Théo et Hugo dans le même bateau
Paris 05:59
Obsahy(1)
Pařížský undergroundový sex klub. Anonymní mužská těla, živočišné vášně, upocené dark roomy. Když si dva cizinci opojeni touhou pohlédnou do očí, svět kolem jako by znenadání zmizel. O chvíli později už Théo a Hugo s jiskrou v oku vplují do prázdných ulic noční Paříže a jemný vánek jim čechrá vlasy. Až jediná nečekaná chvíle pravdy naruší jejich snový stav. Jak noc plyne, mladí muži se budou muset vyrovnat s důsledky své nerozvážnosti. (Febiofest)
(více)Videa (3)
Recenze (12)
Théo a Hugo rozhodně není film pro masové publikum. Po prvních a sexuálně velmi explicitních dvaceti minutách přichází na řadu téměř osmdesát minut zaměřených na interakci mezi dvěma muži, kteří se znají jen chvíli, oba však cítí, že je mezi nimi něco zvláštního a nepopsatelného. Během konverzační části, která měla chvílemi téměř dokumentární až reportážní charakter, mě poněkud rušily zdlouhavé rozhovory s náhodnými lidmi (prodejce kebabu, paní v metru) - na druhé straně je však sekvence z nemocnice a chvíle po ní, které vnímám jako nejlepší část filmu. Celkově se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Pokud by byl o trochu kratší a obsahoval více silných scén, tak bych určitě bez váhání zvolil vyšší hodnocení. ()
Ta chvíle, ten okamžik. Příběh jednoho vášnivého vzplanutí s fatálními důsledky se sice (alespoň zpočátku) tváří jako výchovná moralita o tom, jak nezodpovědný s nerozvážným přišli k maléru, ale tak, jak přibývá čas na hodinkách a noc se mění v den, je jasné, že v tomhle filmu nejde o to PROČ, ale JAK. Jak to bude dál? Jak se oba muži, Théo a Hugo, vyrovnají s novou situací? Jak se bude vyvíjet jejich vztah? Nezklame jeden druhého? Na žádnou z těch otázek film nedává odpověď, jen naznačuje a nechává diváka, aby sám přemýšlel o tom, jak málo stačí k tomu, aby se změnil život každého z nás. Vedle skvělých hereckých výkonů (Geoffrey Couët a François Nambot) stojí za pozornost samozřejmě úvodní, zhruba dvacetiminutová sekvence z rozžhaveného darkroomu, nevyhýbající se explicitním záběrům anonymní mužské soulože. ()
Film na mne působil jako instruktáž Co dělat, když máš nechráněný styk s člověkem nakaženým HIV plus dvacet minut sexu v klubu. Oba hlavní hrdinové jsou tak trochu idioti (jeden při sexu s cizí člověkem nepoužije kondom, druhý flirtuje stylem: "máš moc hezký penis, takový jemný, chtěl bych si s ním celý den hrát." Většinu filmu sledujeme naše hlavní postavy, jak někam jdou nebo jedou, nakoukneme do ulic Paříže, nemocnice, metra a dalších míst. Dost jsem se nudila, nechápu, jak film mohl vyhrát nějaké ocenění. ()
Syrový příběh o vztahu gayů, o zodpovědnosti a řešení daných problémů. Francouzští tvůrci se s tím nikdy nemazlili a tak nám hned na začátku předloží hodně razantní čtvrthodinovou scénu gay grupen sexu někde v nočním klubu, který rozhodně není pro slabší povahy a hlavně odpůrce homosexuality. Takto natvrdo prezentované uměleckou kamerou s doprovodem elektronické progresivní hudby snad natočeno ještě nebylo. Kdo tohle vydrží, čeká ho následně vcelku zajímavý příběh dvou mladíků, kteří si to tam spolu rozdali, avšak jeden z nich nepoužil kondom a druhý se léčí na HIV. Děj tak sleduje jejich počínání a rozvíjející se vztah mezi sebou. Z filmu jde nejvíce cítit vliv tolerance od společnosti a tak asi není ani náhodou, že ve scéně, kdy si oba chlapci jdou koupit kebab, jim prodavač bez okolků na sobě prozradí že je ze Sýrie a že neutekl kvůli válce, ale kvůli svobodě. Děj se odehrává v jedno ráno a tak je divákům občas prezentován aktuální čas. Snímek by bez problémů mohl sloužit i jako instruktážní film pro poučení gay komunity, neboť je tu probírána naivní nevinnost v hořké realitě s odezvou mezi nadějí a zoufalstvím. Ulice noční Paříže působí jako kulisa velmi impozantně. Pocit reality snad už více zvýraznit ani nešlo. Celkově to má hloubku a pocit sounáležitosti života jako takového. Snímek se dá rozhodně v této oblasti považovat za mistrovské dílo. ()
Film "Théo et Hugo dans le même bateau" (známý také jako "Paris 05:59: Théo & Hugo") je francouzské romantické drama z roku 2016, režírované Olivierem Ducastelem a Jacquesem Martineauem. Příběh sleduje Théa a Huga, dva mladé muže, kteří se setkají v pařížském sex klubu a prožijí intenzivní, ale krátkou romantickou a sexuální interakci. Po opuštění klubu zjistí, že mezi nimi je silná vzájemná přitažlivost a zahajují průzkum počátků potenciálního vztahu. Film se vyznačuje svým realistickým a intimním zobrazením vztahu mezi dvěma muži, stejně jako autentickým pohledem na gay komunitu v Paříži. "Théo et Hugo dans le même bateau" je ceněn za svůj odvážný a upřímný přístup k sexuálním scénám a za emotivní hloubku, s níž zobrazuje vznikající vztah mezi hlavními postavami. Film byl přijat pozitivně pro svou výpovědní hodnotu a uměleckou kvalitu. Vetsinou vztah zacina tim, ze se s nekym seznamim, pak s nim chodim a skoncime v posteli po nejake dobe. Zde v tomto filmu je to opacne. Zde se zacina tvrdym sexem v Gay clubu a po 20 minutach zivocisneho sexu (unsimulated) se postavy zacinaji rozvijet. Theo je klidnejsi a Hugo hysterka. Mezi kluky zacina krasny vztah, za ponekud nechtene neobvykle situace. O to vice muze byt vztah silnejsi a pevnejsi. Podivejte se na interview https://vimeo.com/187635166 ()
Reklama