Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sandiego
    ***

    Herz natočil dosti ambiciozní, ale velice rozporuplný film. Scény z koncentračního tábora jsou z režijního hlediska zvládnuty bravurně, sází na hutnou atmosféru, z níž často pořádně zamrazí a navíc jsou zajímavě oživovány cool záběry za doprovodu Kocábovy elektronické hudby, což jde hodně proti klasickému kánonu. Přesto film až příliš tlačí na pilu a tím velmi přispívá ideologické rétorice - šílená pobožná matka s šicím strojem, perverzní farář, dekadentní buržoazní panička, vše má působit až patologicky vyšinutě, což ve své podstatě je patologicky vyšinuté, stejně jako efektně masochistické vložky s démonickou esesačkou a důrazem na záběry, z nichž se žaludek třikrát obrátí v krku. A jaký měl smysl náhlý vpád němé grotesky vedoucí ke krvavému masakru? Těžko šlo o nějaké navození absurdnosti dějin, nebo to možná měl režisér v úmyslu, ale nepodařilo se mu oba styly propojit. Momenty ze života Jabůrkové jsou spíše velmi okaté a ničím nepřekvapující teze, jež se jejího soukromí jen letmo dotýkají a vůbec tak nevytvoří plastický obraz této jistě zajímavé postavy, která se v průběhu děje rozpadá více a více a nakonec zůstává jen obraz silné ženy bojující s každodenností koncentračního tábora naprosto nezávislý na leckdy směšných střípcích. Jirešovi se v ...A pozdravuji vlaštovky podařilo vytvořit daleko soudržnější a procítěný portrét mladé odbojářky a jedinkrát nesklouzl k prvoplánovému efektu. Zastihla mě noc tedy jako celek rozhodně neobstojí, ale přesto během sledování člověka dokáže pohltit, vzbudit určité emoce i dát podněty k řadě nočních můr. A Jana Riháková svým výkonem dokáže nezvládnuté postavě vdechnout alespoň nádech přirozenosti, což je tedy obzvláště mistrovský výkon. Film doporučuji zvláště jako zvláštní úkaz v normalizační kinematografii, jež spojuje oficiální téma s novými tvůrčími impulsy a sebestřednou režisérskou poetikou, nudit se rozhodně nebudete.(24.1.2011)

  • hous.enka
    ****

    Skvělé obsazení, dobrá myšlenka, ale určité postavy (Jan Hrušínský) nebo scény (výslech u Rudolfa Hrušínského, scéna večer, kdy Jožka dostane výplatu stovku a Pepovi to sděluje apod.) mi přijdou hodně přitažené za vlasy. Ale pořád je to československý film z koncentračního tábora, který by neměl zapadnout v suti dějin. Už pro tu poetiku vlčího máku!(9.10.2017)

  • Crocuta
    *****

    Jak to v koncentrácích bylo nebo nebylo, to ví asi Juraj Herz moc dobře, sám si jedním prošel. Herzův rukopis se tu nezapře - film je pro něj typicky ponurý, až depresivní - adekvátně ke zvolenému tématu - a rozhodně má co říct. Pravda, trochu té agitky se sem přece jen vetřelo, ale neřekl bych že nějak do očí bijícím způsobem. Dal bych spíš za čtyři, ale dávám 5* jako protiváhu některých - dle mého nezaslouženě - nízkých hodnocení.(28.8.2007)

  • Kordus
    ****

    Jožka Jabůrková, hrdá toť žena, vzpomíná v koncentráku na svůj život a rekapituluje si skutečnosti, jež ji dohnaly až do takové prekérní situace. Ano, nikdy se nevzdala, nikdy neustoupila a nepřestala bránit chudý a potřebný lid, své soudruhy. Bla bla bla. Ale na to seru, jde sice o zjevnou propagaci v te dobe uz slabnouci Strany, jenomže se nad to zkusím povznést - a pak mi zbývá výborně natočený film, plný silných scén, které navíc získávají náboj díky sugestivní Kocábově hudbě. Herz točit umí, škoda, že podobné věci...(13.3.2007)

  • cariada
    ****

    Solidní drama z prostředí koncentráku a vzpomínek na celý svůj život. Ano nepopírám, že je to docela angažované, ale zase tak hrozný to není, doba si žádala své. Jen jedna poznámka-docela mě zarazilo jak si vězenkyně mysleli, že jdou do plynu, když byli ve sprchách vždyť přece nemohli vědět, co je čeká. A že se takový zvěrstva dějí.(21.10.2015)

  • - Původní scénář popisoval příběh levicové novinářky Jožky Jabůrkové. Herz ho přepsal tak, že spíše připomíná osud české novinářky, spisovatelky a překladatelky Mileny Jesenské. (Olík)

  • - Juraj Herz chtěl film režírovat, protože se předloha odehrává v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byl internován jako dítě. Přemluvil původně osloveného režiséra Jaromila Jireše, ať se projektu vzdá v jeho prospěch. (BoredSeal)

  • - V roce 1965 byl odhalen Jozčin pomník v Praze-Košířích. Pomník byl roku 1992 na žádost restituentky pozemku, na kterém stál, odstraněn a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002, kdy byla socha Jabůrkové znovuodhalena na Olšanských hřbitovech. (DecentFellow)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace