojtěch Dyk, Adrian Jastraban, David Švehlík, Radek Zima, Miroslav Táborský, Pham Viet Do, Anh Phu Nguyen (více)Obsahy(1)
Profesor Rypar (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočiště Songovi (Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, jehož našel ukrytého na střeše svého domu. Mohou však dva takto odlišní lidé vůbec sdílet jeden prostor, aby z toho nebyla katastrofa? Pomůže jim v tom jejich drzý plán? Soužití nevraživého pána, rozzlobeného na celý svět, který mu neuchopitelně uniká a mladíka, který hledá východisko ze zoufalé situace v neznámém městě, přináší mnoho třecích ploch, tragikomických situací, ale i překvapivých nápadů a řešení. Každý z nás totiž potřebuje, aby jej někdo potřeboval. A Song potřebuje kromě teplého oblečení a střechy na hlavou někoho, kdo mu bude důvěřovat. Lze však důvěřovat neznámému klukovi? Profesor Rypar se o to pokusí i za cenu, že musí sem tam slevit ze svých zásad a jeho střecha se musí trochu rozšířit. Ale dokáže Song tuto důvěru skutečně oplatit? (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (377)
Protože ve mně už před lety Mádlova režijní prvotina vyvolala dojem, že ten kluk má prostě talent, ať si o něm myslí kdo chce co chce, bylo mi v podstatě jasné, že i Na střeše bude dobrý film, což jsem si více méně potvrdil. S takovým obsazením nešlo šlápnout vedle - Alois Švehlík je herecký bůh a i ten Vietnamec po jeho boku byl herecky skvělý (z obsazení mi tam vadila asi jen Mary Bartalos, která mi přijde velmi nehezká a herecky zcela nezajímavá). Dějově mě to hodně bavilo, místy mi to přišlo příjemně vtipné, a byl jsem zvědavý, jak to celé dopadne. Závěrečné rozuzlení mě trochu zklamalo a asi by se mi líbilo, aby to skončilo jinak, a navíc se člověk neubrání dojmu, že je to vykrádačka Gran Torino, což je názor, který je zde zastoupený do omrzení tak často, až je mi trapné se k němu hlásit též, ale prostě nejde jinak, a ta dle mého názoru nepůvodnost námětu je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč nejdu s hodnocením výš. Btw. pokud se z filmů o česko-vietnamských vztazích stává nový trend (?), pak Mádl na celé čáře překonal Miss Hanoi, na kterou jsem si u toho vzpomněl. ()
Kterak si ochočit svého Vietnamce (z pěstírny konopí). A po "eastwoodowsku" dohnat zameškanou západní kinematografii v českých reáliích. V podstatě se nabízelo námět natočit ve dvou verzích. V první verzi starý komunistický zapšklý a osamělý morous vyrve z osidel smrti cizího státního příslušníka žlutého zbarvení, naoko se s ním spřátelí, ubytuje ho ve svém bytě a následně ho začne krutě a nevídaným způsobem ponižovat. Dostalo se nám ale druhé verze, korektní a okleštěné od kontroverze, fádní, imbecilní a nedávající dobrý smysl. Zápletka je velmi chudobná. Více jak polovinu filmu jsem byl nucen sledovat to, jak šedý vlk chce oženit svého asijského nájemníka, aby mohl legálně pobývat v naší české domovině, navíc policií stíhaného za narkotika. Opravdu famózně celý plán vyzníval. Za protilehlými dveřmi totiž přebýval vhodný objekt pro svatební zvony - jakási mladá žena, se kterou se novodobý kuplíř vůbec neznal. Celé prapodivné námluvy spočívaly v tom, že vytipované ženě začali ti dva výtečníci nosit různé prezenty, aby na sebe upozornili, kupodivu jejich snaha byla opětována. Celá tato stupidita, nemaje dobré opodstatnění, byla zakončena rádoby nápaditě sofistikovanou pointou. Nejhorší bylo, že autorovi Mádlovi to přišlo relevantní. Po svižně imbecilní etudě ještě zhodnotím zbytek konání. Švehlík je dokonce jednu scenáristicky pokleslou chvíli nucen před úřady předstírat homosexualitu, aby svého chráněnce dostal do chomoutu. Celkově film nebyl komediální a ani trochu dramatický. Mžik, kdy Vietnamec chce ukončit svůj život skokem ze střechy, vůbec za dramatický nepovažuji. Všichni vědí, že to neudělá, neb celý film je teprve na začátku. A otřesným střihem zakončená scéna, kdy Vietnamec následně pojídá sendvič v kuchyni svého nového spasitele, je vskutku příšerozní. V českých reáliích se také vytratila jakákoliv věrohodnost příběhu. Už vidím, jak si nějaký český penzista nakvartýruje Vietnamce k sobě domů, bude ho živit a šatit. Tenhle blábol, mnohdy rozvleklý, zachránil Alois Švehlík. Za všechny zúčastněné to odehrál i odmluvil a dodal přinejmenším svéráznou filosofii. Film ovšem celkově u mě neobstál. 4/10 ()
Příjemný, neukecaný komorní filmeček z jednoho paneláku s příjemným nenuceným humorem o dvou odlišných chlapcích a pak trochu i o jedné holce. Nic víc. Neobyčejné obyčejné. Asi jsem něco takového nejen české kinematografii potřeboval vidět. Z Jiřího Mádla roste velký režisér. Už Pojedeme k moři se mi líbilo, ale tohle je jaksi vyzrálejší a lepší. K tomu skvělá kamera (hlavně záběry na Prahu, to se až nechce věřit, že jde o český film), skvělý výkon barda Švehlíka (vzpomeňme na Jana Třísku) a neznámého Duy Ahana Trana (ten ve skutečnosti umí česky velmi dobře.) Fakt se mi to hodně líbilo, možná proto, že taky nemám rád fotbal (:D). Akorát mi moc neseděla krátká pasáž s polici. ()
Keď vidím, tie komentáre, o aké veľdielo ide, tak dostávam padúcnicu. Pritom je to obyčajný film o starcovi a Vietnamcovi, ktorý ničím neprekvapí, nemá v sebe nič originálne a komédia to nie je ani zďaleka. Žiadny dôvod na smiech ani úsmev som tu nenašiel. Švehlík samozrejme výborný, no takú Mary Bartalos ani nemuseli písať do účinkujúcich, veď povedala dokopy jednu vetu. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (22)
- Pan Rypar v rozhovoru se svým synem v době natáčení filmu uvedl, že je mu 79 let. To byl v době natáčení opravdový věk Aloise Švehlíka. (honza.kuzel)
- Pro Aloise Švehlíka bylo připraveno cca 12 kostýmů, přičemž navrženo bylo přes 30 variant, z nichž se pak vybraly ty nejvhodnější. (Zdroj: KVIFF)
- „Nejtěžší na tom všem bylo přesvědčit lidi, aby do toho filmu s námi šli. Ten film to neměl od začátku jednoduché, slyšeli jsme hodně ne v průběhu toho, když jsme scénář nabízeli. Ani nevím, kde najednou se to zlomilo a najednou jsme furt slyšeli ano. Ta fáze před ano byla těžká,“ řekl Jiří Mádl o filmu. (SONY_)
Související novinky
Edison Filmhub & Český lev
Edison Filmhub ve spolupráci s Českou filmovou a televizní akademií v termínu od 24. 2. do předávání cen 7.3. 2020 promítne všech 17 filmů nominovaných na cenu Český lev. Každý den přehlídky diváci v… (více)
Vyhlášení nominací na 27. Českého lva
Již 7. března proběhne v pražském Rudolfinu vyhlašování 27. ročníku Českých lvů. Kdo se bude o ceny ucházet? Nejvíce nominací obdržela tragikomedie režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Snímek jich… (více)
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Jiří Mádl si za téma svého druhého filmu zvolil mezilidské vztahy v době, kdy se lidé spíš uzavírají do svých malých mikrokosmů (Facebook ovšem ve filmu ale paradoxně slouží k tomu, že hrdina znovu naváže kontakt s vnějším světem). Zosobněním naštvanosti na rychle se měnící svět je devětasedmdesátiletý učitel češtiny v důchodu. Většinu potřebných informací o něm se dozvíme z několika úvodních záběrů, příkladně využívajících vypravěčské zkratky. Škoda, že ne všechny z motivů představených na začátku kvůli charakterizaci hlavního hrdiny jsou později rozvedeny. Důsledněji Mádl pracuje pouze se skutečností, že Rypar dříve učil češtinu. ___ Je sympatické, že Rypar přes své předsudky, shrnuté do věty „Falšujete tenisky, neplatíte daně“, přistupuje k novému nájemníkovi poměrně chápavě. Nenaplňuje tak bezezbytku stereotypní roli zapšklého stárnoucího xenofoba (viz třeba švédský Muž jménem Ove). Stejně tak se scénář, balancující vyjma občasných úletů na pomezí dramatu a komedie, vyhýbá jiným zjednodušením učiněným „populisticky“ pouze kvůli komediálnímu efektu. Způsob, jakým Rypar mladíka obeznámí s faktem, že nemůže opustit jeho byt, protože by jej někdo mohl legitimizovat, má poněkud výhružný charakter a chvíli to vypadá, že se film překlopí do bytového psychothrilleru. Také později, když si na sebe oba muži začnou zvykat, se nelze zbavit nedobrého pocitu z toho, že starý bílý muž ve svém bytě odměnou za vykonávání domácích prací „hostí“ bezprizorného přistěhovalce. Vzhledem k tomu, že jej občas proti jeho vůli zamyká v pokoji a trápí jej s kondicionálem (i když Song má stále problém dát dohromady jednoduchou větu), nejde o úplně rovnocenný přátelský vztah, ale spíše o civilizovanější formu otrokářství. ___ Ještě víc nežádoucích konotací vyvolává Ryparovo laškování se sousedkou mladší o padesát let (kterou chce sice ve skutečnosti dohodit Songovi, ale řada „creepy“ scén vyznívá tak, že si na ni sám dělá zálusk), vyplňující prostřední část filmu. Právě na nikam nevedoucí podzápletce s mladým párem odnaproti se ukazuje nedomyšlenost vyprávěcí struktury, potažmo nezacílenost filmu, i další nedostatky. Vychází najevo plochost postavy Songa, o němž se na rozdíl od Rypara už nic nového nedozvídáme a který se nijak nevyvíjí a zůstává velmi pasivní figurou (ve vyprávění je primárně od toho, aby posloužil Ryparově dějové linii a pomohl odhalit, že Rypar má více vrstev). ___ Pochybnosti vyvolává také nekonzistentní charakterizace postav. Kde se například v deprimovaném Ryparovi, vykřikujícím ve slabší chvilce, že mu celý svět může políbit prdel, náhle vzala hravá stránka, projevující se lepením vzkazů na trsy „warholovských“ banánů? Pokud má na jeho psychiku takhle ozdravný účinek přítomnost Vietnamce, který mu snaživě luxuje koberce, není to z filmu zřejmé. Vzniká dojem, že tvůrci jen potřebovali nějakou neškodnou zábavou vyplnit cca čtyřicet minut filmového času před tím, než postavy nasměrují k novému cíli a nechají je posunout se v příběhu dál (Rypar sám příznačně v jednu chvíli pronese, že stejně nemají nic lepšího na práci). Nebýt registrace na Facebooku, která později vede k jednomu dojemnému setkání a milému cameu, postava sousedky, o jejíž hledisko je vyprávění (dosud vázané jenom na Rypara a Songa) rozšířeno, by ve filmu vůbec nemusela být. ___ Nevyrovnanost Na střeše se znovu projevuje těsně před koncem, kdy dochází k výraznému zpomalení a film udržující si dosud nadhled se stává silně sladkobolným. Konec ale přichází v dobře načasovaný moment, takže průhledná hra na divákovy city nestačí zkazit dojem z celého filmu. ___ Na střeše je snímkem mnoha rozporů. Vypráví sice dobově relevantní příběh o přátelství navzdory generačním, jazykovým i kulturním rozdílům, ale díky charismatu Aloise Švehlíka je přesvědčivější jako nadčasová výpověď o stáří a samotě v rychle se měnícím světě. Je to film o schopnosti přizpůsobit se změně i film o neochotě cokoliv měnit. Je mnohým zároveň a přitom toho v něm na sto minut stopáže není dost. Kdyby měl autor lépe ujasněno, kterým směrem chce vyprávění vést a které z jeho mnoha rovin více akcentovat, mohlo by jít o mnohem lepší film. 55% () (méně) (více)