Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Rawensbruck, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení.(oficiální text distributora)
Príbeh Jožky Jabůrkovej, českej ľavicovej novinárky, ktorá zahynula v nacistickom koncentračnom tábore Ravensbrück, kde sa snažila okrem iného zmierniť utrpenie žien z Lidíc, ktoré prišli o všetko. Film je retrospektívnym pohľadom na život hrdinky, ktorá si na jeho konci vybavuje jeho najdôležitejšie okamihy, vďaka ktorým okrem iného dospela k svojmu nezlomnému životnému presvedčeniu.(STV)
Další rádoby film dle skutečných událostí. Film na zjevnou politickou objednávku. Kdoví, čím ti komouši tenkrát platili... Nemám rád tenhle typ uměleckých děl. Řeknete pak někde, že takhle to nebylo a už jsou z vás popírači. Počátek úpadku Juraje Herze. V tomto případku nejen uměleckého. Původně jsem dal dvě hvězdičky, ale po úvaze nechávám je jednu. Ne za řemeslo. Ne za umění. Za prodejnost.(28.12.2005)
Jak to v koncentrácích bylo nebo nebylo, to ví asi Juraj Herz moc dobře, sám si jedním prošel. Herzův rukopis se tu nezapře - film je pro něj typicky ponurý, až depresivní - adekvátně ke zvolenému tématu - a rozhodně má co říct. Pravda, trochu té agitky se sem přece jen vetřelo, ale neřekl bych že nějak do očí bijícím způsobem. Dal bych spíš za čtyři, ale dávám 5* jako protiváhu některých - dle mého nezaslouženě - nízkých hodnocení.(28.8.2007)
Herz natočil dosti ambiciozní, ale velice rozporuplný film. Scény z koncentračního tábora jsou z režijního hlediska zvládnuty bravurně, sází na hutnou atmosféru, z níž často pořádně zamrazí a navíc jsou zajímavě oživovány cool záběry za doprovodu Kocábovy elektronické hudby, což jde hodně proti klasickému kánonu. Přesto film až příliš tlačí na pilu a tím velmi přispívá ideologické rétorice - šílená pobožná matka s šicím strojem, perverzní farář, dekadentní buržoazní panička, vše má působit až patologicky vyšinutě, což ve své podstatě je patologicky vyšinuté, stejně jako efektně masochistické vložky s démonickou esesačkou a důrazem na záběry, z nichž se žaludek třikrát obrátí v krku. A jaký měl smysl náhlý vpád němé grotesky vedoucí ke krvavému masakru? Těžko šlo o nějaké navození absurdnosti dějin, nebo to možná měl režisér v úmyslu, ale nepodařilo se mu oba styly propojit. Momenty ze života Jabůrkové jsou spíše velmi okaté a ničím nepřekvapující teze, jež se jejího soukromí jen letmo dotýkají a vůbec tak nevytvoří plastický obraz této jistě zajímavé postavy, která se v průběhu děje rozpadá více a více a nakonec zůstává jen obraz silné ženy bojující s každodenností koncentračního tábora naprosto nezávislý na leckdy směšných střípcích. Jirešovi se v ...A pozdravuji vlaštovky podařilo vytvořit daleko soudržnější a procítěný portrét mladé odbojářky a jedinkrát nesklouzl k prvoplánovému efektu. Zastihla mě noc tedy jako celek rozhodně neobstojí, ale přesto během sledování člověka dokáže pohltit, vzbudit určité emoce i dát podněty k řadě nočních můr. A Jana Riháková svým výkonem dokáže nezvládnuté postavě vdechnout alespoň nádech přirozenosti, což je tedy obzvláště mistrovský výkon. Film doporučuji zvláště jako zvláštní úkaz v normalizační kinematografii, jež spojuje oficiální téma s novými tvůrčími impulsy a sebestřednou režisérskou poetikou, nudit se rozhodně nebudete.(24.1.2011)
Solidní drama z prostředí koncentráku a vzpomínek na celý svůj život. Ano nepopírám, že je to docela angažované, ale zase tak hrozný to není, doba si žádala své. Jen jedna poznámka-docela mě zarazilo jak si vězenkyně mysleli, že jdou do plynu, když byli ve sprchách vždyť přece nemohli vědět, co je čeká. A že se takový zvěrstva dějí.(21.10.2015)
Juraj Herz napsal ve své knize Autopsie, že vzal ten námět hlavně kvůli tomu, že sám jako dítě byl v koncentračním táboře Ravensbrück a byl jeho snem natočit film odehrávající se právě tam. Scénář prý hodně přepsal a vyškrtal komunistickou propagandu a z Jožky Jabůrkové udělal spíše jen spisovatelku, než ženu z dělnického lidu a nezlomnou komunistku. Ale kdeže! Film se to komunistickým patosem jen hemží, že se mě ani nechtělo věřit, že by tohle mohl natočit Juraj Herz, který se celý život vyhýbal tomu, aby natočil film poplatný době a režimu. Nicméně je to tak a retrospektivní záběry jsou také plné kýčovitých obrazů. Vůbec celkově je to špatně zpracované, bez emocí a atmosféry. Tohle zabolelo.(13.1.2017)
-
Juraj Herz chtěl film režírovat, protože se předloha odehrává v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byl internován jako dítě. Přemluvil původně osloveného režiséra Jaromila Jireše, ať se projektu vzdá v jeho prospěch.
(BoredSeal)
igi B.
Další rádoby film dle skutečných událostí. Film na zjevnou politickou objednávku. Kdoví, čím ti komouši tenkrát platili... Nemám rád tenhle typ uměleckých děl. Řeknete pak někde, že takhle to nebylo a už jsou z vás popírači. Počátek úpadku Juraje Herze. V tomto případku nejen uměleckého. Původně jsem dal dvě hvězdičky, ale po úvaze nechávám je jednu. Ne za řemeslo. Ne za umění. Za prodejnost.(28.12.2005)
Crocuta
Jak to v koncentrácích bylo nebo nebylo, to ví asi Juraj Herz moc dobře, sám si jedním prošel. Herzův rukopis se tu nezapře - film je pro něj typicky ponurý, až depresivní - adekvátně ke zvolenému tématu - a rozhodně má co říct. Pravda, trochu té agitky se sem přece jen vetřelo, ale neřekl bych že nějak do očí bijícím způsobem. Dal bych spíš za čtyři, ale dávám 5* jako protiváhu některých - dle mého nezaslouženě - nízkých hodnocení.(28.8.2007)
Sandiego
Herz natočil dosti ambiciozní, ale velice rozporuplný film. Scény z koncentračního tábora jsou z režijního hlediska zvládnuty bravurně, sází na hutnou atmosféru, z níž často pořádně zamrazí a navíc jsou zajímavě oživovány cool záběry za doprovodu Kocábovy elektronické hudby, což jde hodně proti klasickému kánonu. Přesto film až příliš tlačí na pilu a tím velmi přispívá ideologické rétorice - šílená pobožná matka s šicím strojem, perverzní farář, dekadentní buržoazní panička, vše má působit až patologicky vyšinutě, což ve své podstatě je patologicky vyšinuté, stejně jako efektně masochistické vložky s démonickou esesačkou a důrazem na záběry, z nichž se žaludek třikrát obrátí v krku. A jaký měl smysl náhlý vpád němé grotesky vedoucí ke krvavému masakru? Těžko šlo o nějaké navození absurdnosti dějin, nebo to možná měl režisér v úmyslu, ale nepodařilo se mu oba styly propojit. Momenty ze života Jabůrkové jsou spíše velmi okaté a ničím nepřekvapující teze, jež se jejího soukromí jen letmo dotýkají a vůbec tak nevytvoří plastický obraz této jistě zajímavé postavy, která se v průběhu děje rozpadá více a více a nakonec zůstává jen obraz silné ženy bojující s každodenností koncentračního tábora naprosto nezávislý na leckdy směšných střípcích. Jirešovi se v ...A pozdravuji vlaštovky podařilo vytvořit daleko soudržnější a procítěný portrét mladé odbojářky a jedinkrát nesklouzl k prvoplánovému efektu. Zastihla mě noc tedy jako celek rozhodně neobstojí, ale přesto během sledování člověka dokáže pohltit, vzbudit určité emoce i dát podněty k řadě nočních můr. A Jana Riháková svým výkonem dokáže nezvládnuté postavě vdechnout alespoň nádech přirozenosti, což je tedy obzvláště mistrovský výkon. Film doporučuji zvláště jako zvláštní úkaz v normalizační kinematografii, jež spojuje oficiální téma s novými tvůrčími impulsy a sebestřednou režisérskou poetikou, nudit se rozhodně nebudete.(24.1.2011)
cariada
Solidní drama z prostředí koncentráku a vzpomínek na celý svůj život. Ano nepopírám, že je to docela angažované, ale zase tak hrozný to není, doba si žádala své. Jen jedna poznámka-docela mě zarazilo jak si vězenkyně mysleli, že jdou do plynu, když byli ve sprchách vždyť přece nemohli vědět, co je čeká. A že se takový zvěrstva dějí.(21.10.2015)
topi
Juraj Herz napsal ve své knize Autopsie, že vzal ten námět hlavně kvůli tomu, že sám jako dítě byl v koncentračním táboře Ravensbrück a byl jeho snem natočit film odehrávající se právě tam. Scénář prý hodně přepsal a vyškrtal komunistickou propagandu a z Jožky Jabůrkové udělal spíše jen spisovatelku, než ženu z dělnického lidu a nezlomnou komunistku. Ale kdeže! Film se to komunistickým patosem jen hemží, že se mě ani nechtělo věřit, že by tohle mohl natočit Juraj Herz, který se celý život vyhýbal tomu, aby natočil film poplatný době a režimu. Nicméně je to tak a retrospektivní záběry jsou také plné kýčovitých obrazů. Vůbec celkově je to špatně zpracované, bez emocí a atmosféry. Tohle zabolelo.(13.1.2017)