The Night Overtake Me
Režie:
Juraj HerzKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Michael KocábHrají:
Jana Dolanská, Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský, Dagmar Havlová, Sylvia Turbová, Valérie Zawadská, Hana Brejchová, Zdeňka Sajfertová, Yvetta Kornová (více)Obsahy(1)
Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Rawensbruck, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (61)
... ()
Klasicky Herz z 80. rokov 20. storocia. Normalizacia vtedy este zurila naplno, a tak sa reziser Spalovaca Mrtvol rozhodol natocit film o odbojnej komunisticej pani, ktora prechadza koncentrakmi. Mnohe sceny pripominaju najslavnejsie Herzovo dielo, ale na maximum to odo mna tentoraz nebude. Menzelova Vesnicka je este o patro vyssie. 85 % ()
Solidní drama z prostředí koncentráku a vzpomínek na celý svůj život. Ano nepopírám, že je to docela angažované, ale zase tak hrozný to není, doba si žádala své. Jen jedna poznámka-docela mě zarazilo jak si vězenkyně mysleli, že jdou do plynu, když byli ve sprchách vždyť přece nemohli vědět, co je čeká. A že se takový zvěrstva dějí. ()
Osobita rezie Juraje Herze me v tomto pripade nechala klidneho. Stripky a vzpominky ze zivota Jozky Jaburkove maji sve silne momenty, ale celkove to nedrzi pohromade. Tvurci vsadili na emoce, mene uz na epicke vypraveni. Kocabova hudba se ne vzdy hodi, ale do filmu z poloviny osmdesatych let jako experiment dobry. Zajimave herecke obsazeni. ()
Vojnová dráma z koncentračného tábora, presnejšie zo sektoru žien. Podobných filmov, v ktorých sú predostierané pohnuté časy jednotlivcov či celých skúpín sú mraky. Tento z nich nevybočuje, ani svojou krutosťou, ani emotívnym pohľadom. Vadili mi neustále flešbeky do minulosti, ktoré vyzerali akoby silené a zle spracované. Kamera miestami tiež nič moc - spomalené zábery, pohybovo divne nazoomované. Ku sympatickosti nepridáva ani hlavná postava, ktorá je komunistka a rieša sa vo filme i tieto záležitosti poplatné dobe. ()
Tohle není můj šálek kávy. 50% ()
Skončíš v pekle a říkala jí maminka, měla pravdu... Jožka Jabůrková byla zatčena hned první den obsazení okleštěného Československa nacistickými vojsky tedy 15. března 1939.Odvezena byla do Německého koncentračního ženského tábora Ravensbrück jako jedna z prvních českých vězeňkyň. ()
"Uvnitř si mohu myslet, co chci. Život je jen kompromis." Tímto heslem jakoby se patrně Juraj Herz řídil, když natočil tento rozporuplný film. Na jednu stranu je to po umělecké stránce docela silné (zejména působivé jsou záběry spojené s retrospektivními vzpomínkami hlavní hrdinky), na druhou stranu je to celé značně poplatné tehdejšímu režimu. Z některých scén (například naturalisticky pojatá střelba do dělníků, včetně těhotné ženy) stejně jako z některých dialogů ("My máme pravdu, přeci nemůžeme prohrát..." "Historicky máme pravdu my…") mě bylo skoro do smíchu. Na druhou stranu z většiny scén z koncentračního tábora mě šel mráz po zádech. Snad jen scéna, kdy ruské vězeňkyně pochodují a zpívají k tomu hrdinnou píseň, byla dost přitažená za vlasy. Přesto bych ale řekl, že se Herz s tímto námětem ze života komunistické novinářky a pražské radní Jožky Jabůrkové vypořádal v zásadě se ctí. ()
Farari byli a jsou uchylaci. ()
Čistokrvná depresia, ktorej bolo na mňa až priveľa na jeden film. Keby sa našla aspoň minúta šťastia, ale aj snové presvetlené slnečné scény predznamenávali ďalšie nepríjemné veci. Ešte aj matka, farár a ďalšie postavy dávali dieťaťu na frak a čo potom v koncentráku. Tu často spomínanú komunistickú propagandu som nepostrehol, alebo nie v takej forme, aby mi vadila. No z filmu až tak nadšený nie som, rozťahanosť a prehnaná poetika nie je pre mňa. ()
Jistě, že je film značně poznamenaný dobou a jistě, že je jako na objednávku režimem, za kterého byl natočen. Ale na to vcelku kašlu. Užil jsem si dobře natočený a zahraný příběh s místy až poetickým zpracováním a drsným i dojemným příběhem zároveň, protkán spoustou silných scén, na které hned tak nezapomenu. Části z koncentračního tábora jsou velmi emocionální, ale ani vzpomínkové scény nenechají člověka chladným. Potěší početná část předních českých herců, jen hudba Michala Kocába mi tam chvílemi neseděla a spíše bych volil něco dobovějšího a hlavně jemnějšího. Jsem rád, že jsem po tolika letech narazil na český film pro mě doposud neznámý, který opravdu stojí za podívání. ()
Nemohu souhlasit s mnohými komentáři, které označují tento film za komunistickou propagandu. Mnozí za propagandu totiž považují už fakt, že film pojednává o komunistické novinářce, takže musí být poplatný době, ve které vznikl. Jurajovi Herzovi se však podařilo natočit velice silné drama odehrávající se v koncentračním táboře, ve kterém ukazuje, že mnozí neztráceli důstojnost ani tváří tvář jisté smrti. A mezi nimi právě byla i Jožka Jabůrková. Žena, která přes všechny rány života neztratila víru v lepší svět, za který bojovala. Zde bych chtěl jen zmínit, abychom vnímali její politickou angažovanost v kontextu doby a nezapomínali, že tato žena zemřela už v roce 1942. Juraj Herz nenatočil klasický životopisný snímek, naopak. Jožku poznáváme již jako vězeňkyni koncentračního tábora, kdy přes velice dobře volené flashbacky poznáváme, co ji v životě formovalo a upevňovalo v jejím přesvědčení a víře. Film je velice depresivní, bez náznaků jakékoli naděje (tak jak to Herz umí), nicméně pro mně osobně tato neznaděj byla na místě. V koncentračních táborech byla totiž zadupaná hluboko do země... některé nedostatky bych jistě našel, ale kvůli neadekvátně nízkému hodnocení zde na čsfd dávám 5*. ()
škoda poplatnosti doby svého vzniku, jinak bych neváhal a dal maximum, scény z koncentráku jsou totiž velmi nepříjemně sugestivní (ne, já nedávám hvězdičky podle toho jak se mi filmu "líbí", ale podle toho, jak je působivý) ()
Jsem naprosto přesvědčen, že důvod, proč tento film není v červenejch číslech, je ten, že Jožka Jabůrková byla komunistická novinářka a odbojářka. Pro mnohé znalce zde to funguje jako červenej hadr na bejka. Oproti tomu se tady pochybná slátanina typu Operace Silver A vynáší do nebes. Ubohost, omezenost a malost z toho přímo čiší. ()
Tenhle film jsem zaregistroval, když si Herz stěžoval, že Spielberg okopíroval do Šindlerova seznamu scénu nahých žen, které ve sprchách čekají plyn a ona přijde naštěstí voda. Nevím, zda to vychází z nějaké skutečné příhody, nebo opravdu, že by Steven opisoval? Nicméně tento film se snaží o ponurou tísnivou atmosféru stejně jako v hororově laděných filmech Juraje a asi mu to jde, ale moc realistické se mi to nezdálo. ()
Byli jsme na tom se školou a bylo to příjemně strávené dopoledne, jestli mi teda rozumíte... ()
No, možná bych dal o hvězdu více, kdybych to skoukl v blu-ray kvalitě a nebyl tam u těch flashbacků tak odpornej žlutej filtr, chápu, že ne každej zná dějiny naší republiky, ale filtrovat to věčně přes nějaký žlutý sklíčko mě rozčilovalo. Kromě filtru mi vadilo zpracování psychologických momentek, kdy naší hrdince promlouvali do duše různí blízcí lidé.(třeba ta matka v podání Brejchové byla fakt na ránu, hlavně, jak si vylívala svůj pos...nej život na nevinné holčičce).Také občasné propagandistické hlášky byly z dnešního pohledu k smíchu, pochopil bych to za Stalinové éry, ale v 80.letech?Pozor, zase některé pasáže byly dobře propracované a dramatické, ať už šlo o flashbacky z dob Rakouska nebo o přítomnost v lágru. Hustá scéna byla, když si jedna blonďatá velitelka vybírala mladé zdravé dívky na pokusy. Ta hudba do toho byla tak psycho-písklavo-deptající a deprimující, že to vlastně sedlo, i když by si Morricone s Hans Zimmrem zacpávali uši kdyby to slyšeli. Škoda, že to bylo chvílemi dosti ujeté, na takovém tématu se dají vytvořit filmy na které se nezapomíná. Tohle si už bohužel znovu nepustím. ()
Nejlepší částí filmu jsou scény z koncentráku - z těch jde opravdu hrůza - a Sylva Turbová je pro roli esesačky jako stvořená ()
Jožka Jabůrková, nezlomná žena, levicová spisovatelka, pražská zastupitelka KSČ a především jedna z obětí Ravensbrücku. Juraj Herz, český režisér, scenárista a herec židovského původu, v deseti letech internován do stejného koncentračního tábora. Herz plus Jabůrková rovná se propaganda střídající se s emočností. Nedokážu přesně říci, čím to bylo, ale nepříjemně mě zarazilo, jak lhostejné jsou mi osudy objetí nacistického režimu, tím spíš, že mi obvykle nedělá sebemenší problém vcítit se do kůže podobně trpících hrdinů. Další problém jsem měl, ostatně jako téměř vždy, s tzv. „Herzovskými“ záběry (znalí ví, o čem mluvím). Ano, k panu Herzovy si na rozdíl od Terezy Pokorné, nějak nemůžu najít cestičku, ale jestli by mi k tomu měl nějaký snímek pomoci, tak by to byl, i přes mé veškeré výtky, právě Zastihla mě noc - jeden z Herzových nejlepších filmů, neprávem opomíjený širší veřejnosti. ps: původní scénař Jaromíry Kolárové byl panem režisérem předělán tak, že spíše než Jabůrkové připomíná osudy novinářky Mileny Jesenské. ()
Tenhle film film na mě kdysi udělal hluboký dojem, to když jsem ho viděl ještě jako malý chlapec. Některé scény (Polku s červeným nosem) jsem si z něj pamatoval všech těch dvacet možná více let, než jsem se včera konečně dočkal reprízy. Zklamán jsem nebyl. ()